Článek
Češi se v pandemii naučili, že základní péči o sebe zvládnou sami. Mnohé služby na to doplácejí a mají problém se plně uživit.
„Nechávám se stříhat v Táboře. Kadeřnice si posteskla, že lidé přestali chodit – chlapi si koupili strojky a naučili se v pandemii stříhat sami a ženy si zase zkoušejí samy barvit vlasy. Příjmy jí klesly, ale vysoký nájem zůstal. Jen je na něj sama, protože její kolegyně odešla pracovat do Tesca a bude stříhat lidi jen občas. Sama tak uvažuje, že se zachová stejně,“ popisuje svou nedávnou zákaznickou zkušenost pan Václav.
Zákazníci ubyli také kadeřníkům v Liberci. Tam, kde se stály fronty na levné ostříhání dětí či pánů přímo z ulice, se zákazníci dostávají na řadu hned.
„Chlapi se stříhají sami a děti to zatím kvůli škole nepotřebují. Po lockdownech jsme měli asi o pětinu méně klientů a na původní provoz, kdy jsme se celý den nezastavily, se to vrací pomalu. Ale hlavně že můžeme pracovat, moc nám kontakt s lidmi chyběl,“ říká jedna ze dvou kadeřnic libereckého salonu.
Podle Asociace kadeřníků České republiky je úbytek klientů znát hlavně v menších městech, kde si někteří kadeřníci skutečně hledají práci jinde, například v obchodech.
„Určitě bude ještě nějakou dobu trvat, než se návštěvnost v těchto salonech navrátí k normálu. Už aby zrušili omezující podmínky, potom se ukáže pravdivá situace neovlivněná platnými nařízeními. Také nevíme, co bude dál, protože další testování zdarma bylo přislíbeno pouze ministrem zdravotnictví, ale mimořádné opatření k tomu zatím vydáno nebylo,“ podotýká předseda asociace Václav Pražák.
Dlouhodobě zavedené salony ve velkých městech však podle něj problémy s úbytkem zákazníků nemají. Ačkoliv část stálých zákazníků do kadeřnictví chodit přestala, kapacitu salonů zaplnili noví klienti.
Odliv zákazníků však pociťují i jiné služby věnující se péči o tělo. Ke kosmetičce v Litomyšli chodily zákaznice před příchodem koronaviru hlavně na omlazení pleti přístroji, masáže či relaxační procedury. Po prvním lockdownu se jich zhruba třetina už nevrátila a po dalších jejich řady prořídly ještě více.
„Lidé si asi odvykli o sebe pečovat. Někteří zákazníci říkají, že to nepotřebují, jiní přiznají, že si to už nemohou finančně dovolit. Přišli třeba i o práci a kosmetika je to první, kde začnete škrtat, kadeřník je vidět více, takže tam se šetří později,“ vysvětluje si odliv lidí Vlasta Drahošová. Vliv mohla mít i velká konkurence v oboru či mírné zdražení o desítky korun za proceduru, k němuž musela kosmetička přistoupit kvůli nákladům na zvýšená hygienická opatření.
Podobnou zkušenost má také Petra Štěrbová, která v Mladé Boleslavi líčí zákaznice na svatby, dělá lidem manikúru nebo jim modeluje nehty.
„Je to špatné. Spousta lidí si začala dělat nehty sama nebo k nim chodí holky načerno domů. Klientela se také rozutekla možná proto, že jsem v lockdownech odmítala zákaznice, protože jsem nechtěla porušovat zákazy. Někdo si s tím starost nedělal a je možné, že lidé se naučili chodit k němu,“ přemýšlí devětadvacetiletá žena.
Část zákaznic jí také odrazují opatření proti covidu-19. Nechají se otestovat v práci v pondělí, a když vyjde termín na pátek, nechtějí se už testovat znovu a raději termín odřeknou. Manikérka Štěrbová tak už musela začít chodit na brigády – do Škodovky nebo na úklid –, aby utáhla hypotéku na salon a byt. „Nevím, co bude dál, čekám na to, jak se vyvine podzim,“ dodává.
Ani v oborech kosmetiček či manikérek ale nedopadlo zavírání ekonomiky na všechny salony stejně negativně. Například Ivana Rubešová, která má kosmetický salon v Brtnici u Jihlavy, si za více než 20 let v oboru vybudovala tak silnou klientskou základnu, že nové „lidi z ulice“ nebere a úbytek zákazníků nepociťuje.
„Návrat sice byl kvůli všem opatřením trochu komplikovaný, ale dá se to vydržet. Dámy, co byly zvyklé chodit na kosmetiku, chodí dále. Nejčastěji si dávají dělat klasické ošetření – vyčištění pleti, masku, masáž, úpravu obočí, barvení obočí a řas či depilaci v obličeji. Plno mám na šest týdnů dopředu,“ pochvaluje si Rubešová.
Výhodou pro ni může být to, že má salon ve vlastním domě, mnoho klientek je už očkovaných a navíc nezvyšovala ceny. „Značka, kterou používám, sice zdražila o pár procent, ale já jsem měla zásoby už z loňského podzimu, takže jsem nemusela hýbat s cenou,“ vysvětluje kosmetička, jejíž nejmladším zákaznicím je 13 let a nejstarším přes 80.
Podobné zkušenosti má i nehtová designérka z Hradce Králové. Krátce po lockdownech sice zaznamenala úbytek klientů proti stavu před pandemií, ale nyní řeší spíše opačný problém.
„Každý den mi někdo volá a zoufale prosí o nehty a já ho nemám kam přesměrovat tak, abych za to mohla ručit. Buď zákaznice přišly v pandemii o své nehtařky, které musely skončit živnost, protože například nestíhaly platit nájem, nebo jsou to náročné klientky, které hledají kvalitu. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale během covidu se objevilo mnoho nových nehtařek, které si to zkoušely dělat samy doma, a ty teprve začínají a nemají tolik zkušeností,“ vysvětluje Jaroslava Jurčíková, jež kromě manikúry a nehtové modeláže pořádá i školení.
Podle Asociace kosmetických a kadeřnických oborů ČR (AKO ČR) záleží množství zákazníků na skladbě klientů konkrétních salonů. A na službách, které nabízejí. Salony závislé na „lidech z ulice“ nebo poskytující jednoduchou péči, jako je rychlé pánské stříhání či dětské stříhání, mají nyní problém. Kdo však poskytuje specializovanou službu a má dlouhodobě vybudovanou klientelu, potíže nepociťuje.
Obecně si zákazníci také více všímají hygienických podmínek, jež salon nabízí. „Někdy je to trochu i výmluva poskytovatelů služeb, že přišli o zákazníky kvůli covidu. Často už však měli problém předtím a doba covidová to jen prohloubila,“ říká Monika Dvořáková z AKO ČR.
Podle ní ukončili činnost hlavně lidé, kteří ji dělali jako vedlejší činnost, nebo ti, co se chystali do důchodu. Někteří jsou také opatrní a našli si jistou práci mimo obor a podnikání ve službách mají aktuálně jako vedlejší příjem. Bojí se totiž nejistoty a toho, že se na podzim mohou služby opět zavřít.
Lidí, kteří by si nově rádi v kosmetickém oboru vydělávali, je však podle ní dostatek. O rekvalifikační kurzy je o polovinu větší zájem než před pandemií.