Nejhorší medová sezona za 50 let. Ceny jdou nahoru

Včelaření má v Česku dlouhou tradici. Dokládá to i počet včelařů, kterých je v zemi v přepočtu na obyvatele nejvíce v rámci Evropské unie. Na 10 000 jich má Česká republika 58, druhé Slovinsko jich má o tři méně a Estonsko obsazuje třetí místo s počtem 39.

Geograficky sídlí nejvíce včelařů ve Středočeském kraji (7 524) a nejméně jich je v Karlovarském kraji (1 574), podle okresů pak vede Praha s více než třemi tisíci chovateli a nejméně, necelé dvě stovky, jich má Most.

Vysoké příčky obsazuje Česko i v takzvaném zavčelení, tedy počtu úlů na kilometr čtvereční. S osmi včelstvy máme podle analytického projektu Evropa v datech a údajů Organizace pro výživu a zemědělství z roku 2018 třetí nejvyšší počet včelstev na kilometr čtvereční v rámci EU hned po Maďarsku a Řecku. Ve světě pak nás předbíhá už jen Turecko, Srbsko a Jižní Korea, která je s počtem 22 úlů nejzavčelenější zemí světa.

Počet včelařů a včelstev se mění v průběhu celého roku a vedle chuti drobných zájemců věnovat se chovu včel o něm rozhodují místní podmínky, vedle biologicky rozmanité krajiny a nadmořské výšky například také podnebí či rozsah nemocí, které včely postihují.

V posledních letech se průměrný počet včelstev na jednoho tuzemského včelaře pohybuje mezi 10 až 12 úly. Vůbec nejvíc včelstev hostí aktuálně Středočeský kraj (91 958) a nejméně jich má za územní celky Praha (6 063). Z okresů vede Brno-venkov s téměř 19 000 úly a prohrává Most s necelými dvěma tisíci včelstev.

„Včelaření je koníček, ve kterém se pořád něco nového učím. Sledovat, jak včely fungují a dorozumívají se mezi sebou, je nádherné a nabíjející. Včely mě učí trpělivosti a uvědomuji si na nich, jak jsme propojeni s přírodou a jak jsme na ní závislí. To vede k pokoře,“ popisuje Jiří Mlateček, který začal včelařit s otcem před deseti lety v Třebechovicích pod Orebem, co se mu na chovu včel líbí.

V posledních letech je však pro něj včelaření obtížnější než dříve. Intenzivní zemědělství postupně omezuje biodiverzitu, tedy počet luk a remízků se stovkami květů, ve kterých se včely zdržovaly. Pesticidy používané na zvyšování úrodnosti vybraných plodin zabíjejí hmyz. Několikaleté sucho pak snižuje množství nektaru ve květech a včely nemají dost potravy na zasycení.

Tyto faktory následně vedou k tomu, že včelstva oslabují a snadněji podlehnou nemocem, jako je varoáza či včelí mor. Ačkoliv se včelaři mohou letos nově u Slavia pojišťovny proti specifickým rizikům spojeným s chovem včel pojistit, množství medu, které jsou včely schopné vyrobit, klesá.

„Letošní produkce byla abnormálně nízká, zhruba na třetině toho, co jsme měli před dvěma lety,“ říká Mlateček, který se stará o 40 úlů a v nejlepších dobách jich měl až 60.

Letos podle odhadu Českého svazu včelařů tuzemské včely vyrobily 4 800 tun medu. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že podobně nízkou produkci zažila země téměř před čtvrt stoletím. To, co včely vyrobí v celém Česku, však neodpovídá průměrné produkci včel jednotlivých včelařů. Ta se při jejich zvyšujícím se počtu snižuje.

„Letošní sezona je podle pamětníků nejhorší za posledních padesát let. Podle informací, které mám, jsou na tom špatně i na Slovensku a v dalších okolních zemích. Důvodem je zejména počasí – chladný a deštivý květen a červen, kdy včely nemohly létat, sbírat nektar a pyl. Medovicový med nebyl téměř žádný,“ konstatuje předsedkyně Českého svazu včelařů Jarmila Machová.

Ačkoliv rostlinám liják po období sucha letos svědčil, pro včely byl v době sbírání pylu pohromou. V dešti totiž včely nelétají, a tak je museli mnozí včelaři přikrmovat cukerným roztokem, aby jim neuhynuly. To dále, vedle obecných faktorů, oslabilo jejich produkci medu.

Jak letošní podmínky ovlivní světovou výrobu medu a žebříček největších výrobců, se ve statistikách projeví až se zpožděním, ale podle dat z roku 2018 se Česko umístilo na 39. příčce světové produkce, tedy v první třetině všech států.

Největším producentem je Čína, druhé je Turecko a třetí Argentina. V první desítce je ještě Írán, Ukrajina, Spojené státy, Indie, Rusko, Mexiko a Etiopie. Ačkoliv si tak Česko dokáže díky velkému množství včel vyrobit v přepočtu na rozlohu a obyvatele medu dost, pokrýt rostoucí poptávku obyvatel to nestačí. Podle posledních dat z roku 2018 ho každý Čech spotřebuje v průměru téměř kilogram za rok.

Kvůli rostoucímu zájmu o med ho Česká republika dováží ze zahraničí, a to především z Ukrajiny, z níž sem loni dorazilo téměř 1 200 tun. Česko však vedle dovozu med také vyváží, a to nejčastěji na Slovensko a dále do Francie a Německa.

Dovezený med ale často nesplňuje evropské standardy, podle projektu Evropa v datech se to týká především včelích produktů z asijských zemí.

„Med je třetím nejčastěji falšovaným výrobkem na světě, který výrobci ředí sladkými sirupy nebo mísí s méně kvalitními druhy. Řada evropských států včetně České republiky se shoduje, že na etiketách musí být nejen původ dovezeného medu, ale i jeho složení. A to musí odpovídat evropským standardům,“ říká Jan Krupička z Evropy v datech.

Pro spotřebitele by bylo nejlepší, kdyby se z etikety dozvěděli informace o konkrétní zemi původu medu (a nejenom obecné označení „med ze zemí EU a zemí mimo EU“) a druhu medu, například lesní, akátový, lipový, vřesový či kampeškový z Karibiku nebo cicimkový z jemenské pouště, o kterém se jako o všeléku na všechny neduhy zmiňuje pod pojmem Sidr Honey i Korán.

Jako jednu z komodit, která patří z hlediska falšování k nejproblémovějším výrobkům, počítá med také Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Každý rok kontroluje několik desítek šarží a počet nevyhovujících vzorků je vždy vysoký.

Předloni nevyhověla téměř polovina odebraných vzorků, loni třetina a letos to byla necelá pětina. Ačkoliv by se z klesajících čísel na první pohled mohlo zdát, že se situace výrazně lepší, ve skutečnosti tomu tak není.

„Do hodnocení medů v roce 2020 výrazně zasáhla virová epidemie a nouzový stav, což vedlo k redukci počtu odběrných míst po významnou část roku. Porovnávaná základna proto není srovnatelná,“ upozorňuje mluvčí SZPI Pavel Kopřiva.

Inspekce při kontrolách zjišťuje základní fyzikální a chemické požadavky na med, jako je například obsah vody a obsah ve vodě nerozpustných látek, součet obsahů glukózy a fruktózy, obsah sacharózy a glukózy, obsah volných kyselin, elektrickou vodivost, přítomnost reziduí antibiotik či obsah hydroxymethylfurfuralu (HMF).

Každý z těchto parametrů ukazuje, zda med splňuje základní jakostní i zdravotní parametry a zda nebyl falšován, tedy například nepochází z jiné země, než je označeno na etiketě, či zda s ním bylo nakládáno správně. Například nadlimitní podíl parametru HMF ukazuje na to, že med byl vystavován nežádoucím teplotám, které zhoršují jeho výživovou kvalitu.

Podle mluvčího inspekce se prodejci medu nejčastěji proviňují tím, že označují med jako český, což tuzemští spotřebitelé preferují, ačkoliv výrobek z České republiky nepochází. Správný původ medu dokáže podle pylu rostlin odhalit geografický a biologický rozbor. Dalším častým způsobem falšování je ředění medu pomocí sirupů.

Mluvčí kontrolorů Kopřiva přiznává, že sofistikovanost padělatelů se rok od roku zlepšuje, a inspektoři tak musí vylepšovat i metody kontroly. V Česku zatím nevyužívaná je metoda detekce falešných medů pomocí magnetické rezonance, kterou vyvinuly společnosti a laboratoře v Německu.

Do laboratoře QSI v Brémách posílá na kontrolu medy například tuzemská firma Medokomerc, kterou analýza šarží, jež dováží a dodává do obchodů, stojí ročně zhruba pět milionů korun.

„Tato metoda nám umožní rozlišit ty nejlepší medy z celého světa. Je to důležité, protože jsou oblasti na světě, které mají špičkový med díky unikátní flóře, a jsou tak něco jako šampaňské mezi sekty,“ vysvětluje majitel Medokomercu Milan Špaček, proč se firmě vyplatí mít jistotu a do testů investovat.

Nákladné kontroly medu, nepříznivé klima, růst poptávky po medu a jeho nízká letošní produkce povedou podle včelařů k tomu, že med bude v Česku zdražovat.

„Když je něčeho nedostatek, cena stoupá. Samozřejmě hovořím o ceně medu při prodeji ze dvora. Ta je v průměru za kilogram 150 Kč, ale například v Praze můžete zaplatit i přes 200 Kč. Zdražení předpokládám od 10 do 30 Kč za kg,“ odhaduje Machová z Českého svazu včelařů.

V maloobchodní síti však podle ní zdaleka k takovému zdražení nedojde. „Důležitá je také kupní síla a ochota spotřebitele zvýšenou cenu zaplatit. A ta je jiná ve městech a na venkově. Takže si myslím, že pokud ke zdražení v obchodech dojde, nebude to nijak dramatické,“ dodává.

S tím souhlasí i majitel Medokomercu. „Med se sice vykupuje dráž až o desítky korun, jak avizovali včelaři před měsícem, ale jedná se pouze o výkupní cenu, konečného uživatele se toto zdražení nedotkne. Konečného uživatele se letos v obchodech týká zdražení v průměru okolo dvou procent,“ odhaduje Špaček.

Podle něj se ceny v prodejnách navýší i přes vysokou poptávku po medu jen mírně například proto, že mezi odběrateli a dodavateli platí dlouhodobé smlouvy, podle kterých nelze „ze dne na den“ zdražit. Cena českého medu je navíc silně ovlivněna světovou cenou medů, která výrazně nestoupala, a dalším důvodem je podle něj i velká neochota obchodních řetězců hýbat s cenou směrem nahoru.