Článek
„Mám právo si obléct šaty, jaké se mi líbí, i když už jsem dlouho vdaná. Jsem svobodný člověk a chtělo se mi prostě nosit svatební šaty. Tak to je,“ svěřila se reportérům Rádia Svobodná Evropa Zajcava. „Pokud bílé šaty vypadají jako protest – a dá se říct, že je to jediná forma protestu, která je pro ženu v domácnosti přijatelná, tak ano, takhle budu protestovat.“
V červenobílých šatech vyšla do ulic. A policie ji zatkla. Zajcava strávila tři dny ve vězení v izolaci a dostala pokutu 250 dolarů. Po propuštění v obavách z dalších postihů s dětmi utekla na Ukrajinu.
„Nevěděli jsme, jestli mě nechají přejet hranice. Pronajmout si dopředu byt se nám zdálo příliš optimistické. Takže jsme to neudělali. Mysleli jsme si, že pokud nás nechají projít, tak bychom zůstali nejprve u přátel a až pak si hledali nějaké ubytování,“ popisuje úskalí prvních dní v emigraci Běloruska.
Červenobílá vlajka byla Lukašenkem po referendu v roce 1995 nahrazena červeno-zelenou.
Původní barvy se po zfalšovaných prezidentských volbách v létě 2020 staly rychle symbolem odporu. Odhaduje se, že policie už během demonstrací zabavila tisíce starých vlajek.
Protestující si rychle opatřují náhradní. A dělají všechno pro to, aby se k praporům policie jen tak nedostala. Například vlajky nechávají zamrznout do ledu, jak se můžete přesvědčit v úvodním videu.
Návrhářka Zajcava zatím na Ukrajině protestuje proti Lukašenkovi dál. Účastní se demonstrací v Kyjevě, na kterých se scházejí Bělorusové každou neděli, aby ukázali svou solidaritu s protestujícími doma.
Innin manžel Andrej zůstává v Bělorusku ve vězení. „Miluji a obdivuji svého manžela. Není to jako mateřská láska. Nemohu ho nějak ochránit, nebo se bát o jeho bezpečnost. Budu ho respektovat daleko víc, když zůstane v Bělorusku,“ vysvětluje Inna a plánuje, že se do své vlasti vrátí příští rok na jaře.
Video si můžete pustit v úvodním příspěvku nebo ho najdete v archivu na webu.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
