Článek
Snímek S čerty nejsou žerty je často považovaný za nejlepší českou filmovou pohádku vůbec. Kdo by neznal cholerického kaprála v podání Petra Nárožného, Karla Heřmánka jako charismatického pekelného knížete Lucifera nebo Ondřeje Vetchého v roli nezkušeného čerta Vraníka.
Postava čerta je klasikou českých pohádek. Hrátky s čertem, Láska rohatá, Z pekla štěstí… To jsou jen některé z těch nejznámějších. Zatímco v nich ale čerti vystupují jako přátelští popletové nebo spravedliví vládci pekla, kteří si dříve nebo později odnesou všechny hříšníky, mohou mít i mnohem děsivější podobu. Jednou z nich je rakouský krampus, vedle kterého čeští čerti působí jako štěňata vedle vlkodlaka.
Kdo je krampus
Krampus je rakouská varianta českého čerta a stejně jako on doprovází 5. prosince svatého Mikuláše na jeho pouti. Ovšem zatímco u nás se pozornost soustředí především na Mikuláše, v Rakousku je tomu naopak. Rohatí ďáblíci si v ulicích často vystačí i sami.
„Tyto průvody mají velice dlouhou tradici, souvisely s rituály plodnosti dobytka a na rozdíl od našeho mírumilovného chození čerta s Mikulášem a andělem byly církví často zakazovány. Krampus je alpský čert, najdeme ho v jižním Německu či Rakousku,“ vysvětlil před časem v rozhovoru pro Deník etnograf a folklorista Petr Janeček.
Krampuse v davu rozeznáte na první pohled, na rozdíl od většiny českých čertů se totiž rozhodně nespokojí s plastovými rohy a zabarveným obličejem. Chlupaté kostýmy z pravé kůže, propracované masky a z nich trčící dlouhé rohy jsou jejich hlavním poznávacím znamením. Ručně vyřezávané masky se často předávají z generace na generaci a jsou doplněny pravými beraními nebo mufloními rohy. Nejedná se přitom o žádné úsměvné škrabošky, ale skutečně děsivé masky, které by se neztratily v žádném hororovém filmu.
Už z dálky jsou slyšet také kravské zvonce a chrastící řetězy, protože rámusu není pro správného krampuse nikdy dost. Chybět samozřejmě nesmí březové metly, kterými trestají zlobivé jedince. Podtrženo, sečteno: před krampusáky bázlivě ustupují nejen děti, ale i leckteří dospělí.
Krampusové se také na rozdíl od našich čertů vydávají do ulic už od konce listopadu. Adventní období zahajují velkolepými průvody, tzv. Krampuslaufen, kterých se účastní i stovky masek. I v samotný večer pátého prosince, v Rakousku zvaného Krampusnacht, pak panuje ze strany krampusů nad Mikuláši a anděly značná převaha.
Kde se vzali
Své kořeny má krampus v předkřesťanských dobách. Pro alpské národy se zřejmě jednalo o postavy horských démonů, jméno samotné pochází od německého „krampen“, tedy dráp nebo spár. Po příchodu křesťanství se tyto pohanské figury postupně propojily s postavou ďábla, a daly tak vzniknout zpodobnění, které známe dnes.
Průvodcem svatého Mikuláše se krampus stal zřejmě někdy kolem sedmnáctého století, a to navzdory snaze církve tuto tradici zakázat, protože až příliš připomínal ďábla.
Anketa
Ve třicátých letech minulého století byla postava krampusů zakázány fašisty a ani po válce se netěšila přílišné oblibě. Značnou popularitu si začala získávat až koncem století, kdy postupně pronikla i do dalších zemí, dokonce i za oceán. Krampus pro mnoho lidí představuje osvěžující, temnější stranu Vánoc. Pronikl do populární kultury, televize i filmů a na mnoha místech po celém světě se pořádají průvody krampusů po rakouském vzoru.
Kontroverze
Tradice má ale své odpůrce i dnes. Podle některých jsou masky až příliš děsivé a existují případy, kdy dospělí i po letech vzpomínají na trauma, které jako děti během návštěv krampusů zažili. V roce 2006 se dokonce pro úplný zákaz krampusů vyslovil rakouský dětský psychiatr Max Friedrich, podle kterého jsou tyto postavy až příliš spojené s agresí.
Počátkem letošního prosince se v médiích například objevily zprávy, že krampusové v Korutanech násilně napadali návštěvníky průvodů. Mezi napadenými byli děti i hasiči. Policisté také museli krotit skupinky opilých démonů v centru Salcburku.
Otec mrskač a Černý Petr
Krampus ani český čert ale nejsou jediní Mikulášovi společníci. Téměř všechny země, v některých případech i jednotlivé regiony, mají svou vlastní postavu, jež světce doprovází. Mezi ty nejzajímavější patří nizozemský Zwarte Piet neboli Černý Petr. Mouřenínský společník svatého Nikolase se začerněnou tváří a výraznou rudou rtěnkou podle tradice připlouvá ze Španělska, kterému kdysi Nizozemí jako kolonie patřilo. Oblečený v barevných a nablýskaných pážecích šatech pak rozdává dětem sladkosti a baví je svým vystupováním.
V některých německy mluvících krajích zase chodí Knecht Ruprecht. Postava v hnědé kutně se špičatou kapucí a hustým černým plnovousem býval podle pověstí čeledínem na statku, než se ho sv. Nikolas ujal. V jihozápadním Německu, Sársku a Odenwaldsku ho nahrazuje mrzoutská postava zvaná Belsnickel. Tento chlupáč v roztrhaných hadrech často navštěvuje děti na vlastní pěst a těm hodným nosí dárky.
Ne tak francouzský Père Fouettard. „Otec mrskač“ podle pověsti býval hostinským, ale společně se svou manželkou okradl a zabil tři mladé chlapce, kteří byli na cestě do náboženské školy. Sv. Nikolas je sice vzkřísil, ovšem Père Fouettard ho teď za trest musí navěky doprovázet v podobě rozcuchaného, černě oděného muže s bičem, kterým trestá neposlušné děti.
