Článek
Jejich zavedení se rozsáhle ohlašovalo už na začátek července. Chystané změny v zákoníku práce ale nakonec uvázly v legislativním procesu. Vláda je schválila až 16. prosince. Novela, která zavádí změny v čerpání dovolené i v pružnosti pracovních míst, tak konečně míří do Sněmovny.
Aby bylo její přijetí co nejsnazší, dohodli se odbory, zaměstnavatelé a vláda, že novelu podpoří společně. Mnoho kontroverzních změn – včetně valorizace minimální mzdy nebo požadavků odborů na víc výhod pro zaměstnance – proto z novely muselo jít ven. I tak poslanci avizují, že jejímu schválení v parlamentu ještě bude předcházet složitá debata.
A to i přesto, že ministryně Benešová v rámci zrychlení procesu prominula zhotovení právních dopadů, které analyzuje Legislativní rada vlády.
Kompletní novela by – po připomínkách a návrzích poslanců – měla být účinná v lednu 2021. A o jakých změnách je řeč?
Stejný počet dovolené, jenže v hodinách
Nejviditelnější je změna v přepočítávání dovolené. Na rozdíl od dosavadní úpravy, kdy zaměstnanci získávají počet dnů na rok, by totiž nově měla fungovat v hodinách.
Více (nebo méně) volna pro zaměstnance to ale neznamená. Ministerstvo si od úpravy slibuje, že srovná vybírání dovolené v profesích, kde zaměstnanec uprostřed roku změní úvazek, anebo pro pracovníky, kteří v rámci týdne v různé dny odpracují různý počet hodin.
„Dá se to vysvětlit na dvou pracovnících, kteří mají oba plný úvazek na 40 hodin týdně. Zatímco první zaměstnanec bude chodit do práce na osm hodin denně pět dní v týdnu, ten druhý bude mít krátké a dlouhé směny – jeden den 12 hodin, druhý den jen 4 hodiny,“ vysvětluje změnu na příkladu z praxe Tomáš Procházka z advokátní kanceláře Eversheds Sutherland, který se věnuje pracovnímu právu.
„U prvního zaměstnance je jedno, kdy si svůj den dovolené vyčerpá. U toho druhého už je ale velký rozdíl, jestli ho uplatní zrovna na tu 12hodinovou, nebo jen na 4hodinovou směnu,“ dodává, proč přepočítávání dovolené na celé dny může být zavádějící.
Princip týdenní pracovní doby
A aby se dalo pružněji reagovat na možnost zaměstnance zvýšit nebo snížit svůj pracovní úvazek, bude se počet hodin dovolené počítat už podle týdenní pracovní doby.
Vynásobí se tak počet pracovních hodin za týden (třeba 40) a výměr dovolené. Ten je zákonem stanovený minimálně na 4 týdny. Podle vzorce 40 krát 4 dostane zaměstnanec 160 hodin dovolené za rok. To vychází na 20 dní.
Výpočet se dá použít i v případech, kdy člověk pracuje jen stanovený počet týdnů v roce. K tomu zaměstnanec potřebuje počet odpracovaných týdnů za rok (třeba 6), velikost úvazku (třeba 40 hodin týdně), celkový počet týdnů v roce (52) a znovu výměr dovolené (4 týdny).
Je to jednodušší, než se zdá – výsledek podle vzorce 6 × 40 / 52 × 4 vychází na 18,46 hodiny. Ten se zaokrouhluje, a tak má takový pracovník nárok na 19 hodin dovolené za rok.
Anketa
Znát přesný vzorec ale nebude nutné, na výpočet budou mít firmy automatické kalkulačky. Odborníci se obávají jen toho, že nová úprava zaměstnance zmate:
„V praxi se totiž na množství jejich volna nic nezmění. Je ale možné, že pracovníci hned nepochopí, proč se systém mění. A proč se jim dovolená místo dnů počítá na hodiny. To jim budou muset umět vysvětlit lidé z personálního oddělení,“ dodává Procházka, který o změnách v pracovním právu pořádá i školení.
A poslední změna se týká i – v Česku nepříliš známého – pojmu dovolenková pokladna. Ten využívají hlavně zahraniční státy, v sektorech, kde pracovníci často střídají zaměstnavatele, třeba ve stavebnictví. Institut tzv. pokladny jim pak umožňuje „našetřit“ si v práci volno v předchozích zakázkách u aktuálního zaměstnavatele.
Dosud platilo, že pokud člověk změní nadřízeného v průběhu roku, převádí si odpracovanou dovolenou k novému zaměstnavateli. Jenže pouze za předpokladu, že práci změní okamžitě. To už nyní neplatí – ministerstvo podmínku z novely smazalo.
Dovolená i do příštího roku
Vláda přistupuje i na možnost převodu dovolené do příštího roku. To v současné době až na výjimky při dohodě pracovníka se zaměstnavatelem nebylo možné.
Proč? Zákon totiž firmám stále ukládá právo určit svým lidem, kdy svoji dovolenou vyčerpají. V praxi to sice funguje opačně a volno si vybírají sami zaměstnanci, to je ale jen funkční dohoda.
Pokud by tak zaměstnanci na konci roku zůstalo několik dnů nevyčerpané dovolené, zákon by na případ pohlížel tak, že mu je neumožnil vyčerpat zaměstnavatel – a ten by od státu mohl dostat sankci.
To by s novou úpravou bylo jinak. Povinně by bylo nutné vyčerpat 4 týdny dovolené, každý další den navíc by si zaměstnanec mohl převést do dalšího roku. U pedagogických pracovníků je povinnost vyčerpat 6 týdnů, další pak mají k dispozici i napřesrok.
Přibyla povinnost hlásit aktuální adresu
Zaměstnancům by měla ulehčit i změna v doručování písemností.
Tu v roce 2017 nakousl už Nejvyšší soud, když rozhodoval spor mezi zaměstnavatelem a jeho pracovníkem, který si stěžoval, že dostal výpověď, aniž se s ní mohl dostatečně včas seznámit.
Výpověď se totiž oznamovala v pátek a to byl muž na (jednodenní) dovolené. Jeho nadřízený se tak rozhodl doručit mu oznámení poštou. A dopis se mu o patnáct dnů později vrátil zpět – nevyzvednutý.
Nejvyšší soud nakonec rozhodl o tom, že zaměstnavatel k poště „sklouzl“ příliš rychle. Mohl totiž svého podřízeného hned v pondělí opět fyzicky zastihnout v práci. A tak soud nakonec konstatoval, že podřízenému výpověď neoznámil dostatečně.
Aby případům předešlo, rozhodlo ministerstvo o tom, že mají zaměstnanci nově povinnost hlásit svým nadřízeným svoji novou adresu. A lhůta pro doručení takové písemnosti se změnila z 10 pracovních dnů na 15 dnů kalendářních.
Změnit se má i výše náhrady škody zaměstnancům, kteří utrpí pracovní úraz, nebo onemocní z povolání. Zvýšit se má i jednorázové odškodnění pozůstalých a úhrada nákladů za hřbitovní pomník, pokud zaměstnanec na následky pracovního úrazu nebo nemoci zemře.
Náhrady se podle novely mají valorizovat samy, podle růstu průměrné mzdy.
Úrazům i nemocem ale chce do budoucna vláda i předcházet. Prevenci takových rizik by měl financovat stát z peněz, které zaměstnavatelé odvedou v rámci zákonného pojištění své odpovědnosti.
Zaměstnavatelům chce Maláčová ulehčit tím, že sníží jejich administrativní zátěž. Žádá zrušit jejich povinnost při každém ukončení tzv. dohody o provedení práce vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání. Podle současné úpravy je totiž musejí vydávat vždy – ačkoliv sami zaměstnanci je k ničemu nepotřebují. Potvrzení jsou nutná pouze na úřadech práce nebo u pojišťovny. Tam vydávání zůstane.
