Článek
Vize, práce, cíl, výsledek. Příběh nejlepšího florbalisty české historie dává návod, jak se stát ve svém oboru klíčovou osobností. Stejně tak ale ukazuje, že čím výš člověk stoupá, z tím větší výšky ho ostatní mohou shodit.
Hostem nového dílu pořadu Bez frází plus je Radim Cepek. Bývalý nejlepší český florbalista, později trenér seniorské reprezentace. A řeč přišla pochopitelně… na florbal. Má hra s děrovaným míčkem v tělocvičně potenciál v televizi zaujmout masu diváků, nebo zůstane navždy jen oblíbenou studentskou zábavou?
„Florbal je mladá kolektivní hra, která nevyužila potenciál a uspokojila se s líbivým marketingem. Byznys a marketing šel do popředí před sport a to říkám na rovinu. I po x letech je nakonec florbal jen školní sport. V pojetí běžných lidí se nic nezměnilo. Všichni si řeknou: Jo florbal, ten se hraje na škole…,“ říká Radim Cepek.
Jeho hráčská kariéra odstartovala v roce 1993, Cepek byl tedy u toho, když florbal v Česku začínal. Coby český reprezentant si prošel nejvyššími soutěžemi ve Švédsku i Švýcarsku. Ve své sbírce má stříbro z mistrovství světa jako hráč a bronz jako trenér. Byl prvním trenérem historie, který s českou reprezentací dokázal porazit Švédsko – světovou velmoc tohoto sportu. Dnes v českém florbale nepůsobí. Jeho ego a ambice před lety narazily na odpor zdejšího prostředí, proto se nyní florbalu věnuje ve Švýcarsku.
„Florbal není profesionální sport nikde na světě. Pomalými kroky se ale k tomu může dostat. I v jiných sportech přechod na profesionalismus trval hodně dlouho, jenže doba se zrychlila a my chceme všechno hned. Je to jen byznys. Tím pádem i kluby řeší, že musí hlavně vydělat peníze, a to nám škodí. Pojďme se vrátit k tomu, že jsme amatérský sport a více se jím bavit. Ne se honit za tím, kolik máme dětí, abychom za ně dostali víc příspěvků,“ přemýšlí Cepek.
„Já si samozřejmě uvědomuju, že bez financí to nejde. Ale nějakou kačku z toho chceme mít příliš brzy. Sport se tady nedělá pro radost, ale pro výdělek. Přitom amatér pochází z latinského slova milovat. A tohle by mělo ve sportu převažovat. Dnešní trenér extraligového týmu má velice slušný plat, přitom právě tyhle peníze bych raději dával do mládeže a jejího rozvoje. Místo abychom je investovali do hal, aby bylo kde trénovat, dáváme je v první řadě dospělým hráčům v extralize. Já vím, že je těžké dělat něco po práci a zadarmo. Ale my to tak taky dělali. A dělali jsme to s láskou.“
Celý rozhovor s Radimem Cepkem si můžete pustit v hlavním videu tohoto článku.
Pořad Bez frází plus vychází na Seznamu v premiéře každé pondělí ve 12:00.
Radim Cepek: Ego
„Nesmíme prohrát. Někam ho natlač a pořádně mu nalož.“
Míra Hanzlík se nechal vyhecovat. Zajel v rohu hřiště do Aleše Zálesného, dal mu třikrát do ledvin a byli v sobě.
Normálně se zostra porvali. Pěkně natvrdo.
Takhle skončil dopolední trénink florbalové reprezentace před semifinále mistrovství světa 2004. Holt proti sobě hrály lajny, kde byla absolutní rivalita. Kreténi z Prahy a Havířova proti vidlákům z Ostravy. Každá strana chtěla mít nad tou druhou navrch.
Do soubojů jsme chodili naplno. Začínalo to hned na rozcvičení. Řezalo se to už při zahřívací hře 5 na 5 na jednu bránu. Kdo prohrál, řešil to zbytek dne. Díky stejnému nastavení to sice často lítalo, ale taky vznikla kamarádská parta, která se respektovala.
Rvačka byla základem největšího úspěchu české historie.
Kluci vychladli. Jeden byl oporou obrany, druhý řádil v útoku. Tímhle se utvrdili v tom, že do toho dají všechno. Za hodinu se všemu smáli u jídla a večer jsme v Curychu vypleskli 5:3 domácí Švýcary. Po důstojné finálové prohře 4:6 se suverénními Švédy jsme měli stříbro.
Blbá je na tom jediná věc. Na tenhle turnaj se dodnes nostalgicky vzpomíná…
Toto je úryvek někdejšího florbalového reprezentanta a trenéra Radima Cepka. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkazu.
