Ceny to nezvedne, hájí povinný prodej českých potravin Jurečka

Lidovecký předseda Marian Jurečka podporuje návrh poslanců ANO a SPD, aby obchody od příštího roku prodávaly povinně alespoň 55 procent českých potravin. Do roku 2027 by pak měl podíl českých potravin stoupnout dokonce na 85 procent. Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek tvrdí, že zákon poškodí konkurenční prostředí a může vést ke zdražení potravin. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza vtipkuje, že budeme v květnu a červnu jíst jahody a po zbytek roku pouze zelí s cibulí. Podle Jurečky je ale omezení trhu cestou, jak zachránit českou krajinu.

Jak přesně by podle vás měla novela zákona o potravinách vypadat? Z čeho se má počítat avizovaných 55, respektive 85 procent?

Bavíme se o potravinách, které by bylo možné produkovat v České republice. Co se týče výčtu těchto potravin, tak zákon odkazuje na vyhlášku, která by toto precizovala. To znamená, že se nebavíme o exotickém ovoci a podobně, ale bavíme se o celkovém objemu potravin, jenž by měl být nabízen v obchodech, a které lze produkovat v České republice. Na jednání zemědělského výboru zaznělo, že se to nedotkne obchodů, které jsou specializované na zahraniční vína, sýry a podobně. Oni musí v té vyhlášce definovat, pro které typy obchodů by tato podmínka platila.

V případě výjimky by jeden obchod mohl prodávat zahraniční potraviny a druhý nemohl, nebylo by to diskriminující?

Prodávat je může každý, to nikdo nezakazuje, že nesmí něco prodávat.

Obchod, který by se nevešel do limitu zahraničního zboží a neměl výjimku, by ale například ty italské sýry prodávat nemohl.

Tuto otázku prodiskutujte přímo s ministrem a jeho lidmi. Oni na jednání zemědělského výboru, když si přehrajete záznam, odkazují na to, že by jasně vymezili, na které typy obchodů se tato povinnost vztahuje. Ten zákon, když se na něj podíváte, mluví obecně o minimálním podílu a mluví o české potravině. Ale ten návrh neříká, který produkt to přesně je a který ne.

Představme si, že zmrzne úroda českých jablek. Budeme celý rok bez jablek, když nebudeme smět kupovat zahraniční jablka?

Nebavíme se o jednotlivých položkách, bavíme se o celkovém objemu potravin, které lze v České republice produkovat. Kdybych to měl ilustrovat na tomto příkladu: muselo by být takové sucho, že bychom obecně nemohli ty potraviny produkovat. Nejedná se jenom o jablka, například z hlediska zmrzlé úrody, ale bavíme se o celkovém objemu potravin.

Například Penny Market od chvíle, kdy jsem jako ministr zavedl označení „Česká potravina“, víceméně deklaruje a dlouhodobě staví svoji prezentaci na tom, že osm z deseti potravin je českých. Česká potravina má jasnou definici. Ten obchod je schopen ty potraviny zabezpečit. Je schopen držet stejnou cenovou hladinu jako ostatní, takže neplatí argumenty, že by se zdražovalo.

Máte nějakou analýzu, zda zákaz prodeje zahraničních výrobků neporušuje unijní pravidla? Společný trh je jedním ze základů Evropské unie. Nehrozí, že budeme muset zákon o potravinách znovu přepisovat?

Kdybyste se mě ptal před brexitem, tak budu velmi skeptický, že má něco takového smysl dělat. Ale po brexitu se Evropská komise k mnoha otázkám přístupu jednotlivých členských států k otázce společného trhu staví velmi, ale velmi benevolentně. Pamatuji si, jak Francouzi zaváděli označování potravin, Slováci dělají svá specifická ochranná opatření, to samé třeba Rumunsko a podobně. Evropská komise dnes k těmto krokům přistupuje velmi benevolentně. Je tady především úloha ministerstva jako garanta, který má říct, zda to je nebo není obhajitelné. Zástupci ministerstva na jednání výboru k tomuto dali neutrální stanovisko. Věřím tomu, že kdyby to bylo neobhajitelné, tak dají stanovisko negativní.

Česká produkce nesplňuje ani ten mírnější limit 55 procent například u vína, zeleniny nebo vepřového masa. Vy mluvíte o celkovém objemu potravin, bude ale možné v České republice takového objemu dosáhnout?

Pokud se znovu vracíme k tomu principu, který je tam nastaven, to znamená, že se bavíme o celkovém objemu, tak určitě ano. Když se podíváte na soběstačnost, kterou jsme měli třeba ještě na začátku devadesátých let, tak právě v nejproblematičtějších oblastech, jako je ovoce, zelenina, brambory, vepřové a drůbeží, tak v těchto oblastech jsme byli zemí, která byla soběstačná nebo i s exportním potenciálem. Takže nevidím důvod, proč bychom se k tomu nemohli vrátit. Především nevidím logiku v tom, proč máme dovážet produkty, které u nás můžeme vyrábět, a vozíme je tisíce kilometrů z druhé strany Evropy, nebo dokonce z jiných kontinentů, jako hovězí maso z Jižní Ameriky. Řešíme tady klimatické změny, řešíme emise, řešíme dopady klimatických změn na nás, ale nezamýšlíme se nad tím, jak to dokázat změnit. Jak vytvořit prostor pro to, aby na pultech českých obchodů byl daleko větší podíl domácí produkce.

Ještě jednou mi, prosím, vysvětlete, jak je možné jednotlivé produkty sčítat do celkového objemu. To chcete vážit na kilogramy, kolik brambor a kolik masa se dohromady prodá, a z toho počítat limit 55, respektive 85 procent?

Tím, kdo by na toto měl dohlížet, je Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která má už dneska zhruba čtyřletou zkušenost, kdy řeší otázku označení „Česká potravina“. V podmínkách je například to, že u vícesložkových výrobků musí být 75 procent surovin na začátku výroby původem z České republiky. Nástroje a mechanismy, které se už dnes používají ke sledování objemů podílů, tady jsou.

Můžete ale smíchat jednotlivé potraviny a z toho počítat celkový podíl českých potravin? To znamená, že třeba veškeré vepřové by bylo zahraniční, ale ostatní potraviny české, a tím pádem by se obchod vešel do limitu.

Dneska máte velmi přesná data o tom, co se prodává v rámci potravinářského trhu. Takže já nevidím problém v tom, aby to dokázala Státní zemědělská a potravinářská inspekce sledovat. Pro mě je klíčové, že jsme schopní změnit strukturu naší krajiny. Dnes jsou zemědělci kritizovaní za to, že pěstují řepku a monokultury obilovin. Co mají jiného pěstovat, když mají velký problém jiné komodity zodbytovat? Udělali jsme lepší značení, lepší osvětu u spotřebitele, dali jsme poměrně velké finanční prostředky i do citlivých sektorů, jako je ovoce, zelenina, brambory a tak, a přesto se nám nedaří ten trend zvrátit.

Za mého působení jsme dosáhli nejlepšího výsledku agrárně zahraničního obchodu, ale za poslední tři roky se to výrazně zhoršuje v neprospěch produkce České republiky. Obdivujeme pestrou krajinu v Holandsku, v zemích Beneluxu, v Německu a podobně, ale tam zemědělec má šanci to také zodbytovat. Samozřejmě je to dáno strukturou zemědělství a potravinářství. Fungují tam komunisty nezpřetrhané vazby, kdy zemědělci jsou zároveň podílníky v potravinářském sektoru a dost často mají i nějaké majetkové podíly v obchodních organizacích. To je u nás obrovský handicap. Kdo proti tomu návrhu nejvíc zbrojí? Logicky zástupci řetězců a velkých firem.

Když zasáhnete do volného trhu, tak logicky potraviny zdraží. Jste připravený to vysvětlit voličům?

Vysvětlete mi, proč by logicky měly zdražit?

Protože odříznete konkurenci.

Dal jsem příklad s Penny Marketem. Dal jsem příklad s tím, že kdyby dneska u nás byla produkce zeleniny na takové úrovni jako před třiceti lety, tak by brambory, květák a další zelenina nemohly stát tolik, kolik stojí teď, protože by měli zahraniční dovozci konkurenci v silné domácí produkci.

Třetí argument - dneska zemědělec v České republice neurčuje ceny. Já, když prodávám nějakou komoditu, tak nepřicházím s tím, abych řekl: „Hele, já si myslím, když spočtu svoje výrobní náklady, že to bude za tolik a za tolik.“ Dneska máte na zemědělské komodity včetně ovoce a zeleniny komoditní burzy a vliv celosvětové ceny. Dopočítáte si vzdálenost od toho místa, dopočítáte náklady na dopravu, a tím stanovujete v případě brambor, v případě jablek a podobně. Kdyby to mělo být 100 procent a nic se do České republiky nedováželo, to by mělo vliv na případný nárůst ceny, ale nikoliv, pokud je tady pořád otevřený prostor pro zahraniční produkci. Obchodník i zemědělec si logicky bude sledovat vývoj cen na burzách.