Ceny českých známek jsou přehřáté, s investicí vyčkejte, radí filatelista

Když začne David Kopřiva mluvit o filatelii a známkách, je k nezastavení. Přední český znalec v oboru filatelie, který do rukou českého investora pomohl dostat i legendárního modrého mauritia, má přehled o všem, co se na trhu šustne. Díky tomu jeho rady vyhledávají přední investoři, nakupující vzácné známky po celém světě.

Zároveň se ale Kopřiva nebojí přiznat, že se někdy splete. Jako když v roce 2019 radil investorům, aby další nákupy známek raději odložili. Jenže pak přišel covid, lockdowny a s nimi paradoxně nový mohutný impulz pro růst byznysu s malými zubatými papírky.

Obchodovalo se se známkami v posledním roce?

Během covidu se byznys nezastavil. Naopak. Lidé měli více času i peněz. Likvidity je na trhu čím dál více. Současně jsou omezené možnosti smysluplného investování. Navíc přece jen došlo ke snížení nabídky, protože režim aukcí byl omezený.

Zvláště letos na jaře, když se něco na trhu objevilo, tak se to setkalo s obrovskou poptávkou. A to se projevilo na cenách. Původně jsem něco takového neočekával.

Co jste očekával?

V roce 2019 jsem zájemcům o investování radil, aby byli opatrní, nic moc nekupovali, dávali pozor na posilující korunu a na přehřátí cen. Tehdy jsem se domníval, že jsme na konci desetiletého růstu a že nelze říci, co bude za dva roky. Radil jsem nakupovat jen pro pocit osobní prestiže a radost, ne primárně kvůli investičnímu výkonu.

A pak se stalo co?

Díky covidu je celý trh o 20 až 40 procent výše. Dokazují to tisíce výsledků aukcí ve Švýcarsku, Velké Británii a USA.

Čím covid byznysu se známkami přispěl?

Planeta je zavalená penězi. To samozřejmě vždy vede k určité inflaci. Díky tomu je tu tendence ukládat peníze do bezpečných přístavů. Mezi ně patří i investice do známek. Tak to fungovalo v dějinách vždy.

Když v Itálii lira ohromně devalvovala, tak se cena známek přepočítala z inflační měny v cenách neinflačních trhů. Například na dolary nebo švýcarské franky. Známky jsou totiž globálně likvidní. Stejná známka se totiž prodává v Římě i v New Yorku.

Co se ale stane, když bude inflace všudypřítomná?

To se může stát. I v takové situaci si ale známky uchovají růstový potenciál.

Z čeho to vyplývá?

U majitelů existuje vědomí o hodnotě známek. Známku jste koupil v určitém ekonomickém kontextu. Například za 100 000 dolarů. Ať se s měnami děje cokoliv, víte o významu této známky. Víte o důvodech, proč jste za ni zaplatil 100 000 dolarů. Levněji to na trh prostě nedáte. Raději prodáte zlato.

Známky jsou vzácné. Na trhu daný kus už nikdo další nemusí mít. Když ho jednou prodáte, už vám ho nikdo nikdy nemusí nabídnout zpět. Mluvím samozřejmě o top filatelii, která se vyznačuje subjektivním vědomím hodnoty.

Toto vědomí přenese hodnotu přes jakoukoliv turbulenci. V posledních letech se takto hodnota známek přenesla přes několik velkých hospodářských krizí a válek. Takže máte historickou zkušenost a důvěru, že se známky budou stejně chovat i teď. Když je měna slabší, tak se prostě známka prodá nominálně za více peněz.

Pokud ale známky nemají vnitřní hodnotu a jejich cena vychází jen z konsenzu na trhu, není to pro stabilitu cen trochu málo?

Cenotvorných faktorů je mnoho, vzájemně se podpírají. Roli hraje například historický cenový růst, tradice vysokých cen, exkluzivita vlastnictví, odolnost v krizích, kulturní významy v podobě kontextů a příběhů nebo schopnost přinášet radost a životní styl.

Aby se ceny změnily, musely by se objevit úplně nové informace. Například by se po 150 letech musely objevit další exempláře dané známky, o nichž nikdo nevěděl. Nebo by musela umřít generace sběratelů a investorů, takže by se pozůstalosti dostaly naráz na trh. To se ale u vzácných známek, kterých je omezený počet kusů, fakticky stát nemůže. Navíc inflace nebude dlouhodobá ani globální.

Kde je trh v současnosti ve srovnání s minulým rokem?

Trh má samozřejmě různé segmenty. Pokud se podíváme na ten nejvyšší a nejprestižnější segment, tak jsme v našich cenách meziročně o 20 až 40 procent výše u zahraničního materiálu.

Jsou to například první známky, speciality z bývalých kolonií nebo takzvaná klasická Amerika. Ale protože hodně našetřených peněz je také v Česku, nakupuje se i lokální materiál. To znamená vzácné známky z první republiky. Tam je růst ještě větší. Klidně můžeme mluvit o 50 procentech za rok. Ale to je lokální jev.

Mají domácí známky stejné růstové perspektivy jako zahraniční?

Lokální československé známky nejsou zdaleka tak likvidní na mezinárodních trzích. Zvláště jejich střední segment může jít dolů. O tom jsem přesvědčen. Co dneska stojí 50 000, může stát zase 30 000 korun.

Takže i ve známkách může nastat korekce cen?

Může. Ale opakuji, jde o známky závislé na lokálním trhu a jsou obchodovatelné jen v místní měně. To je případ československých známek z doby první republiky. Co není globálně likvidní, je náchylné k turbulencím. Ceny části našich známek jsou už přehřáté. Nejlepší československé známky však na svých cenách zůstanou.

Když to tedy celkově shrneme, doporučujete nyní nakupovat?

Doporučuji teď nakupovat velice opatrně. Příležitosti ještě budou. Nyní je ale po covidu, spousta prorůstových indikátorů končí. Světové trhy jsou sice perspektivní, ale budete tam nakupovat za drahou libru, drahý švýcarský frank, drahý dolar. Počkejte půl roku, až koruna posílí. Koupíte pak známky za levnější dolar, levnější frank, levnější libru.

Někteří investoři na to ale nechtějí slyšet a chtějí peníze utratit hned. Nakoupí známky za jakoukoliv cenu, odškrtne si je v seznamu a jde dál, například koupit bitcoin.

Jak vlastně bylo možné nakupovat a prodávat známky v lockdownu?

V naší branži je všechno online už mnoho let, a to na nejpokročilejší technologické úrovni. Jednotlivé kusy se naskenují, připojíte k tomu atest a pustíte známku do internetové aukce, kam se přihlásí celý svět. Horší to bylo jen u celých sbírek. Tam přece jen není možné tak jednoduše naskenovat tisíc stránek sbírky.

Nevytváří kombinace online prodejů a přílivu nových investorů větší riziko, že člověk koupí padělek?

Každá solidní známka má atest od renomované společnosti. V atestu jsou doživotní záruky na pravost. Bez problémů lze vrátit i známky, u nichž byl starý atest a nyní se po nákupu zjistí, že se za desetiletí se známkou něco stalo. Málokterý obor má takovou schopnost reflexe.

Občas se přece ale nějaké padělky objeví, ne?

Občas ano. Většinou se ale odhalí už při přijímání známky do aukce. Navíc i kdyby tímto sítem padělek prošel, tak známka je ještě před aukcí nejméně měsíc vystavená, takže by na to přišel někdo jiný.

Mluvíme ale samozřejmě o seriózním prostředí velkých aukčních domů, kam se přihlašují nejlepší klienti a nabízí se nejlepší známky. Nebavíme se o masových aukčních platformách.

Na nižší úrovni to tedy funguje jinak?

To je zcela jiné prostředí obchodníků a kupců. Lidé tam na sebe zkoušejí všechno možné. Tam se objevují známky bez atestů i padělky. Všechno je tam levnější, lidé tam mohou naletět. Týká se to hlavně československého materiálu a reparovaného materiálu světové klasiky. Na těchto masových online platformách se můžete setkat s poškozenými známkami, které se prodávají za plnou cenu, a přitom mají jen zlomek hodnoty. Neodborník tam přitom rozdíl nepozná.

Jak se vyvíjí objem transakcí v tomto nízkém segmentu?

Je to větší a větší. Jedna známá aukční platforma v tomto segmentu roste mohutně. Ve filatelii se tam objevuje mnoho problémů.

Kdo tam nakupuje?

Často to nesouvisí se solventností. Lidé si třeba jen nevěří na nákupy v prestižních aukcích. Nebo chtějí něco přechytračit a nakoupit za poloviční cenu superznámku. Jdou do rizika a často se spálí. Na opačné straně trhu je vše ošetřeno několikastupňovou kontrolou a perfektní zpětnou vazbou vůči zákazníkům.

Kolik je v Česku lidí, kteří se účastní těch nejprestižnějších aukcí?

Na top úrovni jsou to podle mého názoru nižší stovky lidí. Ti si kupují nejlepší známky za miliony ročně. V součtu takto za rok nakoupí známky zhruba za 800 milionů.

A těch menších investorů je kolik?

Jsou to tisíce lidí. Nakupují proto, že o známkách mají nějaké minimální povědomí. Obchodují ale někdy na trzích, které nemají odbornou úroveň a tradici.

Jaké cenné známky se do Česka v poslední době dostaly?

V posledních týdnech to byla zhruba za milion korun jedna top specialita z Falklandských ostrovů, a to z aukce v New Yorku. V tuzemsku se též zobchodoval rakouský růžový Merkur za podobnou částku či hezký koloniální exponát za téměř sedm milionů korun.

Na trhu je nyní i ikonická rarita evropské klasiky toskánská třílira. Podzimní aukční sezona je teprve před námi a na trhu se objeví jistě další velmi zajímavé věci.

Modrý mauritius ve sbírce jednoho z nejbohatších Čechů zůstal?

Zůstal, a to včetně takzvané „bombajské obálky“, na níž jsou další dva červené mauritie. Nejsou ovšem fyzicky v Česku, jsou nadále uložené v bankovním sejfu v Londýně.

Můžete už přiblížit identitu tohoto investora?

Samozřejmě nemůžu. Lze jen říci, že je to investor s dlouhodobější filatelistickou a obecně sběratelskou zkušeností.

Když má ale známky uložené v sejfu v Londýně, není pak radost z takových kousků menší?

Poskytuje to radost z vlastnictví. Vědomí, že máte něco, co nikdo jiný nemá, vám dodává osobitou identitu. Navíc spoluvlastníte i příběh, který se ke známce vztahuje.

Vaše osobnost má tak unikátní rozměr. Ve světě je běžné, že se známky nacházejí v různých neočekávaných destinacích, ve svěřenských fondech, v sejfech různých nebankovních institucí. V tom vynikají zvláště Švýcaři.

Ve chvíli, kdy má vlastnictví těch nejlepších známek takto silný psychologický aspekt, co pak přiměje jejich majitele k prodeji?

Když už jste si ze známek udělal zdroj identity, tak vás k prodeji nepřiměje nic.

Přibývá mezi českými miliardáři těch, kteří investují do známek?

Lze říci, že ano, a také je tu jedno skutečně velké jméno byznysmena, který začal investovat do známek až někdy ve 40 letech. Kupoval všude možně lepší známky. Pak se soustředil na Commonwealth. Dnes má stovky milionů jen v britských koloniích.