Celá Indie v karanténě. Většina lidí tam bez úspor žije „z ruky do huby“

Pandemie covid-19 už zasáhla i do největšího slumu na světě – bombajského Dháráví. Jde o oblast o rozloze asi 2,1 kilometru čtverečního, kde žije přes 700 tisíc lidí. Média ve čtvrtek informovala o třetí tamní koronavirové oběti. „Nemoc se tam bude šířit naprosto nekontrolovaně. I když místní obyvatelé budou dodržovat všechna karanténní nařízení, budou si pořád tak blízko, že se tam virus může dál šířit. Nikdo teď nedokáže odhadnout, kam tohle může vést a kolik lidí z Dháráví se může nakazit,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy indolog a politolog ze Sociologického ústavu Akademie věd Jiří Krejčík.

Podle něj není na koronavirovou krizi připraveno ani indické zdravotnictví, které je výrazně podfinancované. „Indové investují do zdravotnictví jen 3,7 procenta HDP, což je na úrovni subsaharských zemí. A ve srovnání třeba s Íránem, který koronavirová krize silně postihla a zdravotnictví tam kolabuje, má Indie ještě dvakrát menší počet lůžek intenzivní péče na obyvatele. Takže pokud by se v Indii nákaza rozšířila a nepodařilo by se zmírnit nebo zpomalit její šíření, indický zdravotnický systém bude ve velkých problémech,“ předpověděl odborník.

Indie se současně nevymyká celosvětovému mainstreamu, i ji sužuje nedostatek zdravotnického materiálu. Podobně jako Česko jej ještě v únoru vyvážela. A znovu – nemá ani dostatek testů na covid-19. „Lockdown byl proto naprosto logický a efektivní krok. Jeho problém je ten, že byl vyhlášený hodně narychlo. Vláda vyhlásila zákaz vycházení v osm večer s tím, že o půlnoci začíná. Lidem ale nepředala žádnou zprávu, jak se o ně postará,“ uvedl Krejčík.

Víc než miliardová Indie musela s karanténou na tři týdny zabrzdit. Nejvíce se zákaz vycházení dotkl námezdních dělníků, kteří mají úspory třeba jen na dva dny. „Když se říká, že někdo žije ‚z ruky do huby‘, v případě indických námezdních dělníků je to skutečně pravda,“ řekl Krejčík. „To znamená, že v tuto chvíli jsou kompletně závislí na humanitární pomoci. A je také otázka, jaké to bude mít celkové dopady na indickou ekonomiku,“ podotkl Krejčík.

Devadesát čtyři procent pracujících v Indii pracuje na neformální úvazek. Kvůli tomu podle odborníka země nemá žádné záchranné sociální systémy jako třeba evropské země. „Ekonomická krize nejhůře dolehne prakticky na všechny neformálně zaměstnané, ať už ve městech, nebo na venkově. Pokud nemají úspory, žádný zaměstnavatel jim v tu chvíli nepomůže,“ uvedl Krejčík.

Určitou podporu lidé nicméně dostávají. Ať už přichází ze strany neziskových organizací, nebo samotných vlád indických států. „Jednotlivé státy mají vlastní krizové programy humanitární pomoci – podobně, jako mají vlastní rozpočty, sociální i zdravotní programy. V celé Indii jsou proto z hlediska řešení krize obrovské regionální rozdíly. Místní správy ale také spolupracují i s neziskovkami, které v Indii působí. Připravují například potravinové nebo hygienické balíčky, šíří informace o správné prevenci,“ popsal Krejčík.

Ústřední vláda i některé státy přislíbily i balíčky pomoci v hmotné nouzi. Ty mají obvykle podobu jednorázových grantů. „Vlastně je to podobný způsob, jakým se řeší humanitární krize v poválečných oblastech. Když v krizi nefunguje trh ani zásobování, stát to supluje a lidem dává i peníze, aby si nějaké věci mohli dokoupit a nastartovat lokální ekonomiku,“ uvedl indolog.

Narychlo implementovaná karanténa způsobila v prvních dnech v Indii zmatek. V některých oblastech vyústil v bizarní situace – třeba, když v Kérale zavřeli obchody s alkoholem a lidé kvůli tomu začali páchat sebevraždy. „Museli tam povolit alkohol na předpis,“ popsal Krejčík.

V chaos se proměnil hlavně život sezonních námezdních dělníků. Ti pracují ve městech a nemají často ani vlastní adresu – neměli proto místo, kam by jim chodila potravinová pomoc. „Informace o nouzových výdejních místech v prvních dnech chyběly, více než půl milionu dělníků se proto sebralo a vydalo se domů na vesnici. Pěšky třeba 300 nebo 400 kilometrů. Museli jít po svých, protože mezistátní autobusová i vlaková doprava byly zastavené – což je další zdravotnické riziko. Když jdou lidé tak dlouho, nemohou dodržovat správnou hygienu, jsou vyčerpaní a hladoví a o to víc náchylní nejen ke koronaviru, ale i dalším onemocněním,“ vysvětlil Krejčík.

Jednotlivé indické státy však začaly reagovat a na svých hranicích vytvořily provizorní uprchlické tábory, které zároveň mohou sloužit jako karanténa. Vedle toho také vyhlásily systém přídělu ve smyslu výdejních center, kam si může kdokoliv přijít a vzít si potravinový balíček.

Na sociálních sítích se objevila videa, na nichž policisté bijí třeba kolemjdoucí, kteří porušili zákaz vycházení. „Ano, to se opravdu dělo, minimálně v prvních dnech. Teď se pohyb lidí už zmírnil, společnost je také informovanější. Zároveň předpokládám, že u nejhorlivějších policistů došlo k otupění a už neberou pacifikaci občanů tak vážně,“ usoudil Krejčík.

„Tohle byla ale typická ilustrace chaosu úvodních dnů karantény. Do ulic byla nasazená policie, aby strážila dodržování zákazu vycházení. Pokud někoho nachytala, tak někdy nezůstalo jen u domluvy a řešilo se to seřezáním tyčí. Policie to brala tak vážně, že třeba zbila i lékaře, který se zrovna přesouval na službu,“ popsal situaci indolog. „Těžko ale spekulovat, jak často k tomu docházelo. Nejsou na to statistiky – z videí je jen vidět, že policisté sáhli po krajních donucovacích prostředcích. Všichni byli zmatení, nevěděli, co mají dělat, nebyly manuály, jak se v nouzovém stavu chovat,“ uzavřel.

Největší počty nakažených v současnosti hlásí státy Maháráštra, Talminádu a Dillí, vysoký počet nakažených na počet obyvatel mají i Kérala nebo Karnátaka. „Jsou to spíše bohatší a urbanizovanější státy s lepší zdravotnickou a sociální politikou. Na druhou stranu ale tyto státy také více testují,“ připustil Krejčík. Právě míru testování v Indii porovnal s tou v Česku. „Indie má celkem jen o něco víc provedených testů než Česko. A to při o dva řády větším počtu obyvatel. Zatím provedli asi 160 tisíc testů, u nás je jich přes 106 tisíc. Takže průměrný počet testů na obyvatelstvo vychází pro Indy mnohem hůř,“ poukázal.

Kvůli nespolehlivým oficiálním údajům a malému počtu testů nelze podle Krejčíka ze současného vývoje krize věštit nic. „Díky karanténě se oficiální křivka začíná pomalu narovnávat, ale je příliš málo dat na to, aby se daly dělat závěry. Je to teprve na začátku – nikdo ale neví, jak moc na začátku. První případ byl evidovaný už na konci ledna, únor byl celkem klidný a najednou začali nakažení přibývat tempem, které skutečně ukazovalo na komunitní šíření už během února,“ popsal.

„To, proč má země zatím relativně malý počet nakažených, je v první řadě jen důsledek nízkého testování. Nepřímým důkazem je třeba to, že mezi pozitivně testovanými je 75 procent mužů a 25 procent žen. Je tedy zřejmé, že testování probíhá hodně selektivně,“ dodal Krejčík.

Podle toho nejpesimističtějšího scénáře se novým koronavirem nakazí 250 až 300 milionů Indů. To znamená pětina nebo čtvrtina populace. „Indická vláda ale pracuje s počtem zhruba milion až pět milionů nemocných během jara. To je podle mě hodně optimistické, vyžadovalo by to bezchybné dodržení karantény anebo její prodloužení,“ poznamenal odborník.

Nejčernější scénář předpovídá až 1,5 milionu obětí. „Indie má v tomto štěstí, že má relativně nízký věkový průměr populace. V nejohroženějších věkových kohortách není procentuálně tolik lidí jako v Evropě, jen zhruba desetina občanů je starší 60 let. Indie je ve fázi, kdy nejpočetnější ročníky mají mezi 10 až 20 lety. Takže jde o lidi, kteří už sice jsou vůči koronaviru náchylnější než úplně malé děti, ale měli by ho zvládnout bez závažnějších zdravotních komplikací,“ popsal odborník.

Zároveň ale připustil, že indická města mají velmi znečištěné ovzduší, což má za následek velký počet respiračních komplikací. A právě ty pak negují výhodu demografické dividendy.

I přes těžké časy, ve kterých se Indové momentálně nacházejí, mezi nimi má federální vláda v čele s premiérem Módím vysokou podporu. „Pro nás, pro Evropany, je karanténa spojená s omezováním osobní svobody. Kdežto pro Indy a jejich stále velmi kastovní společnost je izolace doma bez setkávání se sousedy vlastně celkem bez problému. Pro nejvyšší nebo naopak nedotknutelné kasty je to součást života, s některými lidmi se prostě nestýkají. Minimálně tradiční voliči Indické lidové strany, kteří patří spíš k vyšším třídám a kastám, s tím proto vesměs problém nemají,“ vysvětlil Krejčík.

Naopak pro Modího může jít ve výsledku o dobrou reklamu. „Indická čísla se držela dlouho nízko, což byl také dlouho argument pro podporu vlády, která poměrně brzy omezila mezinárodní letecká spojení. I rychlé a rozhodné vyhlášení karantény fungovalo jako potvrzení toho, že vláda pracuje dobře. Na to, že provedla málo testů, už Indové pozapomněli,“ řekl indolog a politolog ze Sociologického ústavu Akademie věd.

Masivní podporu ukázali Indové třeba v neděli. Minulý pátek premiér občanům doporučil, aby v rámci večerní bohoslužby v devět večer zhasli všechna světla v domácnosti a zapálili na devět minut svíčky a lampičky. „A lidé to skutečně udělali. Energetický sektor celý víkend řešil, co musí udělat, aby náhlý výpadek neshodil přenosové sítě – že to je vlastně blackout. Po akci se zjistilo, že odběr během těch devíti minut klesl skoro o třetinu, což je enormní pokles během několika málo minut. Už jen z toho je vidět, že lidé opravdu premiéra poslouchají, věří mu. Takže následkem vyhlášené karantény ztráta podpory Módímu nehrozí,“ dodal Jiří Krejčík.