Článek
Ordinace dětských praktických lékařů jsou po dvou týdnech od začátku školního roku přetížené dětmi, které mají respirační infekce. Citlivější jsou na kašel nebo rýmu i školská zařízení. V rozhovoru pro Seznam Zprávy to řekla předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR Ilona Hülleová.
Jaká je situace po začátku školního roku ohledně respiračních viróz u dětí? Zaznamenávají dětští lékaři nával v ordinacích?
Určitě ano. Shodneme se s kolegy, že počet dětí s respiračními infekty výrazně narostl v našich ordinacích.
O jaké zdravotní problémy se nejčastěji jedná?
Nejčastěji je to rýma, kašel, teploty i vysoké horečky. Máme v ordinacích i děti se střevními potížemi.
Kdo nejčastěji chodí? Děti ze školek, nebo ze základních škol?
Jsou to děti jak ze školek, tak ze škol. Ale převládají opravdu děti mladší. Jsou to školky, kde třeba i celé třídy onemocní, nebo děti z prvního stupně.
Jde o lokální výskyty, nebo je nárůst nemocných dětí po celém Česku?
Žádná tvrdá data nemáme. Ale tak, jak se potkávám s kolegy z různých regionů, tak se shodujeme, že to je po celé republice zhruba stejné.
Co podle vás stojí za tímto nárůstem?
Imunitu děti mají stejnou, ale spíš promořenost dětí není tak, jak to obvykle bývalo, kdy byly v kolektivech. Rychleji reagují na nějaký infekt a pak se to samozřejmě projeví. To je jeden z faktorů, druhý z faktorů je, že v těch kolektivech se shromažďují a už nepoužívají tolik roušky nebo respirátory, tedy tu bariérovou ochranu. Další věc je, že je vyšší citlivost ve školských zařízeních na to, když dítě zakašle nebo má rýmu nebo je unavené a stěžuje si na nějaké potíže, tak oni ho posílají k vyšetření. A také maminky, které nebyly zvyklé na nějakou běžnou nemoc, tak přicházejí a chtějí mít jistotu, že nejde o nic vážnějšího než o běžné nachlazení nebo respirační infekt.
Je vyšší citlivost ve školských zařízeních na to, když dítě zakašle nebo má rýmu.
Chodí tedy rodiče někdy zbytečně?
My vždy říkáme, že zbytečně ne. Ale tak, jak dříve bylo zvykem, že dítě mělo rýmu a rodiče vydrželi dva nebo tři dny, a pokud ten stav nebyl zhoršený, tak stačila konzultace nebo to zvládli, tak teď se stává, že přijdou do ordinace a chtějí dítě prohlédnout.
Bojí se někdy rodiče, aby to nebyl covid-19?
Myslím, že tam obava je. Rodiče kolikrát potom následně při tom vyšetření řeknou, že se testovali, jestli nemají covid, někdy řeknou, že testovali i dítě, jestli nemá covid. Někdy čekají, že uděláme antigenní test, nebo si o něj i řeknou.
Padají často dotazy na testování nebo na věci související s covidem?
Netroufnu si říct, jestli je to časté. Ale v týdnu se ten dotaz vyskytne několikrát a řekla bych, že téměř každý den se třeba jeden z rodičů zeptá.
Kdy mají rodiče vyrazit do ordinace, kdy stačí domácí péče?
Myslím si, že každý praktický dětský lékař ví, že než se rozvine ten instinkt, tak to potřebuje nějaký čas. Pokud je to například dítě, které jde ze školy a má zvýšenou teplotu, tak bych doporučovala neběžet hned k lékaři a to dítě uložit doma, změřit teplotu a počkat, co bude následující den. Určitě ho neposílat do školy. A když si nevědí rady, vždy říkáme, že je dobré zavolat lékaři a domluvit se s ním.