Čekal jsem to, ale mlčet nemohu, reaguje Vystrčil na vyhrožování Číny

Od našeho zpravodaje v Tchaj-peji.

S manželkou po svém boku a konečně uvolněný po náročném dni, kdy kvůli výhrůžce Číny o něm píší světová média, si předseda Senátu Miloš Vystrčil v baru ve 36. patře hotelu Shangri-La’s dal třetinku piva. V rozhovoru s českými novináři pak popsal své pocity a řekl, že nějakou reakci Číny kvůli cestě na Tchaj-wan čekal. „My jsme svobodná země, která má zájem mít dobré vztahy se všemi. Věřím, že tomu tak bude i přes tohle prohlášení. Znovu opakuji, že tato cesta nemá za cíl se vůči někomu vymezovat,“ řekl Vystrčil.

Čínský ministr zahraničí vám v podstatě osobně vyhrožuje - že „zaplatíte vysokou cenu a znepřátelil jste si 1,4 miliardy Číňanů“. Jak to chápete, co to podle vás znamená?

Já se přiznám, že se bráním domýšlet, co by to mohlo znamenat. Nedělám to.

Ani vás to trochu neznervóznělo?

Já vám to řeknu takhle, i když někteří mi to nevěří. Celou cestu na Tchaj-wan jsem tak dlouho rozmýšlel nikoliv proto, že bych se bál, ale protože jsem si všechno promýšlel, co by se mohlo stát. Já fakt takhle daleko přemýšlím. Vím, že to někomu připadá divné. A musel jsem také seznámit svou rodinu s tím, co všechno může následovat.

Co jste rodině řekl?

No že nám bude vyhrožováno. Jestli jsou s tím srozuměni, jestli jsou připraveni a tak dále. Takže já jsem na to dneska připravený. To není tak, že bych to nečekal. I když jsem samozřejmě nevěděl, že to řeknou takhle. Nechci přehánět, ale já se na to fakt psychicky připravoval. Četl jsem čínský dopis určený Jaroslavu Kuberovi, mluvil jsem s paní Kuberovou. Já to mám všechno v sobě. Musel jsem jen zvážit, jestli to uneseme, až to přijde. Beru to tak, že přišlo to, co jsem předpokládal. Nechci, aby to vyznělo nějak hloupě, ale nakonec jsem si řekl: „Hochu, ty jsi sám sobě po roce 1989 říkal, že když jsi celou dobu předtím držel hubu a krok, tak že teď už nebudeš.“

O tom jste dneska mluvil i ve svém projevu na místní univerzitě, když jste se veřejně přiznal, že před listopadem 1989 jste sám patřil k té většině společnosti, která sice neměla ráda komunismus a která chtěla svobodu, ale přesto byla navenek smířena s osudem a na veřejnosti v podstatě mlčela.

Přesně tak to je. A teď jsem si řekl: A znova?! To zas půjdeš do těch kolejí? A zas tam půjdeme všichni, zase budeme mlčet a zase to celé znova prožijeme? Vždyť ty tam dneska sedíš a je to na tobě. Máš bohužel tu smůlu, nebo štěstí, já nevím.

Co vám na to řekla manželka?

Ona to úplně nesleduje a já ji tím nezatěžuji. A hlavně po 35 letech manželství ví, že už jiný nebudu.

Jaká by podle vás měla být reakce české vlády na čínské výhrůžky? Zatím jen víme, že ministr zahraničí Tomáš Petříček si předvolá čínského velvyslance (učinil tak už Petříčkův náměstek Martin Tlapa, pozn. red.).

Nechám to na nich. Ať si pak lidé vyhodnotí, co vláda udělá. Nebudu vládě ani ministerstvu zahraničí říkat, co má dělat. Musím vám říct, že dneska mi celý den chodí - pro mě překvapivě - mnoho podpůrných zpráv různého typu. Dospěl jsem k názoru, že v Česku budeme zdravější, než se na první pohled zdá.