Článek
Přinášíme tři příběhy, které jsme hledali více než tři měsíce. Řada lidí o svých problémech nechce a nemůže mluvit. Bojí se tlaku okolí, posměchu i ztráty bydlení a práce.
„V jedné místnosti o velikosti 27 metrů čtverečních žijeme já, moje tři děti a přítel. Jsme rádi, že jsme. Dětí spí na rozkládací sedačce. S nejmenším synem a přítelem spíme na letišti. Za tento byt platíme něco přes deset tisíc měsíčně. Nedá se to už zvládat,“ začíná svůj příběh jedna z žen.
„Když jsem byl na tom zdravotně dobře, tak jsem si vzal normální půjčku. Takové má řada lidí. Po zdravotních problémech jsem musel odejít z práce a Prahy. Pořád jsem splácel dluhy. Zbylo mi patnáct set na měsíc, hrozně jsem zhubnul. Holt jsem blbej, tak nebudu jíst. Ležel jsem na posteli a čekal, až umřu,“ říká pan H. z Chomutova. Život mu prý tehdy zachránila jeho doktorka.
Děti mi doma brečí. Smějí se jim, že jsou socky
„Můžu oželet jít s dětmi na výlet. Holka mi doma brečí, že chce telefon. Kluk by chtěl hry. Vidí to všude, děti se jim smějí, že jsou socky. Buď mají hlad, nebo si budou hrát pro mě s blbostma,“ říká paní K. z Ústí nad Labem.
„Dostala mě do toho moje vlastní blbost. Nedoplatky na elektřinu a MHD. Navíc jsme si vzali půjčky. Nebyla tehdy práce. Práci jsem potom našla jenom já, ale v té době mi zemřel můj manžel,“ dodává ke svému příběhu.
Jeden milion Čechů zažívá takové problémy každý den. Pro více než čtyřicet procent lidí v této zemi by bylo problém zaplatit deset tisíc korun za mimořádný výdaj v jejich rozpočtu. Podle posledních údajů je více než osm set tisíc Čechů v exekuci.
„V Česku se hodně dědí chudoba. Vaše vzdělání závisí na vzdělání rodičů a to potom ovlivňuje vaši ekonomickou situaci. Navíc velká chudoba ovlivňuje výsledky dětí ve škole i jejich zdravotní stav,“ říká sociolog Medianu Daniel Prokop.
Jak žije pětičlenná rodina s padesáti korunami na den? Proč mají lidé pocit, že na ně úřady a stát zapomněly? Jaké složitosti musí každý den řešit? Podívejte se na další díl Obzoru Filipa Horkého.
