Čeká nás horší krize než v roce 2009. Máme ale šanci na rychlý restart

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Lze spočítat, kolik nás už pandemie koronaviru stála?

Jakékoliv číslo by byl odhad přes palec. Zatím se nedá spočítat přesněji, kolik to bude stát, protože ani u nás, ani v Itálii nevidíme vrchol pandemické křivky. Teprve potom, až se křivka zaoblí a případně se počet případů podobně jako v Číně začne snižovat směrem k nule, bude možné udělat první odhady. Já mám odhad třeba za druhý kvartál americké ekonomiky, ta má pokles minus 5 %. Celkově má jít také asi o jedno procento v tomto roce dolů. U české ekonomiky se odhady liší. Já jsem viděl odhady minus jedna až minus sedm. Zatím si myslím, že by to mohlo být někde mezi minus 4 a minus 5. Také je otázka, co to bude stát přímo či nepřímo. Každopádně musíme očekávat, že i rozpočet půjde do většího deficitu. A stát se více zadluží. Na druhé straně, tady je výhoda toho, že z hlediska makroekonomického máme prostor ke všem těmto politikám.

Myslíte si, že by to mohl být nakonec ještě větší průšvih než hospodářská krize v roce 2008/2009?

Ano, já vždycky patřím mezi ty, kteří neradi šíří katastrofické scénáře, ale obávám se, že ano. Z jednoho důvodu, ty roky 2008/2009 to postihlo hlavně finanční instituce a přes ně pak reálnou ekonomiku. Třeba u nás to byl tenkrát dopad plošný. Kdežto teď ve všech zemích a u nás hodně je dopad nejdřív do určitých odvětví ekonomiky. Nejdřív to byl před týdnem cestovní ruch, hotely, restaurace, služby. Teď jsou to průmyslové podniky, které jsou navázány na velké automobilky, když všechny tři velké automobilky u nás zavřely. To znamená, zavírají dneska už podniky, které mají třeba 500, 800 lidí. Já nebudu říkat jejich jména, i když je přesně vím. Ale je hloupé to říkat, protože jakmile to zveřejníte, tak ty podniky to budou mít ještě těžší do budoucna. Ale jsou to všechno podniky vázané na dodavatele pro automobilový průmysl. A ty posílají lidi domů opravdu po stovkách. To znamená, ten dopad bude na určitý sektor reálné ekonomiky, což se potom projeví v reálné ekonomice daleko více asi než obě dvě ty krize, které si pamatujeme z nedávné doby. To znamená 2008/2009 světová krize a pak po krizi eura to naše zpomalení v letech 2012/2013. Asi to bude horší.

A jaké oblasti ekonomiky to zasáhne úplně nejcitelněji?

Zdá se mi, že teď kromě služeb je to automobilový sektor. Doufám, že další oblasti nebudou už tolik zasažené. Jediná věc, abych řekl trochu něco pozitivního, co si myslím, když čtu různé analytiky ve světovém tisku, tak se domníváme, že až to přejde - je otázka, kdy to přejde, může to trvat několik měsíců - by ten restart, oživení mohlo být poměrně rychlé, protože bude znovu poptávka po obrovském množství věcí. A proto bychom chtěli znovu jednat o opatřeních vlády. Podle nás vláda ve čtvrtek na večerním zasedání udělala jenom polovičatá opatření. Slíbila také další kroky, o kterých budeme jednat. A my budeme velmi tlačit na vládu, aby přijala další pomocná opatření, protože je nutné podniky udržet, aby mohly v okamžiku, kdy to pomine, znova nastartovat výrobu. Samozřejmě, zvlášť ve službách ne všichni přežijí, to je už dneska jasné, ale v tom průmyslu by jich mělo přežít opravdu co nejvíce.

Když si konkrétně rozebereme kroky vlády, tak nabídla 100 miliard přímé pomoci a 900 miliard nepřímé pomoci. Vy říkáte, že je to polovičaté řešení. Proč tohle nestačí?

To jsou zatím čísla, která mají spíše propagandistický než reálný charakter. Na jednu stranu, abych vládu jenom nekritizoval, je dobře, že tohle řekla, protože to je jasný signál, že jsou připraveni prolomit rozpočet, který byl schválen ještě před pandemií. Že jsou připraveni přijmout fakt, že se stát více zadluží atd. Čili to je určitě správný signál. Jenomže dám příklad těch úvěrů program Covid přes Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. Dnes už je přes 4000 žádostí, to je sice hezké, ale je otázka, kdy budou první peníze k dispozici, jak rychle budou žádosti schvalovat, jak rychle se budou dostávat do ekonomiky, jestli to bude během 14 dní, měsíce. A já tvrdím, že to bude v každém případě pozdě. Bude dobře, že ty peníze budou, a čím víc jich bude k dispozici, tím lépe, a oni musí mít nějaký vnitřní schvalovací proces. Čili v logice věci to přijde pozdě třeba za tři čtyři týdny a my potřebujeme okamžitou pomoc. Proto nás velmi mrzí, že vláda je trošku pomalá, že rozhodla o ošetřovném, rozhodla o náhradách mezd v případě toho, že podnik zavře proto, že třeba nemá lidi nakažené, nebo nemá lidi, co musí být doma, ale prostě musí zavřít, protože je všeobecná karanténa - viz obchody a některé další podniky. Ale potřebujeme pomoc podnikům, které zavírají z důvodu poklesu poptávky, to je česká verze toho slavného kurzarbeitu.

Má stát kapacity teď řešit podniky? Protože sám premiér nedávno řekl, že teď neřeší ekonomiku, ale řeší zdraví lidí.

To jistě bylo v uplynulých dnech primární a je to správné. Ale teď už musíme řešit ekonomiku. Schválilo se ošetřovné a všechny další věci, bylo rozhodnuto o všech nepopulárních opatřeních včetně nošení roušek na veřejnosti, já to vůbec nechci komentovat, nejsem epidemiolog a někdo říká, že to je dobře, že to je špatně, budiž, ale muselo se nějak rozhodnout. Teď už je nejvyšší čas nejen pomáhat v oblasti karantény podnikům, ale opravdu udělat masivní krok, který pomůže udržet střední průmyslové podniky, které trpí tím, že zavřely velké automobilky a že poklesla výroby i v jiných oblastech, že se zpomaluje zahraniční obchod. Prostě na to musíme reagovat okamžitě, a když nebudeme reagovat a budeme pořád přemýšlet, jestli náhodou bychom neměli ještě někde ušetřit nebo jestli nás pak někdo bude žalovat, že jsme jim něco nedali, nebo prostě budeme řešit právní otázky, tak to bude o mnoho dražší v budoucnosti, než když teď do toho dáme třeba na první pohled vysoké částky a bez promyšlení všech detailů.

Jak by takový masivní krok měl z pohledu Hospodářské komory vypadat?

Já si myslím, že ta opatření jsou jasná. Tady máte překážky v práci na straně zaměstnavatele v důsledku uzavření provozu z důvodu nařízení karantény části zaměstnanců či péči o dítě, to jsou tzv. jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele. Paragraf 208 zákoníku práce říká, že 100 % průměrného výdělku je výše náhrady mzdy a to musí zaplatit zaměstnavatelé. To by měl uhradit stát. Pak je překážka v práci na straně zaměstnavatele v důsledku výpadku vstupů, když zaměstnavatel nemá suroviny nebo nemá dodávky, což je někdy problém, protože jsme provázáni v nabídkových řetězcích. Například nějaká průmyslová firma cosi vyrábí nebo potřebuje vstupy z předcházející firmy, která už zavřela, nebo je v Itálii a nemůže to dovézt. A vůbec překážka v práci na straně zaměstnavatele, když poklesne poptávka tak zoufale, že zaměstnavatel zavře. To jsou všechno potom i náhrady mezd, které musí zaměstnavatel platit, a já vím konkrétní příklad, kdy ten majitel mi řekl: „Já mám asi na 3 měsíce firemní úspory, tak to budu těm lidem platit a pak vyhlásím bankrot.“ Vím o jiném případě v jižních Čechách, kdy majitel nemá úspory skoro vůbec a přemýšlí o bankrotu příští týden. Tihle lidé by měli okamžitě dostat přímou podporu v rámci kurzarbeitu, aby měli na vyplácení mezd, i když lidé budou teď třeba 3 týdny doma, aby byli připraveni okamžitě restartovat své firmy.

Tam mířila i moje další otázka, protože nikdo neví, jak dlouho karanténa bude trvat, jestli se třeba ještě nezpřísní. Jak dlouho to podniky unesou?

To je podobná otázka jako o těch celkových dopadech, vlastně už jsem o tom trochu mluvil. Jsou podniky, které mohou být na okraji propasti příští týden, jsou podniky, jež na okraji propasti budou za 2 měsíce, za tři měsíce. Jsou hotely v Praze, které třeba už neotevřou, nebo některé provozovny, to je velmi těžké říci. Jestli můžu svůj osobní intuitivní pocit, ale neberte mě jako bernou minci, já si myslím, že pokud by ten stav, co je dneska, měl trvat čtvrt roku, tak budou velké strukturální dopady na českou ekonomiku a i na celou Evropu, protože nejsme osamělý ostrůvek, v rozměru, který by si už pak nezadal asi s velkou depresí 30. let třeba ve Spojených státech a podobně. Z toho bychom se potom asi vzpamatovávali delší dobu. Nicméně já si nemyslím, že tento stav úplného zastavení bude trvat takhle dlouho, a také jsem rád, že premiér inicioval skupinu, o které se na veřejnosti zatím příliš nemluvilo. Je to skupina ekonomů a bankéřů, kde se potom budeme bavit už i mimo vládu. Dneska, možná ještě i přes víkend, chceme udělat takovou skupinu jako provázání reálné ekonomiky s finančními institucemi tak, abychom hledali všechny cesty, jak třeba i z hlediska regulace centrální banky, jednotlivých komerčních bank a finančních institucí co nejvíc otevřít cestu k tomu, aby se peníze dostaly do ekonomiky co nejrychleji, a to i v tomto těžkém období.