K čemu potřebujeme fosilní paliva? K záchraně lesů, říká geolog Cílek

Je Česko připraveno na transformaci energetiky? Budeme muset po roce 2025 dovážet elektřinu? Je možná proměna současného teplárenství s podporu Zelené dohody pro Evropu? Odborníci hovořili o nových zdrojích energie, podobě systému s úbytkem uhlí a novém modelu energetické infrastruktury.

Uhelná komise doporučuje konec využívání uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2038. Konference se věnovala i životu bez uhlí a přechodu na zelenou energetiku. Fosilní paliva podle některých expertů však stále potřebujeme. Otázkou proto je, zda se transformace teplárenství vyplatí a zda bude pro výrobu energie dostatek paliva.

Odpovědi na zásadní otázky o budoucnosti tuzemské energetiky zodpověděli odborníci na konferenci, která navázala na předchozí díl Hledání české cesty II – Budoucnost české energetiky. Pořádá ji nezisková organizace Equilibrium. Její vysílání nabídl SZ Byznys.

„V současné době nad námi visí zelený úděl Bruselu. Máme tady Fit for 55 a bezemisní Evropu do roku 2050, prosazuje se digitalizace, elektromobilita a další věci, které budou stát hodně energie a zásobování energií,“ začal Vladimír Mařík z CIIRC ČVUT a Institutu Equilibrium. O investicích však podle něj máme zatím jen hrubé odhady.

Jak uvedl, pro energetiku je důležité stanovit cíle, které jsou v českém prostředí realizovatelné. „Bez dlouhodobých cílů nejde podnikat malé kroky. Důležité je nastavit dlouhodobou koncepci. Musíme myslet zcela jinak,“ říká Mařík.

Energetika je klíčová pro průmysl, který je páteří naší ekonomiky. „Berme to jako výzvu, ale na druhou stranu tlačme na to, aby energetické podniky vypracovaly koncepci,“ apeloval Mařík.

Jiří Matoušek ze společnosti Centropol připomněl i aktuální situaci na tuzemském energetickém trhu, kdy minulý týden ukončili činnost dodavatelé energií Bohemia Energy a Kolibřík Energie.

„Od roku 2018 začala cena elektřiny mírně klesat. To částečně vytvořilo prostor pro spekulaci o jejím dalším snižování. V listopadu 2020 trh zareagoval a ceny začaly jít nahoru. Místo toho, aby dodavatelé uzavírali své otevřené pozice, nákupy odkládali,“ vysvětluje situaci Matoušek.

Ceny na spotovém trhu rychle rostly. „Dodavatelé to už nebyli schopni financovat,“ dodal. Před rostoucími cenami však odborníci varovali už před třemi lety.

Odběratelé Bohemia Energy musí energie odebírat od náhradního obchodníka. „Dodavatel poslední instance tady funguje dobře, komunikace je také dobrá, problém je 900 tisíc zákazníků převést v nějakém časovém horizontu, ale hledáme cesty, jak to udělat,“ říká náměstek ministra průmyslu a obchodu René Neděla. Připomněl, že dodavatelé energií nekončí jen u nás, ale například i ve Velké Británii.

Jakýkoli posun cen elektrické energie způsobí řetězový efekt na ceny v Evropě. „Ideálnější by bylo, abychom měli regionální energetické zdroje. Buď je zaplatí stát nebo spotřebitelé,“ říká Peter Staněk z Národního centra energetických úspor a Institutu Equilibrium.

Energie máme zatím dostatek a vyvážíme ji. „Je to současný stav. Může se v nestabilní situaci změnit,“ říká Hynek Beran z CIIRC ČVUT.

Soustava s uhelnými zdroji totiž vypadá jinak než soustava s obnovitelnými zdroji. „Je naivním pojetím politiků, že když se na pole dají solární panel a vypnou se uhelné elektrárny, bude nám soustava svítit. Nebude. Nebo bude za vysokou cenu,“ říká Beran.

Dle Beranových slov spotřebováváme zhruba 60 terawatthodin, čistá výroba činí zhruba 76 terawatthodin. „Energie tedy nemáme nedostatek. Když třeba Německo zhasne půlku Evropy, jsme schopni jet,“ říká Beran.

Pro získání elektrické energie se využívá i zemní plyn. „Není náhradou za naše domácí uhlí. Je to palivo geopoliticky nespolehlivé, dovážíme ho z Ruska. Je to palivo fosilní, protože je v něm metan,“ vysvětluje Beran.

Velmi diskutované je také čerpání prostředků z Modernizačního fondu. „Je to trošku jiný evropský nástroj. Jsou to prostředky z nějaké hospodářské činnosti – EU je získává z emisních povolenek. Pokud nebude elektřina, trh a emisní povolenky, nebude ani modernizační fond,“ říká Ivo Marcin ze Státního fondu životního prostředí.

„Evropské směrnice o emisním obchodování říkají, že dvě procenta emisních povolenek jsou určena do Modernizačního fondu EU a jsou jeho jádrem,“ říká Marcin. Modernizační fond cílí na přínosy, kterých chce dosáhnout, což je snižování emisí oxidu uhličitého.

„K loňskému roku jsme snížili emise o 40 procent. Abychom naplnili cíl Fit for 55, zbývá nám dalších 15 procent. Energetika se podílí na celkových emisích 38 procenty,“ říká Karel Vinkler ze společnosti ČEPS.

„Pokud přijmu premisu, že musíme utlumit uhlí na 60 procent dnešního stavu, tak se naše bilance zhorší a budeme závislí na tom, co nám sousedé pustí,“ říká Vinkler.

Elektrizační soustava s vysokým podílem OZE se řídí úplně jinak. „V létě budeme mít 3000 až 5000 MW přebytky, které se musí vyvézt nebo zregulovat. V zimě nám budou chybět kvanta výkonu, která jsou na hranici přenosové přepravní kapacity. Takže regulační výkon nám chybí a dostaneme se do rizika dovozní závislosti,“ varuje Vinkler. Německo přitom zaplatilo jen za zlepšení regulace zhruba 36 miliard korun.

Ale ani Německo, které se chystá odstavit jaderné reaktory a z části spoléhá na OZE, neví, co přinesou následující roky. „Evropě docházejí zdroje už letos. Nežijeme ve vakuu,“ upozorňuje Mařík. „Chybí nám plán transformace energetiky. Musí vycházet z celospolečenské smlouvy. Není možné, abychom ho každé čtyři roky po volbách měnili,“ dodává.

Podle Maříka je nutná transformace energetiky, ale odborníkům chybějí k tomu potřebná data. „Dovídáme se útržkovitá čísla, která musíme propojit do jednotného systému. Soustava musí být z pohledu uživatelů řízena, nikoli jen ovládána,“ říká Mařík. Centrálně řízený systém přirovnává k Číně, kde se však potýkají s blackouty.

Systém je nutné řídit jinak než dnes. „Je potřeba ho řídit pomocí energetického internetu, přesněji platformy, která bude zabezpečovat řízení energetiky. Musí se sbírat znalosti o jednotlivých zdrojích a spotřebitelích a na základě toho vytvářet systémy. Až budeme mít takový systém se znalostní integrací, je možné jej využít k inteligentnímu chování,“ říká Mařík.

Podle náměstka Neděly cíle úspory energie na konečné spotřebě Česká republika splnila na 70 procent. Abychom se mohli dekarbonizovat, musíme mít náhradu za odstavené uhelné zdroje a musíme udržet jádro a ještě ho více rozvinout. „Je potřeba, abychom jednotlivým investorům a firmám řekli, co mohou dělat a v jakém rámci se pohybovat,“ říká Neděla.

Aby Česko mohlo v Evropské komisi něco prosadit, musí mít na své straně Německo nebo Francii. Je však těžké mezi nimi najít spojence, protože se každá země přiklání k jiným zdrojům. „Než budeme mít více obnovitelných zdrojů, které budou moci pokrýt spotřebu i v České republice, což ještě nějakou dobu potrvá, tak se bude na trhu stávat to, co se stává,“ říká Neděla. Problém s obnovitelnými zdroji však může nastat v zimě, nebo když přestane foukat.

Možností, jak vyrábět elektrickou energii, je i spalování biomasy. Podle geologa Václava Cílka z AV ČR je však na biomase a dřevu závislých 2,6 miliardy lidí a toto číslo bude stoupat.

„Biomasa se v globálním měřítku uplatňuje ve spotřebě energie v množství 10 až 13 procent. Potenciál biomasy v energetice je podle některých studií 30 až 50 procent, což je více než jaderná energetika,“ říká Cílek s tím, že neví, kde se tento optimismus bere.

„Spalováním biomasy vytváříme uhlíkový dluh. Když spaluji dřevo, které bude mít emise asi jako hnědé uhlí, tedy nic moc, tak navíc dochází k vylučování bioaktivních organických látek,“ říká Cílek. Když lidé pálí biomasu, počítají však s tím, že se obnoví, což se stát nemusí. Důkazem jsou kůrovcové kalamity.

„Celkově se ukazuje, že aby mohla běžet velká elektrárna na biomasu, na nějakých 10 MW potřebujeme plochu okolo 7000 hektarů lesa. Problémy jsou ale se zemědělci, a dokonce se uvažuje o hnojení, což v našich lesích nepřipadá v úvahu,“ popisuje Cílek.

Biomasa však je a bude důležitou součástí energetiky. „Vždycky bude hlavní součástí komunální energetiky a občas bude součástí střední energetiky,“ říká Cílek.

V souvislosti s klimatickými změnami je podle něj brát v potaz nutnost chlazení v létě. „Teplé léto může zamávat se zásobami plynu a silně to může ovlivnit i potravinový šok, který může následkem sucha ovlivnit to, že se urodí méně rýže v Číně, která se tam pěstuje na ploše odpovídající rozloze Itálie,“ popisuje Cílek.