Článek
Od naší zvláštní zpravodajky v Chorvatsku.
Cesta ze Záhřebu na jih se začíná klikatit a mění se i okolní flóra. Se serpentinami přibývá také řidičů kamionů, kteří příliš netolerují rychlostní limity a dělící čáry. Míříme na Plitvická jezera, přírodní poklad o rozloze 6,796 kilometrů čtverečních, skýtající průzračně čirou vodu jezer, vodopády, skaliska a rozlehlé lesy. Obvykle by na schované místo proudily davy turistů, letos je však národní park klidným místem pro procházky trvající dvě, ale i osm hodin.
„Kolik přijede návštěvníků, je otázka za milion, každopádně doufáme, že se aspoň z části dostaneme na čísla z roku 2019. Nicméně za posledních 28 dnů jsme měli na Googlu 8 milionů vyhledávání, na Facebooku za poslední týden dva miliony, takže se dá předpokládat, že lidé mají o národní park zájem, momentálně je ale těžké odhadnout, kdy se rozhodnou přijet. Někteří vyčkávají, až snížíme ceny vstupného a lístky zamlouvají na poslední chvíli,“ říká pro Seznam Zprávy Marija Turkaljová, marketingová ředitelka parku. I Plitvická jezera ovlivnila pandemie. Park snížil kapacitu návštěvníků.
„Během loňské pandemické sezony přijelo půl milionu návštěvníků, což není zas tak špatné, ale dřívější návštěvnosti se to nevyrovná. Snažili jsme se tomu přizpůsobit, jak jen to šlo, a nyní bychom rádi pozvali každého, kdo přemýšlí o nějakém výletu – přece jen je výlet do přírody tím nejlepším způsobem sociálního distancování. Kvůli pandemii jsme také snížili počty návštěvníků za hodinu, čímž zajišťujeme návštěvníkům, že budou mít pro sebe prostor i čas si přírodu užít,“ říká Marija.
A je tomu skutečně tak. Přestože je prostor plný úzkých a klikatých chodníčků bez zábradlí vedoucích skrze průzračnou vodu, při úterní návštěvnosti nebylo problémem vyhýbat se návštěvníkům v opačném směru. Roušky mají turisté zavěšené kolem zápěstí, povinné jsou při nástupu na loď nebo při nákupu občerstvení.
„Běžně, před pandemií, jsme mívali asi 15 tisíc návštěvníků za den, teď jich máme tak 1500, během víkendů asi čtyři tisíce. Zaměstnanců tady pracuje okolo 600, během pandemie nepřišel o práci nikdo z nás, pro údržbu parku jsme stále stejně důležití,“ pochvaluje si průvodce Ivica Špoljarić.
„Asiaté tvořili největší část našeho trhu, za rok 2019 přijelo asi 385 tisíc jen Korejců. Také tady tráví nejvíce času. Trasu, kterou jiní návštěvníci stihnou za čtyři hodiny, oni chodí 14 hodin – rádi se totiž fotí,“ popisuje průvodce. Za svou 27letou kariéru příliš českých skupin neprováděl.
Tipy
Doporučuje se zabookovat si lístky předem online, nicméně se dají koupit i na místě. Roušky nejsou povinné v celém parku, jen na lodích a panoramatických vyhlídkách. Občerstvit se je možné na určeném místě zhruba po 45 minutách chůze, kde lze zakoupit i smažené jídlo a menší pochutiny, za které ale nelze platit hotově, pouze kartou.
Národní park nabízí 8 různých tras o 22 kilometrech. Je možné vybrat si trasu na dvě až tři hodiny, ale i šest až osmihodinové. Každá trasa má své písmeno a pak už jen stačí následovat značky na cestě. Jako průvodce může posloužit i mobilní aplikace. Část cesty je možné absolvovat zcela pěšky, nebo si zkrátit cestu lodí či autobusem.
„Nedoporučujeme navštěvovat park s kočárky, ale s klokánky. Některé úseky můžou být problematické, jsou tu úzké chodníčky bez zábradlí vedoucí přes vodu tak, aby souznívaly s přírodou. V případě větší návštěvnosti by bylo problematické se vyhýbat ostatním, je tu spousta schodů,“ upozorňuje Marija. Přesto se v parku v úterý našlo několik odvážlivců, kteří kočárek i s dítětem soustředěně vedli podél chodníčku kousek od vodní hladiny. Voda byla až surrealisticky průsvitná – v parku se však nesmí ani smočit noha, natož se koupat. „Za skoro 30 let jsem zažil sedmkrát, že si tu někdo zlomil nohu nebo měl podobný úraz, takže jde o výjimečné případy,“ říká Ivica.
Ačkoli pandemie všude po světě utlumila svět lidí a dala prostor přírodě, zaměstnanci Plitvic dbají na to, aby se fauně i floře dařilo bez ohledu na situaci ve světě lidí.
„Co se týče ochrany přírody, část zpřístupněná lidem je pouze procento celého národního parku. Příroda si tak žije vlastním životem. Pandemie se tak na zlepšení přírody v tomto případě nijak značně nepodílela, dodržujeme přísná pravidla pro ochranu přírody,“ vysvětluje Marija. V parcích žijí také vlci a medvědi, ale hluboko v lesích, takže návštěvníci je neuvidí. „I proto regulujeme návštěvnost, nechceme, aby zvířatům někdo narušoval jejich domov. Sledujeme akorát jejich pohyb skrze obojky. V parku žijí tři vlčí smečky. Bohužel, několik měsíců zpátky se přihodilo neštěstí. Jeden z mladých a zvědavých vlků se rozhodl objevovat v teritoriu cizí smečky a nedopadlo to dobře. Nyní je jeho vycpané tělo aspoň vystaveno v našem vědeckém vzdělávacím centru.“
