Článek
Manžel Ladislavy Dusilové pracoval jako řidič kamionu. Kvůli práci dojížděl každodenně do Polska, kde nakládal balíky sena a slámy. Ty následně odvezl do spalovny v Kutné Hoře. Aby mohl trávit více času s rodinou, rozhodl se práci změnit. „Po Velikonocích už měl nastoupit jinde, ve čtvrtek jel na svou poslední směnu. Celé dopoledne jsem se mu nemohla dovolat, večer mi na dveře zaklepali policisté. V práci se stala nehoda, domů už se nevrátil,“ popisuje Seznam Zprávám Ladislava Dusilová.
Ještě ve čtvrtek kontaktovala polský konzulát kvůli převozu manželova těla. Tam jí ale řekli, že musí počkat do úterý. Prý jsou všichni Poláci silně věřící, právě slaví Velikonoce a nikdo teď nechce nic řešit. „Čekala jsem, hodně ve stresu, a doufala, že v úterý se pevně domluvíme na datu převozu. Pak mi ale zavolal konzul, že pro mě nemá dobré zprávy,“ sdělila Dusilová. Polská strana odmítla převoz povolit a jediná nabídka, kterou manželce učinili, byla manželovo tělo spálit. To Dusilová razantně odmítla. „Manžel je pokřtěný a nepřál si být zpopelněn,“ zdůvodnila své rozhodnutí.
Nabídku polské strany považuje za drzost. „Řekli mi, ať si své rozhodnutí pořádně rozmyslím, že si mám uvědomit, že hranice mohou být zavřené i půl roku, rok. Každý den, co tělo leží v chladicím boxu, stojí sedm set korun. Nemám peněz nazbyt, ale pokud to nepůjde jinak, budu dál platit. Kremace je pro mě až ta úplně nejzazší varianta,“ říká Dusilová.
I v případě, že by polská strana dovolila tělo převézt, musela by rodina zaplatit 30 tisíc korun. „To je neuvěřitelná částka, ale jsem ochotná ji akceptovat, jen abych dostala manžela domů,“ tvrdí žena. Za problémy s převozem podle ní stojí přísná hraniční opatření kvůli koronaviru. „Nejde nám o to, aby Poláci vstupovali do Česka a naopak. Jsem domluvená s pohřební službou tady od nás, z Rychnova nad Kněžnou, že by tělo na hranicích vyzvedli, přeložili do svého auta a přepravili jej, nemají s tím nejmenší problém,“ vysvětluje Dusilová. I přesto ale Polsko odmítá.
„Dodneška pořádně nevím, co se stalo. Nemám záznam o nehodě, úmrtní list, nic. Všechny informace získávám z článků, které mi sehnaly kamarádky přes polské známé. Proslýchá se ledacos, ale nikdo mi ani nedal vědět, jestli šlo o nešťastnou náhodu, nebo tam bylo cizí zavinění,“ vypráví rozhořčeně. „Nehodlám nikoho žalovat, nic po nich nechci. Jen to, aby mi manželovo tělo vrátili domů. Chci ho tak, jak odjel,“ uzavírá Dusilová.
Ve spolupráci s ambasádou teď bude Dusilová žádat polskou stranu o výjimku, která by jí umožnila převézt manželovo tělo zpátky do Česka. Jaká bude odpověď a kdy se jí dočká, zatím žena netuší.
