Článek
Schválení zákona o brexitové dohodě ve 2. čtení je historicky prvním vyhraným relevantním hlasováním o konkrétní podobě britského odchodu z EU. Vzhledem k rozložení sil v parlamentu je to nepopiratelný úspěch. Boris Johnson za něj vděčí tomu, že je podle mínění veřejnosti lepším premiérem, než jeho předchůdkyně Theresa Mayová.
Průzkumy ukazují, že podpora veřejnosti pro jím, respektive jeho vyjednavači domluvenou dohodu, je nesrovnatelně větší, než u paní Mayové. Troufám si přitom tvrdit, že text dohody četlo tak 5 procent dotázaných a to jsem ještě hodně optimistický.
Boris dokáže věci prodat. Jeho komunikace je naléhavější a přesvědčivější. Stačí začít větu zmínkou (výjimečně pravdivou) o tom, že odstranil irskou pojistku, a následuje erupce potlesku. V jeho hluku pak už zanikne dovětek, že pojistku nahrazuje rovněž dost problematický irsko-irský protokol…
Pro brexitovou dohodu dokázala Theresa Mayová získat všehovšudy 5 labouristických přeběhlíků. Johnson jich pro svůj brexitový plán získal 19, což je hmatatelný úspěch.
Johnson ví, že mu může ublížit nesplnění jeho velkého slibu a sice že stůj co stůj, myšleno i za cenu ne-dohody, vyvede Spojené království k 31. říjnu z Evropské unie. Po večerním prohraném hlasování o schvalování brexitové legislativy ve zrychleném řízení sice ministerský předseda povídal cosi o „zintenzivnění příprav na divoký brexit k 31. říjnu,” ale takový postup nedává valný smysl.
Boris Johnson má dohodu, která je s velkou pravděpodobností prosaditelná, a odklad data brexitu, jakkoli už skutečně poněkud trapný, je pro blaho země rozhodně menší zlo, než tvrdý brexit. I když tedy můžeme úspěšně pochybovat o tom, že lidem jako Cameron, Mayová nebo Johnson jde vždy o blaho Británie.
Johnson se onehdy zaklínal, že by raději ležel mrtvý v příkopu, než by nedodržel 31. říjen coby termín odchodu z Unie. Už by si měl pomalu nějakou útulnou škarpu vyhlédnout. Johnson sice vzkázal, že o dalším odkladu brexitu s Bruselem jednat nebude, ale je to jediná logická cesta. Doma ať to vysvětlí, jak chce.
Evropská unie si musí ujasnit, jestli věří, že britský premiér v londýnském parlamentu smlouvu prosadí nebo zda Britové potřebují víc času třeba na uspořádání předčasných parlamentních voleb. Těmi Johnson ještě v úterý odpoledne hrozil, ale v jeho večerním prohlášení už slovo „volby” vůbec nezaznělo.
Unie by ideálně měla Britům poskytnout flexibilní odklad. Až si brexitovou dohodu schválí, můžou odejít. Ale 31. října to už opravdu asi nebude.
