Článek
Začneme hned těžkou vahou. Finanční superstar Mark Carney toho ve svých 56 letech stihl hodně: nejprestižnější univerzity, třináct let u Goldman Sachs a šéfování kanadské a pak britské centrální banky. V knize pojmenované Value(s), tedy Hodnota(y), teď Carney, v současnosti zvláštní vyslanec při OSN, zkouší radikálně korigovat kapitalismus, na němž vyrostly všechny vyspělé ekonomiky.
V řídících strukturách nejbohatších zemí světa G7 i Evropské komise je už mainstreamem závazek radikálního poklesu uhlíkových emisí. Přidávají se k němu největší firmy světa, nejen z průmyslu, ale i financí, ať už kvůli vylepšení své reputace nebo z opravdových pohnutek.
Svět se v příštích letech bude dekarbonizovat, ať už v Česku chceme nebo ne. Výroba elektrické energie napříště má být jen čistá, aby byla čistá doprava, která bude poháněna elektrikou. Na co budou létat letadla a plavit se dopravní lodě, ještě nevíme. Vlády ale slibují masivní podporu například vodíku, i když technologie ještě není dobře využitelná, a je neefektivní a drahá. (Může to být určitá nápověda, kam investovat v příštích letech část peněz: Státní podpora dokáže s trhem zahýbat).
To, co se ale Mark Carney snaží ve své knize říct, není nic menšího, než že se hodnota (cena určovaná trhem) musí víc než dosud řídit morálními hodnotami, které vyznává naše civilizace. Kromě samotného udržení planety v chodu tím myslí i hodnoty sociálního smíru, rovnosti, férovosti. Konkrétněji to pak znamená, že podnikatel by před sebou neměl mít už jen vidinu profitu, jíž podřizuje své konání, ale vidinu zdravé planety.
Samozřejmě, že to byznysmeni neudělají sami od sebe, takže je k tomu vlády trochu „popostrkují“. Na peníze slyší každý.
Některé návrhy už tedy jsou zavedeny do legislativy Evropské unie, a budou se postupně zpřísňovat. Hlavním nástrojem, jak si ochočit firmy i banky, má být povinné a podrobné reportování toho, do jaké míry je byznys firmy udržitelný a jakou za sebou nechává ekologickou stopu. Dodržování této stopy přitom bude zprvu dobrovolné, ale jak naznačoval v minulosti například vedoucí oddělení udržitelného financování v generálním ředitelství pro finanční služby Evropské komise Martin Špolc, za pár let může být povinné.
Pro firmy to znamená jedinou věc. Aktiva, která se podílejí na znečišťování životního prostředí, budou ztrácet hodnotu – všechno, co je navázané na ropu či uhlí, ať už je to energetika, zemědělství nebo doprava.
Postupně se tak budou utlumovat odvětví, která produkují velké množství oxidu uhličitého. V Česku to rychle pochopili těžaři hnědého uhlí, jako Pavel Tykač či majitelé Sokolovské uhelné, kteří plánují obří investice do solárů, nebo automobilka Škoda z koncernu Volkswagen, která začala sériově vyrábět elektroauta.
Když nenaskočíme, přijdou problémy, jak říká v rozhovoru se Zuzanou Kubátovou například matador trhu emisních povolenek Jan Pravda. Vyhrají ti, kdo budou lépe připraveni. A my připraveni zatím nejsme.
Česko totiž sice bude mít, zdá se, dostatek solárních zdrojů na výrobu elektřiny, ale budou mu chybět záložní zdroje (když svítit nebude), protože si nevyjednalo výjimku na používání uhelných elektráren (Německo ji má až do roku 2038). Česko má také možnost využít na transformaci své ekonomiky miliardové zdroje poskytnuté Evropskou unií. A může naskočit třeba i do levnějšího zeleného financování, jako to už udělal třeba miliardář Radovan Vítek, který vydává zelené dluhopisy.
Jsem zvědav, jak zelenou vlnu, která nabývá obřích rozměrů, v Česku vybalancujeme.
Zajímají vás nové fúze v oblasti železniční dopravy, investiční rady expertů nebo triky internetových podvodníků? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
