Článek
Počátkem letošního roku oznámil americký výrobce luxusních kytar Taylor Guitars, že kompletní vlastnictví firmy převádí na 1200 svých zaměstnanců v USA a Mexiku formou zaměstnaneckých akcií.
„Nemyslím si, že zaměstnanecké akciové spoluvlastnictví je dobré pro jakoukoli firmu,“ řekl k tomu generální ředitel a spoluzakladatel firmy Kurt Listug, který převedl akcie společně se svými společníky Bobem Taylorem a Andy Powersem. „Je to ale dobré pro lidi, kteří chtějí zůstat zapojeni ve své firmě, a pro lidi, jimž záleží na jejich byznysu a kteří se starají o to, aby pomohli svým zaměstnancům bohatnout,“ dodal Listug.
Tuzemský magazín Frontman pak otiskl rozhovor s marketingovým manažerem společnosti pro Evropu Fedorem de Langem, který přiblížil motivaci zakladatelů a dodal: „Zkuste si představit, až tohle ve velkém udělají další společnosti. Může to dost věcí změnit. Lidé mohou být víc motivovaní. Také to může změnit způsob, jak se řídí firmy, vybírají daně, obchoduje s akciemi nebo pohyb na trhu práce.“
Krok zakladatelů Taylor Guitars je výjimečný i v USA a nelze čekat, že by se tenhle model předávání firem opravdu masově rozšířil. Rozhodně by však stálo za to mnohem více podpořit model, ve kterém se zaměstnanci mohou na úspěchu firem podílet formou zaměstnaneckých akcií. Zejména dnes, kdy se i v souvislosti s pandemií globálně více rozevřely nůžky majetkové nerovnosti ve společnosti a v důsledku toho dochází k posilování populistických stran.
Větší podpora programů zaměstnaneckých akcií ze strany státu by byla rozhodně prospěšná i v Česku, jakkoliv je nezbytná primární vůle majitelů a akcionářů jednotlivých společností k podělení se o úspěch se svými zaměstnanci.
Ve srovnání členských států Evropské unie ovšem Česko v tomto směru jednoznačně zaostává. Tématem se před dvěma lety zabýval i Evropský parlament, podle jehož zprávy bylo v roce 2018 v Evropě 10 milionů podílníků firem z řad zaměstnanců, kteří tak drželi majetek v hodnotě 400 miliard eur. Rozdíly mezi jednotlivými státy jsou značné a zpráva zvlášť jmenuje Česko, Estonsko a Slovensko jako země, ve kterých nehrají zaměstnanecké akcie významnou roli a tyto země nemají ani žádnou strategii pro podporu zaměstnaneckého podílnictví.
Použil-li jsem výraz, že Česko zaostává, bylo to vlastně až příliš mírné. Se zaměstnaneckými akciemi v Česku pracují, kromě větších korporací, hlavně firmy ze startupové scény, které tím řeší počáteční nedostatek kapitálu a motivaci svých zaměstnanců. Jejich zkušenosti jsou však jednoznačně takové, že český daňový systém je k těmto modelům spíš nepřátelský, a to jak vůči startupům, tak vůči zaměstnancům samotným.
Zaměstnanecké akcie by rozhodně mohly pomoci řadě firem řešit posilování dlouhodobé motivace a loajality zaměstnanců a mohly by přispět i ke zlepšení finanční situace některých budoucích penzistů, kterým současný penzijní systém žádné „klidné“ stáří rozhodně nezajistí. Čeští důchodci patří v EU k těm chudším a rozdíl mezi důchodem a průměrnou mzdou k nejvyšším.
Téma zaměstnaneckých akcií rozhodně není pro politické strany před nadcházejícími volbami tématem, ale vytvoření vstřícného právního rámce, který by majitelům a akcionářům firem dal tuto možnost k dispozici bez zbytečných „sankcí“, by Česko posunulo mezi vyspělejší země v EU.
Zajímají vás nové akvizice Karla Komárka, rozhovor s nejcitovanějším českým ekonomem a výběr těch nejlepších textů SZ Byznys z oblasti podnikání, realit nebo nových technologií? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
