Článek
V českém politickém zákulisí se odehrává lobbistická hra, jejíž rozměry si lze jen domýšlet. Hřištěm je energetika, balonem kýžené kompenzace pro firmy postižené útlumem uhlí.
Na lobbingu osobně pracují velké figury českého byznysu, jak o tom svědčí informace o schůzce miliardáře Pavla Tykače, majitele těžařského impéria Sev.en Energy, s Ivanem Bartošem a Petrem Třešňákem, šéfem a energetickým expertem Pirátů, zaznamenaná v internetové evidenci pirátských kontaktů.
Vlastník mosteckých dolů, dvou elektráren a dvou tepláren Tykač samozřejmě vysvětluje černé výhledy české energetiky i v kancelářích dalších partají, nejen u Pirátů. To jen Piráti jako jediní o těchto setkáních veřejně informují.
Na lobbing si energetici také rychle najímají profíky s kontakty a politickou zkušeností, jak o tom svědčí letošní angažmá bývalého europoslance Pavla Poce u Sokolovské uhelné. Od března je někdejší politik oficiálně členem představenstva skupiny.
Těžaři, výrobci tepla i elektřiny z uhlí mají stále jasněji na dohled konec svého byznysu. A bojují o bolestné, které by jim stát za odchod vynucený klimatickou politikou a emisní regulací měl podle nich vyplatit.
Není to nic neobvyklého, kompenzace za ztrátu fosilního byznysu se i jinde v Evropě vyplácejí. Třeba Německo, které má v plánu skončit s uhlím do roku 2038, na to má celkem transparentní systém. Úřad zvaný Bundesnetzagentur (BNetzA) vypisuje aukce, v nichž provozovatelé zdrojů licitují útlumovými podmínkami, a podle toho vybírá v jednotlivých aukčních kolech kandidáty na zavření. Při letošní aukci v dubnu padl výběr na tři elektrárny, z nichž dvě patří českému holdingu EPH kontrolovanému Danielem Křetínským.
Výše kompenzace pro jednotlivé vítěze, kteří musí skončit s uhlím do 8. prosince, se nezveřejňuje. Známo je jen to, že zájemců o kompenzaci za útlumový program bylo výrazně víc. Celkem má do roku 2027 v Německu proběhnout takových aukcí osm, přičemž kompenzace se budou snižovat. V té první loňské přiklepla BNetzA celkově 11 elektrárnám bolestné za odchod od uhlí ve výši 317 mil. eur, v přepočtu téměř 8,5 miliardy korun. Systém je jasný a motivuje firmy k tomu, aby co nejrychleji, co nejlevněji a co nejefektivněji pro německou elektrizační soustavu pracovaly na změně své výroby.
U nás se místo toho v skrytu lobbuje. Stát nemá připravený žádný motivační program pro uhelné hráče ani představu, jak budovat systém kapacitních rezerv za obnovitelné zdroje. Na jejich stavby přitom míří obrovský dotační balík z Modernizačního fondu a stavět ve velkém je dnes chtějí všichni – od Tykače přes ČEZ či zmíněnou Sokolovskou uhelnou až po drobné teplárníky.
Energetici jsou přitom v docela dobré pozici. Mohou hrozit politikům tím, že své uhelné zdroje vypnou, aniž za ně bude připravena náhrada. Nikdo je totiž nemůže nutit, aby do výstavby náhradních nízkoemisních zdrojů – jejichž návratnost dnes není zaručena, spíše je málo pravděpodobná – investovali vlastní peníze a zároveň v plné výši nesli ztráty z konce uhelného podnikání. Popravdě má Tykač a jeho kolegové v ruce docela silný vymáhací potenciál.
Jde o další důsledek smutného faktu, že se česká vláda na neodvratné změny v energetice včas nepřipravila. Ministerstvo průmyslu, které za tuto oblast odpovídá, promrhalo čas, protože veškerou energii vrhlo na přípravu dukovanského projektu, aniž by se zabývalo alternativními scénáři.
Ach jo, kdyby tak na ministerstvu četli naše (a nejen naše) články, které přesně před touto provozní slepotou dávno varovaly…
Zajímají vás nové možnosti investic do nemovitostí, úspěchy českých IT firem nebo varování bankéřů před sociálními nepokoji? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
