Článek
Zkušenosti sedmačtyřicetiletého předsedy SPD nijak nezlehčujeme, děti dokážou být kruté, zvlášť v někdejším pozdně komunistickém Československu, kdy bylo pohrdání „rákosníky” (dobové označení pro kohokoliv s asijským původem, zejména pak Vietnamce) součástí mainstreamové kultury a výchovy.
Ani traumata z dětství ale v roce 2019 nemůžou obstát jako argument a polehčující okolnost. Tomio Okamura se možná osobně jako rasista necítí, spíš jako cynický politický podnikatel, který prodává zboží, o nějž je zájem. Okamura našel na trhu volné místo, obývané kdysi Miroslavem Sládkem. Nabízí lidový antiromský rasismus, xenofobii a islamofobii zabalenou za tónů skupiny Ortel, do jakéhosi „vlasteneckého” balíčku, jehož logem jsou české vlaječky u profilů jeho vyznavačů na sociálních sítích.
Exkurze do světa Tomio Okamury a jeho fanoušků na oficiálním facebookovém profilu vyžaduje dost otrlosti, a pokud se k tomu chystáte, nezapomeňte na základní pravidlo. Nikdy nereagujte na to, co vidíte, pokud se tedy chcete na profil ještě někdy podívat: Okamurovi strážci čistoty blokují „nepřátelské” profily rychlostí světla. Povoleny jsou pouze pochvalné komentáře na adresu lídra a jeho strany a festival rasistického hnusu, v němž se o migrantech mluví jako o „potkanech”, „krysách” a „primátech”.
A i když Okamura při svých cestách Českem neslibuje vůz Alfa Romeo obci, která „vystěhuje nejvíc cikánů”, jako jeho učitel Sládek, politika je to stále stejná a stejně odporná.
Okamura nebo jeho lidé na jakémsi obskurním webu narazí na článek o paní Deméterové, která bere měsíčně 75 tisíc na svých 10 dětí – a šup s ním na Facebook. Žádná taková paní Deméterová sice prokazatelně neexistuje, ale mohla by, jak zní jedna z nejstarších moudrostí předávaných na „Vysoké škole života“.
Pak zase Okamura najde skoro 15 let starý citát britského premiéra Borise Johnsona o „islamofobii jako přirozené reakci na čtení Koránu” a instinkt velí: prásk s tím na sítě! Je jedno, že se jen pár dní předtím Johnson omluvil za historickou islamofobii konzervativců.
Kdyby Tomio Okamura navíc tušil, že jednou z vycházejících hvězd konzervativců je i jistý Imran Nasir Ahmad-Khan, hrdý člen muslimského hnutí Ahmadíja, který pro konzervativce získal po 89 letech parlamentní křeslo ve volebním obvodu Wakefield, musel by si svou náhle objevenou náklonnost k Johnsonovi a Británii obecně dvakrát rozmyslet.
Což se samozřejmě nestane, protože Okamura jen přeprodává, co je zrovna po ruce. Není to nic nového, ve Šťastném pondělí jsme rasismus Tomio Okamury a jeho blízkých popisovali několikrát: od zpochybňování romského holokaustu po upřímný protest karlovarské předsedkyně SPD proti tmavé dívce v reklamě na trdelník. Pár fanoušků SPD nám napsalo, že jsme kreténi, což jsme čekali, dočkali jsme se i poklepání na rameno, jací jsme pašáci, ano, děkujeme.
A teď k věci: Tomio Okamura je už víc než dva roky místopředsedou Sněmovny. Na to místo neexistuje žádný zákonný nárok. Deset procent voličů? Komunisty pustili demokraté do vedení Sněmovny poprvé až v roce 2002, bez ohledu na to, kolik měli procent. V letech 1998–2002 se vedení Sněmovny skládalo jen ze členů ČSSD a ODS, i když koalice lidovců a Unie svobody dosáhla na 14 procent.
Okamura možná má půl milionu voličů, ovšem to měl i Sládek v roce 1996, nikoho ale vážně nenapadlo, že by měl zasednout na pozici místopředsedy dolní komory. Proč by tam měl sedět Okamura? Zhnědlo snad za těch 20 let Česko o tolik, že by ho měl na takhle vysoké ústavní pozici reprezentovat právě tenhle prolhaný rasista?
A tak je čas na novoroční úklid. Okamura nemá ve vedení Sněmovny co dělat. K jeho odvolání stačí 101 hlasů. Kdo je proti, jen dává najevo, že s Okamurou a jeho metodami nenávisti souhlasí.
Takhle jednoduché to je.
