Článek
V České republice je dosud pět známých případů lidí, kteří se nakazili novým koronavirem a testy u nich potvrdily nemoc COVID-19.
V posledních dvou prokázaných případech, které byly oznámeny v pondělí večer a v úterý ráno, jsou pacientkami ženy – obě přišly do kontaktu s lidmi, u nichž testy onemocnění potvrdily už dříve.
První žena, které je třiapadesát let, bydlela na dovolené v Itálii ve stejném hotelu jako muž diagnostikovaný o víkendu, druhá pak cestovala na výlet do České republiky jako společnice americké studentky, jež potíže ohlásila v sobotu lékařům v pražském Motole.
„V prvním případě byl kontakt opravdu jen tím, že lidé byli ve společném hotelu. Byly tam čtyři rodiny a nepochybně se setkaly – a setkání nemuselo být až tak krátké,“ řekl Seznam Zprávám epidemiolog a náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula s tím, že podle dosavadních zkušeností stačí k přenosu nemoci někdy i jen docela krátký kontakt. „Uskuteční se třeba jen přes předměty – a i tak se nákaza přenést může,“ uvedl odborník.
Ve druhém případě – mladé studentky z Ekvádoru (ročník 1999) – jsou okolnosti zcela jiné. S nakaženou americkou kolegyní ze studií v Miláně byla velmi dlouhou dobu.
„V podstatě spolu trávily veškerý čas,“ uvedl Roman Prymula. U první studentky byl však už test prvního vzorku pozitivní, druhá byla dána do izolace a teprve druhý test onemocnění odhalil.
Jak je možné, že se výsledky testů liší. Mohl byste popsat, proč se to stává?
Je to běžným vývojem nemoci. V momentě, kdy zjistíme nějaké podezření a člověka testujeme na počátku onemocnění – je v inkubační době a virus se nestihl projevit – v té době je test negativní.
Samozřejmě musíme dále počkat, protože inkubační doba – byť je 0 až 14 dnů – se může zpravidla profilovat mezi třetím až pátým dnem, ale může to být i delší. A proto musíme testovat opakovaně. To se potvrdilo i v tomto případě.
Takže jediné otestování neznamená definitivní výsledek?
Přesně tak. Proto, když jsou lidé v karanténě, test se zpravidla dělá na začátku a na konci. Podobně se testují i lidé, kteří jsou hospitalizováni. Člověk už klinicky může být úplně zdravý, tedy nemá příznaky, nemá kašel ani nic podobného, cítí se dobře, a přesto, když se udělá test, virus vylučuje. Což je u tohoto konkrétního viru poměrně zákeřné.
Jaké jsou zkušenosti s léčbou těch několika pacientů v Česku?
Do této chvíle máme štěstí v tom smyslu, že veškeré případy, které u nás byly, byly velmi nezávažné a mírné. V podstatě v prvních třech případech hospitalizovaní už nemají žádné příznaky. Zatím nemáme žádnou kauzální terapii. Řeší se to opravdu symptomaticky, tedy léčbou příznaků. Kdyby měli vysokou teplotu, tak by se srážela, ale v těch prvních třech případech teplota skoro nebyla. V mírných případech se vyskytovat nemusí.
Měli by po oznámení prvních případů onemocnění v Česku více zpozornět senioři a chronicky nemocní, kteří patří mezi rizikové skupiny? Měli by změnit své chování a například se vyhýbat místům, kde se shromažďuje hodně lidí?
Určitě ano. Po jednání Bezpečnostní rady státu jsme vydali doporučení, aby se omezily návštěvy ve všech zařízeních, kde jsou senioři nad 65 let, a zejména v těch zařízeních, kde je pobyt kombinován tím, že jsou tam lidé s různými komorbiditami – mají třeba chronické onemocnění ledvin, plic, srdce a tak dále. To je opravdu nejrizikovější skupina, kde je smrtnost vysoká.
Když se podíváme do zahraničí – Itálie aktuálně zareagovala tím, že nedoporučuje seniorům v tomto věku příliš vycházet, a apeluje na ně, aby dva až tři týdny zůstali pokud možno co možná nejvíce doma. Protože když srovnáme smrtnost: u běžné populace do 45 let je 0,2 procenta, ale v kategorii 75 či 80 a více let je 15 procent. To je téměř každý šestý, a to je opravdu extrémně vysoké číslo.
Pro Česko ale stále platí, že pacienti mají jen cestovatelské anamnézy, že?
Přesně tak, tady zatím není zaznamenána nákaza uvnitř území republiky. Není tady komunitní přenos. Všechno jsou případy, které byly zavlečeny z Itálie.
Jak se postupuje, když se vyhledávají kontakty nemocných? Jsou nějaké ověřené postupy?
To je složitá detektivní činnost. Udělá se jakýsi výslech dotyčného – když to řeknu kriminalistickým žargonem. Medicínsky to znamená odebrat mu cestovatelskou anamnézu. Při pohovoru se zjišťuje, jaké aktivity vykonával a jestli byly rizikové tím, že se potkal s nějakými lidmi. Pokud jel vlakem, zjišťují se okolní sedadla – pokud to je vlak s místenkami, lze snadno dohledat, kdo tam byl. Pokud ale jede metrem, je to nepoměrně složitější a v řadě případů se to nedá technicky udělat.
Z Číny přicházejí v posledních dnech v rámci možností pozitivnější zprávy – noví nemocní přibývají mnohem pomalejším tempem. Myslíte, že se v nejbližších týdnech podaří situaci dostat pod kontrolu i v Evropě?
Nejsem si jist. V Evropě se nákaza zatím progresivně rozvíjí a jestli to v Číně opravdu skončí takto, jak je v poslední době markantní, bude to obrovský úspěch. Sám jsem nevěřil tomu, že tam epidemii půjde takovým způsobem limitovat.
Lidé ale nově mají obavy okolo situace v Íránu. Podle některých by tam mohlo vzniknout ještě větší ohnisko nákazy než v Číně. Sledujete tamější situaci?
Írán je kapitola sama pro sebe. Měli tam obrovské procento zemřelých, kteří neodpovídali počtu těch, kteří byli zachyceni z hlediska klinických průběhů. A je otázkou, co se tam děje, protože jsou signály z různých zahraničních stanic, že tam je zemřelých podstatně více a že je mnohem více případů. Nakazili se i vysoce postavení státní činitelé, například náměstek ministra zdravotnictví. Situace je opravdu nepřehledná a do Íránu rozhodně nedoporučujeme cestovat.
