Článek
Dezinformace se šíří podobně jako pandemie a stát má proti nim stejné nástroje jako proti šíření covidu-19. Tedy izolovat šiřitele, což se teď stalo v případě vypnutí osmi dezinformačních webů, vakcinovat společnost, což se děje prostřednictvím poučování a vzdělávání, a apelovat na osobní hygienu každého z nás – tedy na ověřování informací.
Právě dezinformace se totiž stávají stále silnější zbraní. „Když to řeknu jednoduše – některé typy zbraní, kterými teď někteří bezhlavě vyhrožují, jsou v podstatě zastaralé. Kdyby někdo uměl cíleně šířit dezinformace a ovládat to, co si lidé myslí, nemusí na ně útočit. Automaticky se pak stávají jeho spolubojovníky tím, že nasají tu informaci a jednají podle ní. Já si myslím, že zbraně v příštích konfliktech budou zejména informační,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys kryptolog Raiffeisenbank Tomáš Rosa.
Před týdnem Česko zablokovalo osm největších dezinformačních webů. Jak moc to omezí tok dezinformací v Česku?
Vycházím z obecných modelů, které jsou k dispozici a které jsou vlastně velmi podobné modelování epidemií. Podle nich by to mělo izolovat takzvané superšiřiče dezinformačních zpráv. Jednoduše řečeno, zasáhne je to hodně a velmi radikálně to tok dezinformací omezí. Je to podobné, jako když máte superšiřiče nakažlivé nemoci a dáte ho do izolace.
Vy jste zmínil slovo „superšiřič“ a srovnání s pandemií. Jaká je vlastně cesta dezinformace?
Můžeme ji modelovat podobně jako šíření nakažlivých nemocí. Tedy ty modely, které už dva roky používáme k modelování covidu, můžeme jenom přejmenovat a okamžitě použít.
Zjednodušeně řečeno. U infekční nemoci je na začátku většina populace náchylná k jejímu chycení a stejně tak to platí u dezinformace. Říkáme, že většina populace je takzvaně ignorantní. Jsou to lidé, kteří jsou schopni dané dezinformaci uvěřit a sami se stát jejími šiřiteli. Funguje to stejně jako v pandemii, kde náchylný člověk onemocní a sám pak nemoc šíří.
V obou případech jsme tak hned na začátku svědky téměř exponenciálního růstu. To by nás ale nemělo zaskočit. To, že danou dezinformaci, daný nesmysl budeme slýchat stále častěji, nás nesmí zviklat v tom, že by to snad byla pravda.
I v případě dezinformace po čase dostane rozum a stane se takzvaným dusičem.
A podobně jako se po nějaké době infekční člověk uzdraví a nemoc přestane šířit, tak i v případě dezinformace po čase dostane rozum a stane se takzvaným dusičem. Nejenže dezinformaci dál nešíří, ale jejímu šíření i aktivně brání.
Jak rychle se tedy dezinformace šíří?
Na začátku téměř exponenciálně, pak začne zpomalovat a vyvrcholí v okamžiku, kdy se u epidemie říká, že jsme dosáhli takzvané kolektivní imunity. Pak začne rychle klesat a potom klesá pozvolněji.
Jak ale dezinformaci poznat?
První pravidlo zní: ověřuji vše, co slyším. Zvlášť když jsme ve složité mezinárodní situaci jako teď, musíme ověřovat vše, co chceme nějakým způsobem předávat dál. Ověřování je potřeba dělat vůči zdroji, který se dá nejhůř kompromitovat. To je třeba státní televize, rozhlas. Kontrolovat, jestli to, co jsme slyšeli, tak vůbec bylo zmíněno. Pokud by to přece mělo takovou důležitost, jak si myslím, mělo by to zaznít. Pokud se o tom v médiích nehovoří vůbec, je to první signál, že naše informace nemusí být validní.
Jaké kanály jsou pro šíření dezinformací nejdůležitější? My jsme na začátku zmínili osm zablokovaných dezinformačních webů, ale stále tu jsou sociální sítě.
Bohužel veškeré internetové platformy jsou náchylné k tomu, aby byly zasaženy dezinformacemi. Obecně jsou to právě sociální sítě.
Jaká dezinformace se teď úspěšně šíří všemi kanály?
Je jich víc. Jsou tu určité dezinformace o některých bankách, ale i další, které bych nerad zmiňoval, abychom se nechtíc nestali jejich šiřiteli.
Vyvracení dezinformací je velmi složité. Když to neuděláte dostatečně přesvědčivě, je to problém.
Možná bychom je naopak hned vyvrátili…
Vyvracení dezinformací je velmi složité. Když to neuděláte dostatečně přesvědčivě, je to problém, a protože já nejsem sociolog ani politolog, ale prostý matematik, tak se do toho nechci pouštět.
Bohužel se obávám, že brzy budeme svědky nějakých sofistikovanějších dezinformací. A tam bych opět apeloval na to, ověřovat každou zprávu dvakrát.
Způsob vypouštění dezinformací je stále sofistikovanější
Jsou dezinformace stále sofistikovanější?
Spíš je sofistikovanější způsob jejich vpuštění do společnosti. To je trošku nevýhoda matematiky. V bezpečnosti totiž matematika funguje jako zbraň a bohužel je tyto modely stejně dobře možné použít k zakročení proti dezinformaci jako k jejímu naplánování. Já se zabývám matematickým modelováním bezpečnosti a není náhodou, že řada velmi pěkných prací o modelování šíření informací a dezinformací je z Číny.
Můžete se jen domýšlet, proč to tam tak intenzivně studují. Oni chtějí ovládat to, co si lidé myslí, a to, co se děje ve společnosti.
Je to tedy zbraň…
Když to řeknu jednoduše – některé typy zbraní, kterými teď někteří bezhlavě vyhrožují, jsou v podstatě zastaralé. Kdyby někdo uměl cíleně šířit dezinformace a ovládat to, co si lidé myslí, nemusí na ně útočit. Automaticky se pak stávají jeho spolubojovníky tím, že nasají tu informaci a jednají podle ní.
Já si myslím, že zbraně v příštích konfliktech budou zejména informační.
Jak se bránit?
Záleží na tom, z jaké pozice to děláte. Pokud z pozice státu, je dobré zakročit pandemickými opatřeními – proti covidu i proti dezinformaci. Měli jsme tu karanténu a izolaci. Teď máme vypínání superšiřičů dezinformací – těch 8 webů. To je vlastně taková izolace a určitě byla namístě, protože se ukazuje, že má velký vliv na utlumení.
Nesmíme být ale překvapeni, že až se jednou tyto servery zapnou, prevalence těch dezinformací se zase exponenciálně zvýší – stejně jako se zvedla pandemie, když se zrušil lockdown.
Můžete i šířit nápravné informace, a tedy sami vyslat informaci podle těchto modelů. To by se dalo přirovnat k variantě omikron. Většina lidí si to nějak prodělá a už nebude náchylná k tomu, aby tu dezinformaci chytla. To je ale riskantní.
Další možností je proto cíleně informovat lidi, že se něco takového může stát, a vysvětlovat jim to. To je zase určitá forma vakcinace. Ti lidé už nebudou tak náchylní. A je tu i osobní zodpovědnost lidí – taková osobní –, informační hygiena. Sami musí ověřovat a ověřovat.
Desítky procent lidí dezinformaci uvěří
Kolik procent lidí tu dezinformaci vlastně přijme a šíří dál?
Podle toho, co mohu vidět z kalibrace jednotlivých modelů, tak se obávám, že to jsou vyšší desítky procent lidí.
A z nich pak zůstanou jednotky, co se nepoučí?
Většina z nich se uzdraví a stane se poučenými. Ti, kteří tu dezinformaci šíří dál, jsou speciální lidé odhodlaní škodit. Většinou vědí, že vypouští dezinformaci. Ti nešťastníci, kteří to „chytnou“ a chvíli to šíří neuváženě, se téměř ve 100 procentech uzdraví.
