Článek
Největší debaty se vedou kolem otázky, zda má většinová společnost pomáhat s bydlením lidem, kteří se v bytové nouzi ocitají zčásti i vlastní vinou. Třeba proto, že se nerozumně zadlužili, nechtějí pracovat, neplatí nájem, neumí a ani se nesnaží promyšleně hospodařit. Nebo dělají nepořádek a nedokážou vycházet se sousedy v bytových domech.
Ukázaly to i reakce na pořad Peníze, nebo život, jejž Zuzana Kubátová v polovině března věnovala otázkám sociálního bydlení. „Ukazujete, jak bydlí lidé, kteří ani jinak bydlet nechtějí. Co dělají pro to, aby bydleli lépe, aby řádně pracovali? Dejte jim pěkný byt, co z něj zbude za rok dva?“ komentoval záběry z chudinských ubytoven v e-mailu autorce například Miloslav Jung.
I to je důvod, proč se politici nejsou schopni domluvit na strategii v oblasti sociálního bydlení. Část voličů pomoc lidem ze sociálního dna neocení. A tak se do řešení politici nehrnou.
Neřešený problém ale ústí ve státem dotovaný byznys s chudobou a ve vznik chudinských ghett. Z pronajímání levných bytů či pokojů na ubytovnách je čím dál oblíbenější obor podnikání, který se šíří zvláště v pohraničí. A už začíná ohrožovat i majetek lidí, kteří pracují a žijí spořádaně - podle pravidel většinové společnosti.
Důsledky rozebírá Zuzana Kubátová v novém díle svého ekonomického magazínu Peníze, nebo život. Novou analýzu sledujte ve videu nad tímto článkem.