Skrytý byznys ministra Arenbergera za miliony. „Smlouvy neodhalím“

Nový přípravek na léčbu lupenky testovala v roce 2019 ostravská fakultní nemocnice. Ta za to dostala od společnosti Bristol-Myers Squibb více než milion sedm set tisíc korun. Vyplývá to z registru smluv.

Do stejné klinické studie se zapojilo i soukromé Arenbergerovo sanatorium. Kromě ní provedlo v posledních třech letech další desítky podobných studií.

Příjmy kliniky, kterou Arenberger ve svém majetkovém přiznání uvádí jako kosmetickou živnost, tak byly v řádech desítek milionů korun.

Kolik přesně inkasoval za klinické studie, současný ministr zdravotnictví odmítá sdělit.

Není to podle něj potřeba, protože zisk přesahující 100 tisíc korun, který by musel vykázat v majetkovém přiznání, neměl.

Všechno, co vydělal, padlo na pokrytí nákladů spojených s prováděním studií. Někdy je prý dokonce musí dotovat ze svého.

Běžná praxe ale funguje jinak. Všechny náklady spojené s testováním nových léků běžně hradí sami zadavatelé studií.

To znamená, že firma, která si objedná otestování svého přípravku, platí náklady na léčiva, přístroje, odměny lékařům a pacientům i náklady spojené s administrativou.

Součástí smluv je vždy i přímá odměna pro lékaře, který testování provádí, takzvaného investigátora.

„Veškeré náklady klinických hodnocení včetně administrativy platí sponzor,“ řekl Televizi Seznam dobře informovaný zdroj z prostředí klinických studií. Sponzor je zadavatel studie, který chce, aby jeho lék byl otestován na pacientech.

Ministr Arenberger ale říká, že si na papírování najal agenturu, takže mu žádný zisk nezbyl. I proto žádný neuvedl ve svých majetkových přiznáních.

Smlouvy s agenturou, která se mu o klinické studie stará, i přehled nákladů, které musel podle svých slov zaplatit ze svého, ale ministr Petr Arenberger odmítl pro TV Seznam zveřejnit. Stejně tak ministr odmítl sdělit, kolik lidí se v jeho soukromé praxi klinických studií účastní. Nelze tak přesně určit výši příjmu.

Podle zdrojů Seznamu ale Arenberger za studie inkasoval v uplynulých třech letech desítky milionů korun.

Navíc svoji praxi vede pod živností kosmetické služby, což podle Státního úřadu pro kontrolu léčiv není možné.

Televize Seznam konfrontovala ministra Petra Arenbergera se svými zjištěními.

Pane ministře, s čím jste měl vlastně náklady, pokud jde o klinické studie? Jak jsem pochopil, princip, jak si je zadávají farmaceutické firmy, spočívá v tom, že platí vlastně všechny náklady. A i takzvaným zkoušejícím, tedy lidem, kteří studii vedou, dávají nějakou odměnu.

No, ty náklady jsou právě obrovské v tom, že vy musíte vydat administrativně použitelný materiál třeba pro registraci. Vy tam potřebujete mít administrativní pracovníky, my jim říkáme studijní koordinátorky, které vlastně vedou celou tu administrativu. A to je na tom drahé. Pochopitelně jsou tam další náklady, vy třeba z těch částek musíte vyplácet cestovné pacientům, záleží také i na typu studie, některé studie, třeba fáze 1, tak tam přímo platíte honoráře těm, ono se tomu ani neříká, těm lidem pacienti, ale studijním subjektům. Ale zase zúčastnit se té studie je extrémně zajímavé, protože vám to otevírá možnosti, otevírá vám to možnosti mezinárodní spolupráce, kontakty s kolegy ze zahraničí, čili jako odmítnout účast by byla škoda.

Jistě, mně jde o to, že všechny ty náklady, včetně nákladů na administrativu, platí sponzor té studie, tedy firma, která ji zadává, nikoliv investigátor, tedy člověk, který ji pak provádí.

To je součást toho honoráře a vy buď si to děláte sám, nebo to někomu platíte. A já to mám zaběhnuté tak, aby to dělali experti. Já ani neplatím ty lidi, mně to vlastně dělá agentura. Která mi dodává ty studijní koordinátorky, čili já mám smlouvu s agenturou a platím to.

Můžete zveřejnit tu smlouvu?

S kým?

No samozřejmě bychom jednak rádi viděli ty smlouvy s těmi sponzory, ale samozřejmě i ty smlouvy, které máte, tedy jaksi doložit ty náklady, které s tím máte.

Ty náklady samozřejmě doložit můžu, ale já nevím, na co to potřebujete.

Zajímalo by mě, jestli jste uvedl skutečně pravdivé údaje v majetkovém přiznání.

No, to z těch smluv nevyplývá, to byste mi musel rozklíčovat celé účetnictví a musel byste se podívat, jak dopadla bilance toho konkrétního roku. A to já ani nevím, jestli jsou daňová přiznání veřejná.

Nejsou. Ale u vaší smlouvy, coby poskytovatele zdravotních služeb, s agenturou, která vám se o to stará, u ní záleží na vás, případně na té agentuře, jestli ji zveřejníte.

To jo, ale to vám stejně neřekne, jaký tam je dopad na konec roku, protože to majetkové přiznání je soubor všech příjmů a výdajů, které nějakým způsobem ovlivnily to, jestli mi majetek v tom roce přibyl, nebo ubyl. Čili jedna jediná smlouva k tomu nic nepřinese.

Jsou některé studie, na kterých spolupracovalo víc center klinického hodnocení, a některá z těch center jsou veřejná, jde o státní nemocnice, fakultní nemocnice a tak podobně, a smlouvy zveřejňují. Našel jsem několik studií z roku 2018, a tam částky milion a půl, 1,2 milionu a tak podobně. Čili zajímalo by mě, jak to, že ty nemocnice z toho takovéhle částky mají a vy tedy ne?

To skutečně záleží na tom, kolik je tam těch subjektů (kolik se zapojilo pacientů), a jak je to organizované, tam třeba může být, že já nevím, mají koordinátora přímo v té nemocnici a mají ho placeného normálně jako zaměstnanci. Že jo, pak samozřejmě můžou vykázat větší část, že vyšla ve studii, ale je to modifikované tím, že tu koordinaci by dělal někdo jiný, nebo si to dělají ti doktoři, v rámci třeba zaměstnaneckého poměru a tak dále.

Když se budeme bavit o roku 2018, tak v něm máte několik, já myslím, že jedenáct studií, podle databáze SÚKL. Pokud ty částky aspoň přibližně odpovídají, pak by vaše příjmy byly v řádu desítek milionů korun.

To zní zajímavě, ale tak to není. A navíc to je pořád jeden pohled na věc. Za prvé tedy, kolik tam bylo subjektů, to, že někdo jich měl deset, já jich nemusím mít deset. A druhá věc je, že záleží skutečně na těch nákladech, které vám zase z toho honoráře něco uberou.

Zeptám se úplně přímo. Můžete zveřejnit a doložit v jednom konkrétním roce, kdy jste měl povinnost podávat majetkové přiznání, kolik vás stál ten provoz vaší kliniky a provádění studií?

Já to takhle neodděluju. Já mám normální daňové přiznání, tam jsou všechny náklady, všechny příjmy a z toho je nějaká bilance.

Pokud z toho nemáte zisk, proč to vlastně děláte? Proč klinické studie děláte na sebe mimo nemocnici? Proč to nenecháte nemocnici?

Tak nerentabilní studie v nemocnici neprojde, protože nemocnice to nebude dotovat, principiálně. Pokud z toho nic nemáme, tak z toho asi nebude nadšená, kdybych tam řekl: Hele, budeme si tady hrát a zaplatíte náklady.

Narozdíl od vás. Vy je dotujete, ty studie?

Tak za prvé, dotuji, já z toho, jak jsem už uváděl, mám nějaký vědecký výstup, který je pro mě zajímavý, a máte pravdu, že něco dotuji.

Ty vědecké výstupy jsou někde dostupné? Dá se to ověřit?

Já si myslím, že ano. Ty studie jsou vždycky publikované a člověk je tam spoluautor. Plus k tomu je díky studiím člověk v kontaktu s dalšími významnými kolegy z oboru, tudíž těch výhod, které se asi nedají moc kvantifikovat, ale jsou významné, je víc.

Když se ještě vrátíme k testování v nemocnicích. Když vezmeme příklad z ostravské fakultní nemocnice, tak jim se to rentuje, ta jedna konkrétní studie, a vám ne? V čem je tedy rozdíl?

No záleží, kolik těch pacientů je k dispozici. V kterém tom pracovišti, pro mě třeba je zajímavé tam jenom být a zařadit třeba jednoho dva lidi a oni třeba jich mají víc a můžou jich víc zařadit. To se vždycky kvantifikuje na začátku, že si řeknete, kolik těch lidí je možné zařadit třeba u pediatrických studií, čili na těch dětech, kde se musí všechny léky, které chcete dávat nejenom dospělým, ale i dětem, tak se musí také podávat dětským pacientům, a tam je to extrémně složité sehnat vůbec nějaké pacienty.

Součástí platby za studie je také odměna pro jejího vedoucího, tedy tak zvaného investigátora. Vy z té odměny investigátora platíte tu administrativu s tím spojenou?

Ano, administrativu, prostory, topení, elektriku.

To vám nepokrývá sponzor, tyto náklady?

To nepokrývá, on si ode mě kupuje hotový materiál o pacientech, kteří prošli tím zařízením.