Článek
Někteří vyznamenaní dostanou ocenění už podruhé. Znamená to, že nemáme dost „hrdinů“?
Kdepak. Pan prezident má široký repertoár, koho vyznamenat. Ale nelze nic namítat proti tomu, jestli někteří dostanou vyznamenání vyšší třídy. To je naprosto v pořádku a dělává se to.
Zase se objevil určitý počet lidí vyznamenaných in memoriam. Nevrací se pan prezident do minulosti, protože nechce vyznamenat někoho ze současnosti?
To ne. Kdyby někoho nechtěl vyznamenat, tak ho nevyznamená. To neznamená, že on musí udělit určitý „povinný počet“ a místo toho hledá únik, proč někoho nevyznamená tak, že někoho vyznamená podruhé. To s tím nesouvisí. On může vyznamenat deset lidí, patnáct, nebo osmdesát. Tady se mu nekladou žádná omezení.
U in memoriam je to možná zvláštní v tom, že ti lidé už jedno vyznamenání dostali a za tu dobu už nemohli nic významnějšího vykonat. Nicméně se pan prezident asi domnívá, že to vyznamenání, které dostali kdysi, asi nebylo dostatečně vysoké, a proto podle jeho názoru a jeho hodnocení se rozhodl jim dát ještě jedno vyznamenání vyšší třídy. To je samozřejmě věcí úvahy. Těžko mohu zpochybňovat, jestli se pan prezident domnívá, že Eliška Junková nebo pan Baťa měli mít vyšší ocenění než to, které dostali tenkrát. To je těžké hodnotit.
Letos pan prezident udělí zatím rekordní počet vyznamenání za jeho působení ve funkci. Proč myslíte, že tomu tak je?
To je otázka spíše na něj. Já nemám tušení, proč je počet vyznamenaných stále vyšší. Vzpomínám si, že když Václav Havel začal po revoluci praktikovat vyznamenávání významných osobností, tak samozřejmě byla celá řada lidí, kteří během totality nemohli být nijak oceněni a byla to první možnost, jak spoustu lidí veřejně ocenit a poděkovat jim. Když si najdete, kolik lidí dostávalo státní vyznamenání za Václava Havla, tak to byla také vysoká čísla, protože se musely napravit křivdy z minulosti. Potom počet klesal podle toho, jak se dařilo osoby ocenit a posléze se to ustálilo na menším množství. Ale proč Miloš Zeman ty počty stupňuje, to vážně nemám tušení.
Pan prezident už tradičně na Hrad nepozval některé politiky. Neměl by je přes rozdíly v názorech na takovouto akci pozvat?
Ale to je samozřejmé, že ano. Je naprosto neslýchané, že prezident selektuje ty, kteří by měli být pozváni. Tady je určité penzum osobností, které pozvány být musejí. U některých to vyplývá z funkce – například členové zastupitelských sborů, nebo soudní komunita a justice. Členové exekutivy, vlády a podobně. Potom pozvání náleží další komunitě a to veřejně činným a veřejně známým osobnostem. Nebo například rektoři vysokých škol a významných státních institucí. Tady si zkrátka pan prezident teoreticky nemůže vybírat, protože ti lidé z titulu své funkce mají být na státní svátek pozvaní na Pražský hrad. Vždycky tomu tak bylo. Potom je tu samozřejmě nějaká část, prezident si zvolí sám, jestli je to čtvrtina nebo míň nebo víc. A to mohou být lidé, které si pozve on sám. Každý prezident má okolo sebe okruh známých a přátel, nebo podporovatelů, které chce na Hradě v době státního svátku mít. Prostor je tedy dostatečně velký pro to, aby pozval další lidi. Nicméně ty povinné – to znamená ty, co jsem vyjmenoval, tak by na tom Hradě měli být v každém případě a musí být pozváni. Jestliže je prezident nepozve, tak dělá ze státního svátku svoji soukromou oslavu. To nejde.
A pak jsou tady lidé, například rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová, která pozvání dostala a nepřijala ho. Nelegitimizují lidé, kteří pozvání odmítnou, postup pana prezidenta?
Ne, to je veliký rozdíl. On je podle zvykového práva – tedy podle zvyklostí, které se vytvářely od první republiky, povinen pozvat všechny rektory a všechny členy zastupitelských sborů, jak už jsem zmiňoval. Jestli někdo z nich pozvání nepřijme, tak je to samozřejmě klidně možné. Je to osobní věcí každého, jestli chce přijít na Hrad nebo ne. A paní rektorka Mendelovy univerzity to zdůvodnila. Takže jsou lidé, kteří zkrátka pozvání nepřijmou, protože se tam nechtějí ocitnout ve společnosti prezidenta, ke kterému dejme tomu cítí antipatie. Ale je naprosto v pořádku, jestli někdo pozvání nepřijme. Není v pořádku, jestliže pan prezident z té povinné části selektuje lidi, které nepozve.
