Bývalý koordinátor promluvil: Jak se očkuje, když to řídí premiér

Jen necelé dva měsíce byl Zdeněk Blahuta národním koordinátorem pro očkování. Když na konci ledna v této roli ze zdravotních důvodů končil, doplnil to pro iRozhlas komentářem „je to marné, je to marné, je to marné.“

Teprve až nyní však tento bývalý šéf Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, s jakými problémy se ve funkci koordinátora potýkal. Mimo jiné hovoří o tom, jak se velmi brzy dostal do konfliktu s premiérem Andrejem Babišem, který se sám pasoval do role vakcinačního šéfa, když nabídku stát se vládním zmocněncem odmítl exministr Roman Prymula.

„Já jsem se to dozvěděl asi 3 nebo 4 dny po mém nástupu do funkce koordinátora. A v té chvíli jsem věděl, že je zle,“ uvádí Zdeněk Blahuta. Předsedu vlády vykresluje jako chaotika orientovaného na mikromanagement.

Proč jste vlastně práci národního koordinátora vzal, když jste na to evidentně neměl dostatek času a dělal jste to jen na částečný úvazek?

Já jsem do toho šel, protože mě o to prosili, žádali a přemlouvali mě.

Kdo vás prosil, žádal a přemlouval?

Pan ministr Blatný si na to vzal svého náměstka pana doktora Policara, protože s tím jsem se znal z dřívějška. Nechal jsem se tedy ukecat. Bylo mi vysvětleno, že je tam vytvořený tým lidí a jedná se pouze o koordinaci jednotlivých činností v rámci různých útvarů na Ministerstvu zdravotnictví a jeho podřízených organizací. Také, že vakcíny jsou objednané, že probíhá doobjednávací proces. Mluvili jsme i o analýze připravenosti vakcinace, kterou v té době dávala dohromady společnost Ernst & Young.

Kdy u vás nastalo to rozčarování, že všechno je jinak?

To vím přesně. Bylo to poté, co jsem byl 15. prosince pozván do pořadu Interview ČT24, kde se do mě pustila paní Světlana Witowská, jestli se prý znám s Andrejem Babišem a proč jsem skončil na SÚKLu, jestli jsem nezvládl zavádění elektronických receptů. A já jsem tam seděl jako trubka, nemohl jsem ani říct, že nejsem volič Andreje Babiše, musel jsem být rezervovaný. No a druhý den ráno jsem měl tu čest s panem předsedou vlády být na osobním jednání a on si to tam se mnou vyřídil.

Jak vyřídil?

No řekl mi, že já už nikdy do médií, do novin, do televize nepůjdu, protože – cituji doslova – „nie som politik“.

Tak on vám zakázal veškeré mediální aktivity?

Přinucen ministrem mi zakázal chodit do médií a být mediálně aktivní. A v té chvíli jsem pochopil, že to je průšvih, protože já jsem tu svou práci chápal i jako určitou agendu, která souvisí s prací s veřejností. Dodávat lidem naději, dodávat jim odvahu, bojovat s fake news a zdůvodňovat jim některé kroky, proč toto ano a proč toto ne. A tohleto skončilo 16. prosince.

Jediné místo, kam mě ministr potom pouštěl, byla odborná fóra, jako je Sdružení praktických lékařů. Jinak jsem nesměl vůbec komunikovat s novináři, vůbec s nikým.

A co panu Babišovi konkrétně vadilo na tom vystoupení v České televizi?

Nikdy jsem se to nedozvěděl. Já jsem se tam přitom strašlivým způsobem mírnil, abych nějakým způsobem nevystupoval příliš otevřeně proti němu. Všechny ostatní reakce, které jsem na to mé televizní vystoupení měl, byly přitom pozitivní.

S premiérem jste se i následně stýkal?

Zúčastňoval jsem se některých telekonferencí, které byly například s Asociací krajů a podobně. A to probíhalo ve stejném duchu. To je člověk, který je naprosto… který by tuto zemi prostě neměl řídit.

Takže jeho manažerské řízení hodnotíte vyloženě negativně?

Domluvme se tak, že tomu nebudeme říkat manažerství, jakkoliv on to rád slyší. Říkám to ve smyslu politického řízení, a to já hodnotím jako naprostou katastrofu.

On se přitom sám v prosinci pasoval do role zmocněnce pro očkování, když tuto funkci odmítl exministr Roman Prymula. Nebylo asi možné s ním nekomunikovat.

Já jsem se to dozvěděl asi 3 nebo 4 dny po svém nástupu do funkce koordinátora, že se sám jmenoval do role zmocněnce pro očkování. A v té chvíli jsem věděl, že je zle.

Ministr zdravotnictví měl takovou tendenci mě před ním ze začátku v dobrém úmyslu chránit, protože jeho metody řízení a práce jsou opravdu svérázné, ale pak už se to samozřejmě nedalo. Měl jsem s ním interakci třikrát nebo čtyřikrát, kdy tak nějak, jak bych to řekl, sestoupil ze svých strategických výšin na mou úroveň. Bylo to takové… já jsem se snažil to udržovat ve věcné rovině, ale s ním je to těžké, on neudrží myšlenku, jestli mi rozumíte, do všeho se montuje a o všem chce rozhodovat.

Na konci prosince sem začaly proudit první vakcíny Pfizer/BioNTech a bylo kolem toho hodně zmatků. Mluvil premiér i do toho, kam konkrétně co půjde?

Všechno několikrát musel schválit, mnohokrát to měnil. Největší jeho starost byla, aby byl vyfocený při přebírání první zásilky vakcín v Motole. Divil jsem se, že nedal přednost válečné veteránce paní Emilii Řepíkové. To je naprosto elementární, že takové dámě s takovou zásluhou o tuto zemi dá přednost. On si tam jak naprostý chrapúň sedl jako první a nechal si to píchnout jako první.

A to byl vlastně i celý ten problém, který strašlivým způsobem znechucoval i jiné lidi než mě. Protože on samozřejmě rozhodoval, kdo dostane kolik vakcíny, jestli pošleme něco navíc do Libereckého nebo do kraje Vysočina a podobně. A on to opravdu všechno zdůvodňoval tím, že to je všechno politika.

Podle vás i do vakcinace premiér promítá své politické cíle a politické preference?

Ano, on to chápe jako politiku. Měl jsem několik hovorů s hejtmany z různých politických stran, kdy urgovali naprosto minimální množství vakcín, které jim šly do jejich regionů, a o tom rozhodoval. I na Ministerstvu zdravotnictví věděli, že si to od něj musí nechat všechno schválit.

Jak dnes vidíte vztah premiéra Babišem s ministrem zdravotnictví Blatným? Není to tak, že si od něj nechá téměř vše líbit jako dříve Adam Vojtěch?

Podívejte se, jakkoliv nejsem s panem ministrem Blatným asi úplně ztotožněn lidsky, nebo i manažersky, protože každý máme různou povahu, tak on na mě přesto dělá dojem principiálně slušného člověka. A on byl i schopen se u těch jednání, u kterých jsem byl já, vůči premiérovi vymezit a postavit se mu. Nicméně tak odhadem v 90 procentech vyhrávaly Babišovy požadavky. Snažil se, odporoval mu, argumentoval, ale ve svém důsledku i bez jeho souhlasu si Babiš ve většině případů stejně prosadil svou.

Jak dnes hodnotíte stav vakcinace proti covid-19? Nejde to rozhodně tak rychle, jak jsme asi všichni doufali. Vidíme tu i určité problémy s distribucí, desítky tisíc vakcinačních dávek někde leží, nikdo neví pořádně kde.

Ten problém má vícero úrovní. Určitě není potíž v tom, že by tu byla slabá poptávka. Co se týče dodávek, tak jsem schopen uznat, že ty smlouvy byly postaveny mnohdy velice zvláštně a určitě tam byly i problémy s objemem dodávek. Přispělo k tomu i to střelení se do vlastní nohy, kdy předseda vlády strašně tlačil na očkování šesti dávek z jedné lahvičky Pfizer/BioNTech místo původních pěti.

A v čem ta jeho střelba spočívala?

No protože dodávky má Česká republika s Pfizerem dojednány na počet dávek, ne na počet lahviček. To znamená, že Pfizer potom okamžitě zredukoval dodávky do České republiky a když se začalo argumentovat, že je to porušení smluvních podmínek, tak se jen usmál, ať si přečteme tu smlouvu, která je opravdu postavená na počtu dávek, ne lahviček. První nebo druhý lednový týden Evropská léková agentura provedla změnu v registraci a opravdu z jedné lahvičky se teď očkuje ne 5, ale 6 dávek. A Pfizer obratem pro Českou republiku snížil dodávané množství lahviček. Když z té lahvičky vyočkujete o 20 procent více dávek, tudíž dostáváte o 20 procent méně lahviček.

Proč na samém začátku očkování šlo tolik vakcín do Prahy a do ostatních regionů méně?

Proč to celé bylo takto v samém začátku nastaveno, toho jsem se nikdy pořádně nedobral. Vakcína Pfizer/BioNtech byla distribuována cestou 31 přímo řízených a krajských nemocnic. Aby v každém kraji bylo minimálně jedno zdravotnické zařízení, které bude dostávat dávky vakcíny Pfizer. Ale jde o to, že v Praze těch přímo řízených zařízení bylo 9, navíc všechna deklarovala, že budou schopna očkovat podstatně více než ta krajská. Teď namátkou řeknu Zlín, Liberec, České Budějovice. No a došlo to k tomu, že ty první dávky očkovacích látek od konce prosince do polovičky ledna reflektovaly odhadovanou kapacitu očkovacích center, přičemž v Praze bylo vakcíny na počet obyvatel podstatně více než jinde.

Hejtmani si toho všimli v polovičce ledna a začali bombardovat nejen mě, ale i pana ministra a možná i předsedu vlády, že princip je nespravedlivý. Takže na ministerstvu jsme udělali změnu, začali jsme očkovací látky rozdělovat podle krajského zastoupení populace osob nad 65 let. Jenomže v té chvíli do toho zase vstoupilo právě to snížení dávek od Pfizeru. A tenkrát ještě byl Pfizer monopolista, jestli mi rozumíte.

Co to způsobilo?

Došlo k tomu, že Praha původně rozočkovala, co viděla, od Babiše byl totiž koncem loňského roku pokyn „naočkujte všetko, čo ide, koho uvidíte“, všechny zdravotníky, všechny klienty sociálních služeb, včetně personálu. Takže jednotlivé pražské městské části to začaly různě vozit do domovů důchodců a dalších sociálních zařízení. A v tom se ty dodávky stoply, přepočítaly a rázem začaly v Praze zase chybět vakcíny na přeočkování druhou dávkou. No takže se to zase muselo těm krajům vzít, aby to očkování nepřišlo vniveč a aby se ti pražští klienti doočkovali. To byl ten problém, který se rozpoutal, když se v celé republice, neříkám, že přímo zastavilo, ale skoro zastavilo očkování prvních dávek.

A v tom začal ještě ten průšvih eskalovat tím, že Moderna snížila objem dodávek. A do toho přišlo ještě to, na co jsem pana ministra upozorňoval už ve svém prvním prosincovém reportu, že je tu problém s distributory ostatních očkovacích látek kromě Pfizeru, který si to distribuuje sám. Ještě bych kopii toho reportu našel v počítači.

Co jste panu Blatnému psal?

Že jestli se ti distributoři budou vybírat takovým tempem, jak je vybírají zdravotní pojišťovny, tak budou problémy. No a bingo, u Moderny to bylo, myslím, několik dnů, kdy přijela první dodávka do Česka a nebyl ještě vybraný distributor, a u AstraZenecy to trvalo ještě déle.

Je to zásadní problém, že se tak protahuje výběr distributorů?

Je to zásadní problém. A jsem přesvědčen, že u vakcíny Johnson & Johnson a u ostatních, které budou následovat, předvedou úplně to samé.

Proč myslíte?

Protože nevidím vůli ten proces zmenšit a urychlit. Oni se tam domluvili na institutu veřejné zakázky jednacího řízení bez uveřejnění a ten proces šel strašně pomalu. A protože já jsem to koordinoval na ministerstvu, stále jsem ten úsek paní náměstkyně Rögnerové honil, ale ty pojišťovny si to stejně soutěžily svým vlastním tempem.

Vy tušíte, proč nelze distributora vysoutěžit ještě dříve, než vakcína do Česka dorazí?

Ne, nepochopil jsem to, proč se to tak zdržuje.

Pan ministr Blatný stále optimisticky věří, že se dá do léta naočkovat 7 milionů lidí. Věříte také?

Máme už zpoždění, ale budu mu určitě držet palce. Já osobně po tom svém pobytu už nějaký strašný optimista nejsem.

Jak moc by se to plošné očkování mělo opírat o praktické lékaře a jak moc o velká očkovací centra?

Tohle já vnímám jako velký rozpor. Po celou dobu se s praktiky hodně počítalo. V minulých dnech jsem ale někde četl – myslím, že u vás na Seznamu – že ze zhruba 5 000 praktiků je ochotno očkovat asi 3300. Ale to by zásadním způsobem změnilo situaci. Protože jestliže by měl jeden praktik očkovat 10 pacientů denně, tak je přece rozdíl, jestli praktici naočkují 30 tisíc lidí nebo 50 tisíc.

To jsou velká čísla. V tom případě to směřuje k tomu, že musíte mít nějakou náhradní kapacitu. Buď ještě více očkovat prostřednictvím očkovacích center v nemocnicích, které jsou ale brutálně přetíženy covidem, anebo prostě vytvořit síť větších očkovacích center. Jako to má třeba Jihočeský kraj.

A v tom je nějaký rozpor?

Já jsem měl jiný názor než pan ministr a netajím se tím. On si je jistý, že to nemocnice a praktici zvládnou. I v době, kdy jsem odcházel z Ministerstva zdravotnictví – 25. ledna – byl přesvědčen, že velkokapacitní centra nebudeme potřebovat. Přitom vidíme, jak nemocnice už omezily veškerou necovidovou péči, zrušily plánované operace, zřizují jenom covidové jednotky, jsme na tom nejhůř, jak jsme kdy byli. A do toho by měly rvát čím dál víc personálu na očkovací centra? Já si to nedovedu představit. Proto ani nesdílím optimismus pana ministra.

Ještě se po svém odchodu v očkování proti covid-19 nějak angažujete?

Ne, ne, pro mě to naprosto skončilo. A jsem moc rád, že jsme se byli schopní s panem ministrem na tom mém konci věcně domluvit, protože ta vzájemná očekávání a představy byly podle mého názoru naprosto rozdílné. A jsem i rád, že jsme to oba dva zvládli i s určitou graciézností věcně, že to není ve stylu nějakého vyřizování účtů.