Článek
Giscard d'Estaing, který zastával funkci francouzského prezidenta mezi lety 1974 a 1981, zemřel ve svém domě nedaleko Tours v západní Francii. V září byl převezen na jednotku intenzivní péče pařížské nemocnice poté, co si stěžoval na dýchací potíže. Znovu hospitalizován musel být v polovině listopadu v Tours.
Podle nadace, kterou založil a předsedal jí, zemřel na komplikace spojené s nemocí covid-19, uvedla agentura Reuters. Podle jeho přání bude pohřeb v soukromí, napsala na Twitteru nadace.
#VGE s’est éteint mercredi 02/12/20 dans sa maison familiale du Loir-et-Cher.
— Fondation Valéry Giscard d'Estaing (@Fondation_VGE) December 2, 2020
Son état de santé s’était dégradé et il est décédé des suites du #COVID19 .
Conformément à sa volonté, ses obsèques se dérouleront dans la plus stricte intimité familiale.
Valéry Marie René Georges Giscard d'Estaing se narodil 2. února 1926 v německém městě Koblenz, které tehdy ale bylo pod francouzskou správou. Ve věku 18 let se podle BBC přidal k francouzskému odboji a aktivně se účastnil osvobození Paříže v roce 1944. Poté sloužil osm měsíců v Německu a Rakousku, až do kapitulace Německa. Svoji politickou kariéru zahájil v roce 1959, svou první velkou funkci ministra financí zastal o 10 let později.
Giscard byl známý tím, že se během svého prezidentského období podílel na modernizaci francouzské společnosti. Mezi reformy zavedené za Giscarda patří povolení rozvodu po vzájemné dohodě obou zúčastněných nebo legalizace interrupcí. Zasloužil se o zahájení velkých projektů, včetně francouzské vysokorychlostní železniční sítě TGV, která se začala stavět za jeho vlády v roce 1976.
Kromě toho také snížil věk odchodu do důchodu na 60 let a umožnil Paříži zvolit si vlastního starostu. Ačkoli podle BBC několikrát vyjádřil svůj nesouhlas s trestem smrti, všechny tři rozsudky smrti přijaté během jeho funkčního období zmírnit odmítl. Poslední použití gilotiny ve Francii se tak datuje do roku 1977.
Giscard d'Estaing patřil k architektům evropské integrace, kterou podporoval v době, kdy byl v čele Francie, i později, když v letech 2002 až 2003 předsedal Konventu EU – shromáždění, které z velké části připravilo návrh evropské ústavy. Evropu pomohl nasměrovat k měnové unii, jak ji dnes známe, a to v úzké spolupráci se svým německým protějškem Helmutem Schmidtem. Společně v roce 1979 spustili Evropský měnový systém (EMS), který předcházel dnešní společné měně, euru.
Giscard se často choval uvolněněji, než je u francouzských prezidentů zvykem. Francouzi ho tak na veřejnosti mohli vidět hrát fotbal, běžně také zval popeláře na snídani nebo naopak navštěvoval obyčejné občany v jejich domovech.
Po volbách v roce 2004 Giscard ztratil své parlamentní křeslo, poté politickou kariéru ukončil. Na veřejnosti se podle webu The Guardian naposledy ukázal v září loňského roku, kdy se zúčastnil pohřbu jiného bývalého francouzského prezidenta Jacquese Chiraca, který byl zároveň v době Giscardova prezidentského mandátu premiérem.