Článek
Už více než dva roky běží v Česku dotační projekty, díky nimž mají vzniknout tisíce nových sociálních bytů pro lidi v nouzi. Ve dvou dotačních výzvách už bylo připraveno bezmála 1,2 miliardy korun z Evropského fondu pro regionální rozvoj a také z českého rozpočtu.
Jenomže u zhruba třetiny projektů, tedy u částky přesahující 300 milionů, může padnout otázka, zda vynaložené prostředky skutečně situaci lidí bez střechy nad hlavou vyřeší, nebo jde spíš o příležitost, jak si řada lidí může výhodně pomoci k bytu.
Ve druhé polovině roku 2016 totiž Ministerstvo pro místní rozvoj vypsalo dvě nezvykle otevřené dotační výzvy na sociální byty. Dotace měly původně získat města, obce a charity, ale protože hlavně obce a města nepovažovaly podmínky za výhodné, dalo ministerstvo šanci i neziskovým organizacím a mezi nimi spolkům.
Pět let a je to vaše
Jak zjistil Seznam z podrobného průzkumu příjemců dotací, v Česku se brzy pochopilo, že jde o příležitost.
Založit spolek je velmi jednoduché, stačí na to tři lidé, neplatí se žádné poplatky a členové ze zákona za spolek neručí. Odborníci na zakládání firem tvrdí, že spolek dokážou založit do hodiny, celý proces pak trvá obvykle 15 dní.
Zmíněné dotační výzvy navíc na spolcích nepožadovaly ani předchozí zkušenosti se sociálními službami, přihlásit se proto mohl každý.
A podmínky? Celý sociální projekt, za který dostanou spolky z dotací zpět až 95 procent nákladů, musí fungovat pět let. Poté už není nemovitost vázána k tomu, aby dál jako sociální byt sloužila.
Teoreticky tak byt, který byl pořízen za milion korun, vyjde majitele na 50 tisíc. Zbytek pokryje dotace.
„V tomto případě nařízení stanovuje pětiletou udržitelnost, poté už kontrola v žádné míře nechodí,“ potvrzuje náměstek na Ministerstvu pro místní rozvoj Zdeněk Semorád, který má dotační výzvy na starosti.
Dotační výzvu na sociální byty hájí s tím, že ministerstvo nemohlo spolky vynechat a pětiletou udržitelnost označuje za standardní délku, po kterou mají dotační projekty trvat.
„Neziskovek v tomto sektoru tolik nepracovalo, nechtěli jsme proto výzvy omezovat jen na neziskovky, které fungovaly dlouhodobě,“ dodává náměstek Semorád. Suma peněz, kterou mělou ministerstvo k dispozici, byla podle něho tak velká, že se resort rozhodl nastartovat sociální bydlení ve velkém.
Do jaké míry se to povedlo? Aktuální stav je podle informací náměstka Semoráda takový, že se podařilo rozdělit zhruba 40 procent z připravené 1,2 miliardy.
Výzva má proto řadu kritiků.
Jedním z nich je například sociální pracovník z Ústí nad Labem a zastupitel v Litvínově Petr Globočník. „Mnohem radši bych byl, kdyby sociálními byty disponovaly obce. Vlastně to byl i důvod, proč nastala krize bydlení. Že se privatizoval bytový fond a obce si nenechaly takřka nic,“ říká.
Starostové a fitness trenéři
Seznam zmapoval spolky, jimž byly dotace na sociální byty přiděleny. Ze zjištění plyne, že se dotace na sociální byty staly díky podmínkám také ve značné míře motivem k výhodnému investování.
V řadě případů za spolky stojí podnikatelé, realitní makléři, daňoví poradci nebo komunální politici, ale také tu najdeme fitness trenéry, lékárníka, bývalého profesionálního hokejistu nebo i člověka, který už se v sociálně vyloučených lokalitách pohybuje a vlastní tu domy.
Seznam mluvil s řadou lidí, kteří jsou uvedeni v rejstříku jako předsedové spolků, které dostaci dostaly. V některých případech otevřeně mluvili o tom, že je k sociálním bytům přivedly dotační agentury. Nejčastěji tvrdili, že v bytech pořízených za dotaci ubytovávaji maminky s dětmi.
Ty jsou ve výzvě uvedeny jako jedna ze skupin, kterým spolky mohou nové byty nabídnout. Kromě toho dotační podmínky povolují další řadu lidí v bytové nouzi, jako například seniory, bezdomovce, lidi z azylových domů, ale i bývalé vězně nebo i nájemníky, kteří dostali v předchozím bytě výpověď.
Po dobu pěti let, během kterých musí byty sloužit jako sociální, mohou majitelé vybírat jen regulované nájemné. To nemá přesáhnout 57,5 koruny za metr čtvereční.
Velkou otázkou však je, jak s dotovanými byty spolky naloží po pětileté lhůtě udržitelnosti. Na tuto otázku oslovení předsedové nyní odpovídají jako zodpovědní příjemci dotace.
Například bývalý profesionální hokejista Robert Kysela, předseda spolku Academis, který provozuje tři sociální byty, říká: „Samozřejmě, že to nedělám kvůli dotacím, to je doprovodný efekt.”
„Určitě to po pěti letech nezavřu, bude to ale potřeba celé zrekonstruovat,“ říká v podobném duchu Jan Habijanič, brněnský podnikatel a předseda spolku, který provozuje byty v Jihlavě. V jednom případě se mu už podle jeho slov podařilo postavit nájemníka sociálního bytu na vlastní nohy.
Pět let je nesmysl
Jeden největších znalců sociální problematiky, ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček, nemá vůbec za jisté, co se s dotovanými byty se sníženým nájemným po pěti letech stane.
„Už v minulosti se prokázalo, že právě ti, kteří vydrželi pět let udržitelnosti a pak s bytem mohli hospodařit jiným způsobem a ubytovávat jiné lidi než sociálně potřebné, to dělali. Udržitelnost pět let je nesmysl, je to nesmyslně krátká doba,” říká Šimáček.
Ministerstvo, které dotační výzvu vyhlásilo, přiznává, že po pěti letech nebude účel, k němuž se byty používají, sledovat.
„U pětadevadesáti procent evropských dotací nařízení nestanovuje další mechanismy kontroly, nebo že bychom to měli nějak dál kontrolovat. Nařízení jasně stanovuje pětiletou udržitelnost. Pak už žádná kontrola nechodí," říká už citovaný náměstek Semorád.
