Článek
Na šest set zájemců se o víkendu ve volbách utká o jedenadvacet míst, která v Evropském parlamentu připadají Česku. Šanci uspět a pětiletý mandát získat mají podle průzkumů kandidáti zhruba osmi největších partají.
Vyjednávání o tom, kdo bude lídrem eurokandidátky, je tak možná ještě delikátnější záležitostí, než bývá v případě ostatních voleb. Nárok na post jedničky si zpravidla dělá víc než jediný jasný hegemon, a o to složitější pak je rozhodování, komu vyhovět a komu ne – a ideálně ho uspokojit jinak, protože zhrzení straníci jsou noční můrou každého šéfa politické strany.
Výrazně jednodušší situaci mají strany, které pořadí kandidátů svěřily hlasování svých členů. Z tajného výběru tak vzešel lídr Pirátů Marcel Kolaja nebo lidovecký Pavel Svoboda, který bude post v Evropském parlamentu obhajovat. To, že zájemce už v Evropském parlamentu působil, bývá při obsazování čelních příček na kandidátkách jednou z klíčových výhod.
Trumf jménem „spitzenkandidát”
Velké tahanice nebyly ani u ODS, post jedničky podle očekávání připadl stávajícímu europoslanci Janu Zahradilovi. V barvách občanských demokratů bude mandát obhajovat i Evžen Tošenovský. Zahradil má ale oproti němu nepopiratelnou výhodu – je zároveň předsedou Aliance evropských konzervativců a reformistů (ACRE), tedy frakce, která v Evropském parlamentu sdružuje všechny pravicové konzervativní partaje.
A nejen to: Oproti Tošenovskému má Zahradil na své straně ještě jeden mocný trumf – ACRE ho jako předsedu nominovala jako takzvaného „spitzenkandidáta”, tedy člověka, který by se v případě volebního úspěchu frakce mohl stát novým šéfem Evropské komise.
U ostatních sněmovních partají se však výběr lídra evropské kandidátky rovnal vyřešení zapeklitého diplomatického rébusu, který se ne vždy podařilo rozluštit.
Ambice zasednout v parlamentu „eurofašistické unie“, jak o EU sám mluví, mělo i bývalé „zlobivé dítko“ SPD Lubomír Volný. To, že se vedení Okamurovy strany postavilo proti a pro Volného se místo nejlépe v čele kandidátky nakonec nenašlo, znamenalo začátek konce jeho kariéry ve Svobodě a přímé demokracii. Volný z hnutí odešel a do Evropského parlamentu kandiduje za platformu advokátky Kláry Samkové.
Co dělají evropští poslanci, které o víkendu zvolíme?
Jedničku za jedničku
Kompromisní rošádou nakonec skončila společná kandidátka TOP 09 a Starostů. Ti sice už koncem prosince oznámili, že jejich lídrem bude pro evropské volby stávající europoslanec Stanislav Polčák, ve hře na blafovanou ale nakonec ustoupili „soupeři“ z TOP 09, který volební spojenectví podmínil postem jedničky pro svého stranického šéfa Jiřího Pospíšila.
Kompromis ovšem nebyl zadarmo. Výměnou dostali Starostové post dvojky pro Polčáka a formálně vypadající, ale pro sebevědomí a stranickou značku ne nepodstatnou přednost v oficiálním názvu koalice. Na volebním lístku tak voliči najdou uskupení Starostové a TOP 09, nikoliv naopak.
Jakou váhu takový ústupek ze strany TOP 09 má, by mohli vyprávět poslanci obou partají v národním parlamentu. Právě to, že TOP 09 odmítla před posledními sněmovními volbami připsat Starosty jako rovnocenné partnery do názvu volební dvojkoalice, bylo jedním z hlavních argumentů, proč se Starostové rozhodli jít do sněmovních voleb sami. A proč TOP 09 pravděpodobně přišla o cenná procenta v závěrečném výsledku.
Pro mnohé překvapivě skončil souboj o post jedničky na eurokandidátce v ČSSD.
Strana obhajující čtyři mandáty zvolila jako své ústřední motto v kampani boj proti dvojí kvalitě potravin. Téma přitom v Bruselu doslova zvedla ze země europoslankyně ČSSD Olga Sehnalová.
„To ona přesvědčila Francouze, Němce a Španěly, aby se tím Unie vůbec zabývala. Do té doby je to vůbec nezajímalo,“ přiznává Sehnalové nemalý kredit v dosud neskončeném boji za jídlo stejného složení, jaké mají západní zákazníci, jeden z českých diplomatů v Bruselu.
Jenže je to nakonec Pavel Poc a nikoliv Sehnalová, jehož jméno je na volebním lístku uvedené na první pozici a kdo v dresu rozhodčího vystavuje v předvolebním klipu dvojí kvalitě potravin červenou kartu.
„Já bych pro ni i hlasoval, ale Pavel si poctivě objel jednotlivé krajské sjezdy a o hlas pro post jedničky osobně požádal,” odhaluje stranickou logiku jeden ze členů nejužšího vedení ČSSD, který si nepřál uvést své jméno. „Paní Sehnalovou jsme vůbec neviděli, přišlo nám, že být na čele kandidátky asi ani nechce,“ dodal.
Souboj šachových dam
Souboj mezi černou a bílou šachovou dámou připomínalo jednání o tom, kdo do evropských voleb povede podle průzkumů favorizované hnutí ANO. Dita Charanzová zůstala po názorovém i faktickém rozchodu Pavla Teličky a Petra Ježka hlavní aspirantkou. Dlouho však nebylo jasné, zda se na kandidátce neobjeví také stávající komisařka Věra Jourová.
Nakonec neobjevila a lídryní zůstala právě Charanzová. Jourové, která na rozdíl od Charanzové nikdy neplatila za bezvýhradnou Babišovu spojenkyni a která v minulosti několikrát premiéra kvůli jeho kauzám – byť opatrně – kritizovala, tak nezbývá než čekat, že stranický šéf Andrej Babiš dodrží nepsanou dohodu a znovu ji za Česko nominuje na post evropské komisařky.
