Článek
Stevardky a stevardy firma RegioJet vybírá na konkurzu. Důležitý je první dojem a to, aby byl dotyčný sympatický, usměvavý a uměl komunikovat. Já jsem konkurzem procházet nemusela – na Smíchově jsem nafasovala uniformu a coby nová posila týmu vyrazila rychlíkem směrem na Vídeň.
Každý stevard má ve vlaku na starosti dva vagony. Ty si musí před jízdou komplet připravit: nachystat vody a časopisy pro cestující, do termosek v pojízdném vozíku doplnit čaj, kávu a mošt, v business třídě mít po ruce i šampaňské, sklenice a různé sušenky. Nosit plný tác přes dva vagony je náročné i bez toho, aby se vlak pohyboval. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám zavřou dveře, a většinou je to právě v momentě, kdy stojíte s těžkým tácem mezi nimi.
Protože vlak vyjíždí ze Smíchova a cestující nastupují až na Hlavním nádraží, mám pár minut na to, abych pronikla do zdejšího systému v tabletu. Ten je totiž pro každého stevarda klíčový. V něm vidí nejen obsazenost jednotlivých kupé či sedaček, ale i to, jakou má cestující jízdenku a kde vystupuje. Stevard totiž ve vlaku funguje i jako průvodčí.
Do tabletu se navíc zaznamenávají jednotlivé objednávky. Ty se díky propojeným systémům okamžitě zobrazí v kuchyňce, kde je obsluha připraví a vytiskne k nim i účet pro cestujícího.
Přijíždíme na Hlavní nádraží. Nastupuje většina cestujících a mně začíná „šichta“. Trochu lituji, že jsem si na uniformu s krátkým rukávem, kterou jsem nafasovala, prosadila sako. Je tu takový frmol, že si ho nestíhám ani sundat a zima, které jsem se obávala, mi rozhodně není.
I když standardně má jeden stevard na starosti vagony dva, já dostávám přidělený pouze jeden – ten, ve kterém je i kuchyňka, takže to do ní nemám daleko. I tak jsou „moji“ cestující obsluhováni v celém vlaku nejpomaleji a můj pojízdný vozík je zaručeně nejpobryndanější.
Body za úsměv
Začíná se kontrolou jízdenek – nebo spíš slevových dokladů – a roznáškou vody. Následují časopisy a nápoje zdarma: jablečný mošt, mátový čaj a káva. Právě ta se stala mou noční můrou a vím, že já sama si už nikdy ve vlaku neobjednám kávu s mlékem. Na drncajících kolejích je totiž absolutně nemožné ho z krabice do kávy nalít a nepolít vše kolem.
Po kole nápojů zdarma následují objednávky z palubního menu. Tím pro mě začíná opravdový boj – doposud jsem se totiž mohla přidržovat vozíčku. Tyto objednávky už ale roznáším na velkém tácu. A opět „proklínám“ každého, kdo si objednal kávu. Tentokrát už do ní totiž nenalévám mléko, vše je připravené přímo v kuchyňce, ale káva je servírovaná ve skleněných hrnečcích.
Společnost RegioJet své stevardy kontroluje formou takzvaného „mystery shopping“ – tedy kontrolorů „převlečených“ za cestující. Hlídají, zda jsou dodržovány všechny postupy tak, jak se má, a stevard je milý a usmívá se. Pokud byl se mnou ten den nějaký ve vlaku a objednal si u mě kávu, asi jsem moc plusových bodů nedostala.
