„Těšil se na novou práci. Zfetovaný nechodil,“ vzpomínají na mrtvého z Teplic

Muž, který v sobotu zemřel v Teplicích, se podle místních jmenoval Stanislav T. Bylo mu něco přes 40, na přesném věku se lidé neshodnou a neuvedla ho ani policie. Na místě, kde na něj zaklekli policisté, se během pondělí začaly objevovat zapálené svíčky na jeho památku.

Obyvatelé z nejbližšího okolí, s nimiž Seznam Zprávy hovořily, se přitom ohrazují proti oficiální policejní verzi, že zemřel na předávkování návykovými látkami.

„Bral jenom prášky na uklidnění. Možná, jestli si nevzal víc tramalu (jde o lék tramadol, který se používá proti bolestem pozn. red.), měl to od doktora napsané,“ říká Josef Kima, který bydlí v ulici, kde se incident odehrál.

Připouští, že Stanislav měl pletky s drogami. Tvrdí však, že to už je minulost, podle něj byl před osmi roky v léčebně a také kvůli drogám ve vazbě.

Jenže proti jeho verzi jde pitevní zpráva, o níž policie informovala v pondělí odpoledne. „Podle předběžné pitevní zprávy bylo u muže zjištěno podezření z ovlivnění cizorodou látkou amfetaminové řady a při pitvě byly zjištěny chorobné změny věnčitých tepen srdce,“ uvedla policie na webu s tím, že byla zároveň vyloučena souvislost úmrtí s policejním zákrokem.

Navíc policie zveřejnila video, na němž je vidět, že muž jednal před zpacifikováním skutečně agresivně, přičemž jeho chování mělo znaky chování člověka na drogách.

Nicméně ti, kteří tvrdí, že ho znali, na Stanislava jako na feťáka nevzpomínají. „Je ho škoda, byl to hodný kluk,“ dodává Josef Kima s tím, že v sobotu byl zrovna u vody, když se incident odehrál.

V minulosti spolu bydleli. To skončilo poté, co se Kimovi narodilo druhé dítě. „Říkal, že mě nebude otravovat v 1+1, když mám dvě děti,“ líčí Josef a dodává, že se mu podařilo zajistit si větší byt a přemýšlel, že mu nabídne, aby se k němu opět přistěhoval.

Osobně znal Stanislava T. také zástupce šéfa ostrahy v blízkém obchodním centru Petr Hejlík. Tvrdí, že ho zaučoval na post ostrahy. Do práce nastoupil 26. května a pracoval do 6. června. „Nikdy nepřišel zkouřený, nikdy nepřišel zfetovaný,“ říká Petr Hejlík a dodává, že práci odváděl natolik kvalitně, že mu bylo nabídnuto místo hlídače v Mladé Boleslavi, a to i se služebním bydlením v penzionu.

„Na tu práci se těšil,“ konstatuje Petr Hejlík. „Můj názor je takový, že ten kluk úplně zbytečně umřel,“ dodává.

V některých detailech se v popisu mrtvého oba řečníci shodují, například, že měl rád hudbu z devadesátých let a že byl čistotný. V dalších se naopak rozchází – v tom, kolik Stanislavovi skutečně bylo let a jestli má nějaké příbuzné. Podle jedné verze po něm zůstala exmanželka s dítětem, podle druhé pak měl žijící příbuznou jen matku.

Další místní obyvatel, který byl na procházce se psy a nepřál si být jmenovaný, vypráví, že obecně s místními Romy problémy nejsou, ovšem v těsném sousedství pod parovody, v ruinách a pod mosty se shlukovali i drogově závislí. „Policisté vždycky přijedou, dvě hodiny tady stojí, ale nic se tím nevyřeší,“ zlobí se pejskař.