Článek
První Staršel vyšel už v roce 1886. Bylo ho vydáno jen několik čísel. Později – ve 40. letech 20. století – existoval další Staršel. Ten se vydával dva nebo tři roky. „Ale první číslo našeho týdeníku vyšlo až v roce 1946 a to teď oslavujeme. Od té doby se Staršel nepřetržitě vydává,“ říká šéfredaktor novin Michail Vešim.
Letos v únoru oslavili redaktoři Staršelu 75 let nepřetržitého vydávání svých novin. První vydání týdeníku se tedy začala v Bulharsku prodávat poté, co se v zemi v roce 1944 dostali k moci komunisté. V počátcích komunistické vlády si bulharské „Žihadlo“ dělalo legraci z kapitalismu a amerického imperialismu, sem tam i z komunistického vedení země.
„Když listujete starými čísly Staršelu, tak je jasné, že to vše bylo napsáno s úmyslem zničit tehdejší opozici. To zahrnovalo nejenom domácí politické nepřátele, ale i kulturní cíle, tehdy například dekadentní, buržoazní mládež,“ říká Vešim.
V roce 1950 převzali bulharští komunisté nad obsahem novin i oficiální kontrolu. Redakce se ale prý často snažila překračovat tzv. červenou čáru. Poté, co byly například uveřejněny karikatury zesměšňující kvalitu bulharského piva a chleba, rozhodla se Bulharská komunistická strana, že musí Staršel trochu umravnit.
„Největší slávy dosáhly noviny v 70. letech,“ říká editor týdeníku Rumen Belčev.
Tehdy se změnily v médium, jež mělo povoleno publikovat věci, které ostatní nemohli. Začaly se zde objevovat satirické texty o ministrech a generálních ředitelích a dalších papaláších. Někteří lidé si myslí, že ve skutečnosti k tomu došlo záměrně; že to mělo být něco jako ventil k uvolnění veřejné nespokojenosti.
Belčev byl v redakčním týmu i ve chvíli, kdy musel být zničen celý náklad novin, protože úřady tehdy odmítly schválit karikaturu bulharského diktátora Todora Živkova.
„Neschválili karikaturu soudruha Živkova, takže byl vydán příkaz zastavit tisk novin a všechny už vytištěné noviny byly z tiskárny odvezeny a zničeny. Editorům bylo nařízeno, aby změnili titulní stránku. Takže to bylo všechno vytištěno znova i s karikaturou osla – už to ale nebyl Živkov,“ popisuje tehdejší události Belčev.
V roce 1990 vláda komunistů v Bulharsku skončila stejně jako v celé střední a východní Evropě. Staršel tehdy zveřejnil vysvědčení Živkova ze střední školy, ve kterém byly samé špatné známky.
Poté si Bulharská socialistická strana – nástupce komunistů – snažila ponechat Staršel jako svou hlásnou troubu. Redaktoři si ale uvědomili, že je čas začít za nezávislost svých novin bojovat.
„Shromáždili jsme téměř 300 tisíc podpisů od našich čtenářů z celého Bulharska. Řekli jsme, že čtenáři Staršelu chtějí, aby to byly nezávislé noviny. Protože ať už celostátní satirický týdeník vypadá jakkoli, musí být nezávislý. Nemůže patřit jedné politické straně,“ vzpomíná Vešim.
Socialistická strana poté týdeník jako svou stranickou publikaci zrušila.
Aniž by došlo k přerušení byť jediného vydání Staršelu, pokračovali redaktoři ve své práci. Týdeník totiž přešel do vlastnictví svých zaměstnanců. A vychází i o více než 30 let později. Přežil nejenom komunismus, ale i začátek éry internetu.
„Staršel je část našeho národního dědictví. Lidé říkají, že až zemře poslední včela, tak lidstvo do jednoho či dvou dnů vymře. Pokud skončí někdy Staršel, tak sice nevím, jestli to také způsobí zánik lidí, ale jsem přesvědčený, že by lidstvo bylo o něco chudší, a Bulharsko by bylo určitě ochuzeno, kdyby tyto noviny přestaly existovat,“ míní šéfredaktor Staršelu.
Více v úvodním videu z produkce RFE/RL; další reportáže najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
