Článek
Pronajatý nábytek v pronajatém bytě. I tak by podle Vladimíra Víška, manažera pro trvalou udržitelnost v IKEA, mohla vypadat budoucnost příštích domácností v Česku.
„Sledujeme aktuální trendy v mnoha oblastech a ‚produkt jako servis‘ je určitě jedním z nich. Mnohem více lidí už nepotřebuje vlastnit konkrétní věci, ale stačí jim přístup k dané funkci. Můžeme to pozorovat například v oblasti hudby či filmů nebo narůstající popularity sdílení automobilů,“ říká Víšek.
Pro lidi v pohybu
V zahraničí se novinka dostává ke slovu díky startupům, které s nábytkem začaly obchodovat. Funguje to prostě. Na stránkách společnosti zákazník vybere optimální gauč, nejvhodnější stůl a židle a podle vybraného zboží platí měsíční nájem. Stejně jako u pronájmu bytu nebo čehokoliv jiného.
Agentura AP popsala příklad Zachariaha Mohammeda, který službu využívá. Pronajímá si gauč, konferenční spolek, barový vozík, jídelní stůl a čtyři židle. Měsíčně firmě zaplatí 200 dolarů. „Tato alternativa bydlení je skvělá v situaci, kdy se člověk často stěhuje,“ oceňuje Mohammed. Když už nábytek nepotřebuje, stačí zavolat firmu, která ho pronajala, aby si ho zase vyzvedla.
Novinku odborníci považují za součást vlny nájemní kultury, která zahrnuje například pronájem luxusního oblečení a doplňků nebo aplikace Spotify a Netflix, jejichž prostřednictvím se dá pouštět hudba a filmy z obrovského katalogu a není nutné jednotlivá díla kupovat.
„Jsou pořád v pohybu a často mění zaměstnání,“ popisuje typ lidí, kteří by službu pronájmu ocenili, profesor marketingu na Pensylvánské univerzitě Thomas Robertson. „Proč by se měli omezovat vlastnictvím nábytku?“ táže se.
Běžné vybavení i luxusní kousky
Obecně se půjčovny nábytku zaměřují spíše na obyvatele měst s vysokými příjmy, kteří chtějí v obýváku například nákladnější koženou sedačku. Za pořízení by potenciální spotřebitel zaplatil v přepočtu kolem 25 tisíc korun, za pronájem je to pak asi 1000 korun měsíčně.
Kromě gauče nebo jídelního stolu startupy začínají nabízet také deky, dekorace a rovněž pár opravdových skvostů. Například u společnosti Livingetc si člověk může pronajmout křeslo od světově známé návrhářky Zahy Hadid, a to za téměř 900 dolarů, tedy více než 20 tisíc korun, měsíčně. Nebo sochu Níké Samothrácké za 4700 liber měsíčně, to je v přepočtu přes 100 tisíc korun.
Křeslo od Zahy Hadid a socha Níké Samothrácké.
Testování v Česku
V zahraničí už rozběhnutý byznys zatím v Česku v běžných domácnostech nefunguje. Nejdále se dostala nábytkářská firma IKE ze Švédska, která tady testuje podobnou službu pro podnikatele.
„Potvrdil se nám zájem například u společností, které rychle rostou, nevědí, kolik pracovních míst budou potřebovat za půl roku či za rok, nebo nemají finance na velkou počáteční investici. Ve službě vidí ve srovnání s koupí nového nábytku větší flexibilitu. Nyní se přesouváme do fáze, kdy budeme testovat operativu kompletní služby s konkrétním zákazníkem tak, aby byl maximálně spokojen. My si v rámci firmy otestujeme interní připravenost a proveditelnost celého procesu. Službu plánujeme na klíč, tj. od počátečního návrhu místa, montáže, údržby a následné demontáže a odvezení. Použitý nábytek poté chceme nabídnout zákazníkům do dalšího kola za zvýhodněnou cenu,“ říká Víšek.
Do budoucna společnost plánuje službu nabízet i běžným spotřebitelům. Manažer pro trvalou udržitelnost zmínil například dětský nábytek, ze kterého dítě rychle vyroste.
První startupy
I v Česku se ale začínají pronájmem nábytku zabývat startupy, jako například společnost Komodi podnikatelky Kristýny Bělové. Ta svůj podnikatelský záměr – stejně jako IKEA – směřuje zejména na příležitostné události.
„Komodi není úplně klasická půjčovna nábytku se stovkami skládacích židlí a plastovými stoly s lesklými návleky. Nabízím styl mid-century, industriální a moderní designový nábytek jako alternativu pro všechny, kterým na vizuálním dojmu jejich akce opravdu záleží,“ popsala pro Seznam Zprávy svoje podnikání.
„V podobném duchu v Česku vznikly další tři půjčovny, za což jsem moc ráda, eventy budou pořád krásnější a krásnější. Pozoruji zvyšující zájem o pronájem vizuálně atraktivního nábytku, hlavně na svatbách. Svatby se zmenšují, jsou intimnější a o to víc vizuálně propracované,“ dodala.
Budoucnost domácností však v pronájmu nábytku nevidí. „V případě přechodného bydlení expatů nebo studentů možná. Pro klasickou rodinu ale bude vždy výhodnější nábytek zakoupit,“ je přesvědčena.
