Článek
Stále reálnější alternativou pro příští české jaderky je totiž využití takzvaných malých modulárních reaktorů, označovaných zkratkou SMR.
Jde o průlomovou novou technologii, jejíž výhodou je řádově nižší cena, jednodušší a rychlejší výstavba i větší bezpečnost.
Za malé modulární reaktory neboli SMR se obvykle označují jednotky do výkonu 300 megawattů, vyráběné v továrnách – nikoliv budované mnoho let jako megastavba na místě budoucí elektrárny.
Lze je řetězit do větších celků. Většina technologie má být pod zemí. SMR reaktory jsou odolnější vůči haváriím, zemětřesení či teroristickým útokům, protože se při selhání samy vypnou, nepřehřívají se a nepotřebují externí zdroj chlazení.
Jde ale o technologii, která je teprve ve vývoji. V praxi se používají například na lodích, jako elektrárna na souši je zatím po světě v provozu jen několik testovacích jednotek. A žádný výrobce zatím nemá licenci ke komerční instalaci takové pozemní elektrárny.
Otevřené možnosti
„Při přípravě jaderné zakázky ale musíme mít otevřené možnosti pro případ, že dojde k průlomu na poli malých modulárních reaktorů,“ řekl Seznamu vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl.
Podobně mluvil minulý týden na Mezinárodním energetickém fóru v Poslanecké sněmovně generální ředitel ČEZu Daniel Beneš: „Ve světě probíhají slibné projekty středně velkých a modulárních reaktorů, které by mohly být komerčně dostupné už kolem roku 2025. Jejich modularita snižuje výstavbové riziko na straně investora. Mohly by v České republice vytvořit mix nové jaderné kapacity spolu s tradičními velkými bloky,“ řekl.
Nebyla to úplně dobrá zpráva pro manažery šesti jaderných firem z Ruska, Francie, Číny, Jižní Koreje, USA a Japonska, kteří se o českou jadernou zakázku ucházejí a na konferenci byli přítomni. Ve svých prezentacích před politiky, státními úředníky, diplomaty, energetiky a novináři nabízeli zkušenosti a kompetence hlavně v oblasti klasické jaderné energetiky.
Všechno je ale otázkou vývoje jaderných technologií v příštích několika letech.
SMR a závod s časem
Nová česká jaderka má vyrůst v Dukovanech do roku 2040. Výběrové řízení na dodavatele má investorská firma ČEZ spustit do roku 2021. Vítěze má vybrat kolem roku 2030.
„Nemyslím, že SMR budou k dispozici už pro chystanou novou elektrárnu v Dukovanech, ale do budoucna v nich potenciál vidím, mohly by díky své flexibilitě vytvořit jakýsi most mezi obnovitelnými zdroji a velkými jadernými elektrárnami,“ říká náměstek ministryně průmyslu René Neděla.
Podle vládního zmocněnce Míla se pro nové Dukovany optimálně počítá s bloky o kapacitě 400 až 700 megawattů. „Ty dnes na trhu nejsou, ale budujeme energetiku do roku 2100. Měli bychom ji budovat způsobem, který nám zajistí určitou flexibilitu pro budoucí rozhodování,“ řekl Míl na energetickém fóru ve Sněmovně.
Prioritou pro příští novou dukovanskou elektrárnu by podle Míla měla být stavba jednoho velkého bloku s výkonem do 1200 megawattů. Ale není to definitivní. „Na trhu se může objevit průlom v obnovitelných zdrojích, ve skladování energií nebo nabídka malých modulárních reaktorů,“ upozorňuje Míl.
V takovém případě by ČEZ a stát na jednom velkém reaktoru zřejmě netrvaly.
První SMR elektrárna je na dohled
V přípravě komerčního využití sériově vyráběných reaktorů SMR je dnes nejdál americká firma NuScale Power, která chystá první SMR elektrárnu pro zákazníka UAMPS v Utahu (jde o asociaci provozovatelů městských energetických systémů).
NuScale už má za sebou první nejobtížnější fázi certifikačního procesu u amerického jaderného dozoru NRC, komerční licenci má dostat do roka a kolem roku 2025 už by se měla její první komerční SMR elektrárna s 12 moduly po 50 megawattech rozjet.
Zdroj o celkové kapacitě 600 megawattů má stát asi 3 miliardy dolarů (v přepočtu 68 miliard korun). Pro srovnání: chystaný dukovanský reaktor klasické koncepce, u něhož se předpokládá dvojnásobný výkon, může přijít na 200, spíše však 300 miliard korun.
V Evropě je ve vývoji SMR nejdál Velká Británie. Velké ambice v oboru mají čínské a jihokorejské firmy, dále na SMR pracují firmy v Kanadě, Jihoafrické republice, v Indii či Argentině. Také v Rusku se vyvíjí asi 15 typů SMR, státní firma Rosatom, která se uchází o českou jadernou zakázku, se k nim ale staví rezervovaně.
