Bude se Kaczyńskému stýskat po Merkelové? Kancléřka se loučí ve Varšavě

Německé parlamentní volby se blíží a kancléřka Angela Merkelová se jezdí „loučit“ do světových metropolí. Ve své vládní funkci totiž končí. V červenci byla Merkelová jako předsedkyně vlády naposledy na hradu Windsor u britské královny Alžběty II. a pak v Bílém domě u amerického prezidenta Joea Bidena. V srpnu navštívila Moskvu a Kyjev.

Její další zastávkou je Varšava, kam přijede v sobotu. V plánu má setkání s prezidentem Andrzejem Dudou a oběd s premiérem Mateuszem Morawieckým. Navzdory dobrým ekonomickým i sousedským vztahům k sobě ale mají Berlín a Varšava politicky daleko. Vztahy se změnily po roce 2015, kdy se v Polsku dostal k moci národně konzervativní tábor Jarosława Kaczyńského a nahradil proevropskou vládu Občanské platformy.

Vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) otevřela několik bojových front najednou a země se výrazně polarizovala. Varšava také otočila kormidlem ve vztahu zejména k Evropské unii, s níž vede řadu sporů hlavě kvůli reformám soudnictví, ale mimo jiné také kvůli vztahu k životnímu prostředí, pokusům o omezení plurality médií, postoji k právům menšin či nerespektování rozsudků a opatření unijního soudu.

Na vztahy s Berlínem ale Kaczyńského styl politiky výrazný dopad neměl. Merkelová a celá její vláda se do otevřené kritiky Polska nepouštěly. Zachování „evropské jednoty“ stavěla kancléřka výš než eventuální sankce za porušování zásad právního státu. „Politika Merkelové vůči Polsku se nepovedla, skončila porážkou,“ myslí si v té souvislosti Bartosz Wieliński, novinář, který v polském deníku Gazeta Wyborcza píše zejména o Německu.

Jeho noviny jsou dlouhodobě výrazně kriticky nastavené k současné polské vládě. Samy pak v Polsku čelí od pravicových politiků a jejich příznivců kritice z „plnění příkazů Berlína“.

„Merkelová se v zásadě nevyjadřovala k tomu, co se v Polsku děje,“ říká Wieliński s tím, že podle něj nastoupil v Polsku v roce 2015 kurz k autoritářství a demontáži demokratického právního státu. Mluví v té souvislosti o pokrytectví. „Němci říkali, že vzhledem k historii a tomu, že zabili miliony našich občanů a zničili náš stát, nemají morální právo Polsko poučovat,“ říká novinář s tím, že taková pozice byla dosud pro Němce výhodná.

Sám šéf PiS Jarosław Kaczyński před čtyřmi lety v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung v souvislosti s německými volbami řekl, že je křesťanskodemokratická politička Merkelová pro (jeho) Polsko „nejlepší volbou“. V médiích se teď v souvislosti s jejím odchodem opakuje věta z varšavských kuloárů: „Po Angele Merkelové se nám ještě bude stýskat.“

S Merkelovou se Kaczyński také přinejmenším jednou tajně setkal. Ke schůzce došlo na jeho žádost v červenci 2016. Za Merkelovou přijel na zámek Meseberg, který mají spolkoví kancléři k dispozici. Zpráva o jejich schůzce se dostala do médií až na jaře 2017. Jako dárek přivezl spolkové kancléřce obraz současného stavu rodného domu její matky v Gdaňsku.

V Polsku se totiž stejně jako v Česku zdůrazňuje Merkelové osobní zkušenost s východní Evropou. Zatímco v českých médiích se vyzdvihuje, že v 80. letech pobývala Merkelová v Praze a umí trochu česky, v Polsku se připomínají její polské kořeny. Dědeček Merkelové se totiž narodil v Poznani jako Ludwig Kaźmierczak. Za důležitou se dosud považovala i její životní zkušenost s komunistickým režimem ve východním Německu a také cesty do Polska při důležitém dění na začátku a konci 80. let.

Polské kořeny ale nebrání Varšavu obcházet v tématech jako jsou vztahy s Ruskem, situace na Ukrajině nebo energetická politika. Důkazem je spor o podmořský plynovod Nord Stream 2 z Ruska do Německa, který považuje Polsko za přímé ohrožení energetické bezpečnosti střední a východní Evropy. Německá vláda naopak velmi skepticky hledí na polské plány na stavbu vůbec první jaderné elektrárny v zemi. Země se neshodly ani na řešení migrační krize v roce 2015.

Sama Varšava po roce 2016 vsadila v mezinárodních vztazích všechno na blízké spojenectví s USA za vlády Donalda Trumpa. O ostatní vztahy s partnery hlavně v Evropské unii se příliš nezajímala a nerozvíjela je - tedy s výjimkou orbánovského Maďarska nebo pragmatického vlivového nástroje, kterým je pro Varšavu Visegrádská skupina či myšlenka Trojmoří prezidenta Andrzeje Dudy.

Wieliński pro Seznam Zprávy připomíná, že hospodářské a lidské vztahy mezi Němci a Poláky jsou velmi dobré. „Spousta Poláků bydlí v Německu a spousta Němců v Polsku. Příhraniční regiony si žijí úplně svým vlastním životem, pulzují, a hranice tam už prakticky nejde vidět, nevšimnete si, že přejíždíte hraniční řeku,“ vysvětluje novinář.

Německo také zůstává pro Polsko klíčovým obchodním partnerem - obchodní výměna mezi Polskem a Německem dosahuje hodnoty 120 miliard eur a Polsko je pátým největším obchodním partnerem Německa. Ve vztazích obou zemí ale podle serveru Deutsche Welle chybí plány do budoucna. Tři roky už se navíc neuskutečnily mezivládní konzultace a skomírá také spolupráce Výmarského trojúhelníku - tedy mezi Německem, Polskem a Francií.

Jako bumerang se navíc pravidelně vrací společná tragická historie. I když Němci pečlivě volí gesta usmíření a omluvy za jimi spáchané hrůzy, a polská společnost je vnímá pozitivně, téma „německé karty“ a protiněmeckých nálad se stále používá jako vnitropolitický nástroj.

Ultrakonzervativní média nejednou vykreslila Merkelovou na svých obálkách jako největší nebezpečí pro Polsko a Evropu a spojení „německá média“ se v polarizované zemi dál čile používají pro zpochybňování zpráv liberálních serverů a novin píšících kriticky o straně PiS. Pečlivě vytvořený je v konzervativních a vládních médiích i obraz někdejšího premiéra Donalda Tuska, dnes opět šéfa opoziční Občanské platformy. Má být „pejskem“ na vodítku Berlína a vlastizrádným protipolským elementem.

Stále se vrací i téma polských nároků na válečné reparace od Německa, obzvlášť kolem válečných výročí. Téma se poprvé objevilo v roce 2017, tehdy se mluvilo v přepočtu o bilionech korun za zločiny a škody napáchané nacistickou třetí říší. Žádné reálné kroky ale nikdy polská vláda nepodnikla. K oficiální polské žádosti ale letos vyzval například historik a znalec polsko-německých vztahů Stanisław Żerko.

Letos si obě země připomněly 30. výročí podpisu smlouvy o dobrých sousedských vztazích ze 17. června 1991. Tehdy ji podepsal německý kancléř Helmut Kohl a polský premiér Jan Krzysztof Bielecki. Tehdy šlo o mílový kámen ve vztazích Německa a Polska po traumatech z války a komunistických diktatur.

Do Varšavy kvůli kulatému výročí v červnu přicestoval spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Během svého projevu tehdy řekl, že se nenaplnila očekávání, že „zvítězí demokracie a liberální systém - ty teď usuzuji novým konfliktům a konfrontacím, také v Evropě“. Polsko sice nejmenoval, ale řada médií jeho větu pochopila jako vzkaz Varšavě.

Němce poslední zářijovou neděli čekají parlamentní volby. Kdo nahradí Merkelovou, je nejasné - podle aktuálních průzkumů vedou sociální demokraté a možná by teď byla celá řada povolebních koalic. Podle novináře Wielińského se zatím polská vláda netrápí tím, kdo Merkelovou vystřídá. „Oni mají tolik vnitřních polských problémů, že nejsou schopni dívat se tak daleko do budoucnosti. Neberou vůbec v úvahu, že by se něco mohlo změnit, protože to bylo tolik let pořád stejné,“ domnívá se.

Pokud by se ale kancléřem stal sociálnědemokratický kandidát Olaf Scholz, byla by to podle liberála Wielińského pro současnou polskou vládu „velká propagandistická příležitost“. „Scholze by bylo možné spojit s bývalým kancléřem Schröderem, toho s Gazpromem a Nord Streamem 2 a Ruskem… tím se dostanou až k paktu Ribbentrop-Molotov, rozdělení Polska a tak dál. Budou šílet. A jestli do vlády vstoupí Zelení, začnou o levičáctví, ideologii LGBT, hoření tradiční rodiny, pochody rovnosti, útoky na kostely, muslimové, migranti… Těch témat k využití je spoustu,“ vyjmenovává příklady Wieliński.

Pokud se ale vládní koalice v Německu skutečně změní, neočekává Wieliński, že by levicové strany k situaci v Polsku mlčely tak, jak dosud vlády CDU/CSU. Portál Oko.press naopak upozorňuje, že by PiS mohl ocenit některá témata německých Zelených, zejména jejich odmítavý postoj k plynovodu Nord Stream 2 nebo politice vůči Ukrajině.

Server zároveň neočekává, že by Merkelová Varšavě výrazněji chyběla. „Příští vláda, stejně jako odcházející kancléřka, se nebude řídit sentimentem, ale hlavně zájmy a pragmatismem,“ uzavírá Oko.press.