Článek
Snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030, jak ho v Bruselu představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, je ambiciózní a bez dalších opatření může zatížit řadu ekonomik EU včetně české. Proto bude pro jeho splnění nutná změna struktury ekonomiky.
Von der Leyenová připustila, že jde o ambiciózní cíl, je podle ní ale dosažitelný a bude prospěšný. Dosavadní omezování emisí bylo podle ní spojeno s výrazným hospodářským růstem. Členské státy EU se loni na konci roku dohodly, že do roku 2050 by mělo být dosaženo uhlíkové neutrality. Každá země by tak měla zneutralizovat tolik emisí, kolik jich vyprodukuje.
„Plány EU jsou ambiciózní a některé země s tím mohou mít problém. Nicméně jsou to řešitelné problémy. Zásadní ovšem je, aby podobné plány měly také ostatní země světa,“ uvedl hlavní ekonom Deloitte David Marek. Dodal, že pro některé země přináší globální oteplování přínosy, a pro jiné naopak negativní dopady.
„Je ale zodpovědné, aby se všechny země, včetně EU, pokusily omezit hlavní koncentrace CO2 a dalších plynů způsobujících růst teplot ovzduší i moří,“ dodal.
Plán EU je ambiciózní podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy. „A bez dalších korekčních opatření výrazněji zatíží ekonomiky převážně těch zemí, které do EU vstupovaly v roce 2004 a později, včetně České republiky,“ uvedl.
Tyto změně totiž podle něj patří v EU stále k těm chudším, jejichž veřejné rozpočty a i celková úroveň technologické a kapitálové vybavenosti má slabší potenciál ke ztlumení dopadů takové změny fungování ekonomiky, jakou je nastíněný plán.
„Bude třeba korekčních mechanismů na celounijní úrovni, spočívajících v nastavení odpovídající struktury přerozdělování prostředků EU ve prospěch chudších států EU, aby se minimalizovalo riziko nežádoucích dopadů - ekonomických a sociálních,“ dodal Kovanda.
Hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek upozornil, že přísnější emisní závazek EU bude vyžadovat změnu struktury české ekonomiky.
„Vláda by měla urychleně přijít s představou, jak investovat do nabídkové strany ekonomiky, aby se žádoucí změny v její struktuře podpořily. Alfou a omegou je samozřejmě digitalizace. Vzhledem k těmto střednědobým potřebám rozvoje, které budou nepochybně značně nákladné, musí skončit rozdávání veřejných prostředků na krátkodobé udržení životní úrovně,“ uvedl.
