Článek
Studuje dvě vysoké školy zároveň a ještě se věnuje výzkumu v Ceitecu Masarykovy univerzity. Patrícia Klobušiaková se momentálně zabývá vlivem tance na regeneraci mozku. Cílem projektu je vyhodnotit vliv šestiměsíční tanečně-pohybové aktivity na mozek zdravých seniorů a pacientů s mírnou kognitivní poruchou. Medička se k tomuto výzkumu však dostala spíše náhodou.
Zdraví senioři a pacienti s poruchou se rozdělili do skupin na cvičící a necvičící. Všichni museli absolvovat magnetickou rezonanci, neuropsychologické vyšetření a vyšetření tělesné zdatnosti. „Následně cvičící šest měsíců třikrát týdně dělali tanečně pohybovou aktivitu. Necvičící nedělali nic. Na konci znovu všichni absolvovali všechna vyšetření,“ uvedla Klobušiaková.
Zpočátku měřila pacienty na magnetické rezonanci. Nyní už tato data zpracovává. Podle pilotních výsledků 62 pacientů se ukázalo, že u těch, kteří cvičili, výrazně zhrubla v mozku v pravé hemisféře šedá hmota a také se zvýšila konektivita jedné z velkých mozkových kontrolních sítí. „Můžeme předpokládat, že když se v ní zvýší konektivita a integrita, tak bude lépe kontrolovat ostatní funkční sítě v mozku,“ vysvětlila Klobušiaková.
Laicky řečeno: u tančících pacientů pravděpodobně mozek začne fungovat o něco lépe.
Patrícia Klobušiaková vyhrála s tímto výzkumem dvě studentské ceny. Jednu na Studentské vědecké konferenci na Lékařské fakultě na Masarykově univerzitě. Obdobnou soutěž vyhrála i na Fakultě elektrotechniky Vysokého učení technického. Na této fakultě studuje Elektroniku a sdělovací techniku. „Pro druhé studium jsem se rozhodla, abych si rozšířila znalosti a pohled na metody, které při výzkumu využívám,“ okomentovala Klobušiaková. Letos musí ještě zpracovat poslední várku výsledků z magnetické rezonance. Výsledky bude prezentovat na studentské vědecké konferenci všech lékařských fakult České a Slovenské republiky v Praze.
Do budoucna by si chtěla udělat doktorát v neurovědách a dokončit inženýrské studium biomedicínského inženýrství. „Chtěla bych zůstat u výzkumu, ale zároveň dělat i něco klinického, takže budu muset vymyslet, jak to zkombinovat,“ dodala Klobušiaková. V současnosti se věnuje i dalším projektům. Například v jednom se zaměřuje na Parkinsonovu chorobu a v dalším zase na jazykové sítě u zdravých lidí a různých pacientů.
K práci na „tanečním projektu“ se přitom dostala spíše náhodnou shodou okolností. Kromě Lékařské fakulty Masarykovy univerzity ji přijali také na medicínu na druhé a třetí lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pro Brno se rozhodla proto, že ji zaujal program s rozšířenou vědeckou přípravou. „Do té doby jsem se přitom o vědu moc nezajímala,“ řekla Klobušiaková.
Původně se chtěla stát vojenskou lékařkou. „Jelikož jsem tehdy jako Slovenka nemohla studovat vojenský obor v Hradci Králové, musela jsem se přihlásit na normální medicínu a do armády až po škole,“ popsala Klobušiaková. Neurovědní výzkum pod vedením Ireny Rektorové si vybrala náhodně. „Zaujala mě myšlenka, že pomocí tance by se daly ovlivnit funkce mozku a jeho plasticita,“ uzavřela Klobušiaková.
