Bříza: Peltovi jsem nic nepřihrál, obžaloba z toho dělá kovbojku

Zanedlouho, v půlce června, dospěje kauza k soudu. A Zdeněk Bříza, bývalý ředitel odboru sportu na Ministerstvu školství, patří vedle sportovních funkcionářů Miroslava Pelty či Miroslava Jansty a dalších osob mezi obžalované, které státní zástupce viní z toho, že při rozdělování státních dotací pro sport v roce 2017 opakovaně porušovali zákon a celý dotační proces nepřípustně ovlivňovali a manipulovali.

A právě s tím, jak text obžaloby tehdejší dění kolem dotací popisuje a interpretuje, Zdeněk Bříza zásadně nesouhlasí. Označuje dokonce obžalobu za zcela vykonstruovaný příběh, který se podle něj ve skutečnosti udál ve zcela jiných konturách a souvislostech.

„I ve vašich článcích jste vycházeli z textu obžaloby, a tudíž jste ten příběh vyprávěli zkresleně,“ řekl Zdeněk Bříza reportérovi Seznam Zpráv. A rozhodl se nabídnout svoji verzi všech událostí, jež před třemi lety na Ministerstvu školství probíhaly. Souhlasil, že ke kauze poskytne obsáhlý rozhovor právě redakci Seznam Zpráv, jež o případu dlouhodobě obšírně informuje.

V kostce řečeno: vše, co státní zástupce Ondřej Trčka na základě odposlechů a dalších šetření popisuje jako řetězec indiskrecí, zákulisních manipulací či machinací, to Zdeněk Bříza prezentuje jako zcela běžný provoz na úřadě, kde prý podle něj bylo takřka na denním pořádku, že když se někomu z příjemců dotací jevila čísla v tabulkách nižší, než činil jejich předběžný propočet, stačilo se ozvat - a úředníci se údajně všem snažili vyhovět a výpočet případně zpřesnit.

Dodatečné navýšení dotačních balíků pro Fotbalovou asociaci ČR či Českou unii sportu, vždy o několik milionů korun, tedy Bříza interpretuje jinak než jako temnou zákulisní hru Miroslava Pelty, respektive Miroslava Jansty, jež vedla k tomu, že jejich organizace dostaly oproti první verzi dotačního rozdělovníku přidáno, a to na úkor Českého olympijského výboru. Podle Břízy to nebyla manipulace, ale zcela legální a nijak neobvyklá náprava původně chybného výpočtu.

Bříza míní, že v neinvestičních dotacích, jež dirigoval, nemohlo dojít k žádným nepravostem, jen prý vyšetřující orgány zaměnily průběžné výpočty za schválená dotační rozhodnutí a legálně zkorigovaná čísla vydávají za neoprávněně zmanipulovaná. O tom, který výklad je správný, rozhodne soud.

Vedle neinvestičních dotačních titulů, ze kterých se rozdělovaly peníze na reprezentaci, talentovanou mládež či chod sportovních organizací, se z ministerstva distribuoval také balík investičních dotací na stavby a rekonstrukce sportovní infrastruktury. „A musím připustit, že ta druhá, tedy investiční složka sportovních dotací, byla zcela zpolitizovaná. Nicméně do toho jsem já, na rozdíl třeba od paní ministryně Kateřiny Valachové, opravdu nijak nezasahoval,“ zdůrazňuje Bříza.

Před soudem se každopádně hodlá prezentovat jako poctivý bezúhonný úředník, který se v konfliktu se zákonem ocitl jen kvůli nedorozumění. „Asi je pravda, že jsem trochu kašlal na předpisy,“ připouští Bříza. „Ale snažil jsem se všechno dělat tak, aby to sportu prospělo, abych to pro něj udělal dobře. A nikdy jsem nic neukradl.“

Přesto k němu domů 3. května 2017 dorazila policie. „Zrovna jsme se tehdy přestěhovali do nového bytu. Bylo sedm, chystám se do práce a najednou se rozdrnčí zvonek. Říkal jsem si, co se děje, asi jsme při stěhování něco zapomněli. Otevřu dveře - a tam plná chodba policistů, stáli tam s deseti prázdnými pytli připravenými na důkazní materiál. Sdělili mi, že jsem obviněn a jdou mi udělat domovní prohlídku. Vůbec jsem nechápal proč, co jsem měl udělat protizákonného. A nechápu to dodnes. Bylo to pro mě jako návštěva z jiného světa… A bylo to až komické. Víte, mám takovou sbírku, z každé své cesty si na památku přivezu kámen. A doteď mám před očima, jak policisté každý ten kámen obracejí a důkladně prohlížejí. Ne, nevím, co na nich chtěli najít. Ale vypadalo to fakt bizarně,“ vybavuje si Bříza.

Pamatuji si vás jako ligového basketbalistu, pak jste ve svém sportu šéfoval Asociaci ligových klubů. Kdy jste se tedy ocitl na Ministerstvu školství?

Hlavně jsem od roku 1991 pracoval ve Vysokoškolském sportovním centru, což byla organizační složka MŠMT. A jako jeho ředitel jsem v září 2016 dočasně přešel na Ministerstvo školství coby ředitel sportovního odboru.

Říkáte v září 2016… Tak to bylo krátké působení, už v dubnu 2017 jste se zase vracel zpátky. Proč?

A to jsem v tom dubnu 2017 ještě ani nevěděl nic o žádném trestním stíhání. Jen to, že paní ministryně za mými zády začala vyhazovat mé podřízené. Údajně kvůli výsledkům kontroly mého odboru, o které mě také nikdo neinformoval. To mě, musím říct, naštvalo. Měl jsem se tehdy po doplnění vzdělání znovu hlásit do výběrového řízení na svou pozici. Tak jsem tu přihlášku stáhl a vrátil se do role ředitele Vysokoškolského sportovního centra. Krátce poté, co mi bylo sděleno obvinění v té aféře, mě ovšem paní ministryně Valachová z této ředitelské pozice odvolala. A tak jsem tam potom působil dál už jen v řadové pozici.

A pro pořádek: Teď pracujete pro basketbalovou federaci, jíž předsedá Miroslav Jansta.

Ano, pracuji jako její místopředseda. Ale nejsem tam zaměstnán. Jsem OSVČ. Budu upřímný: Ten blížící se soud vítám. Vnímám už celou věc tak trochu jako podnikatelský projekt. Chci před soudem jednoznačně prokázat svou nevinu, očistit své jméno. A také pak budu vymáhat náhradu škody a ušlý zisk. Za to, že jsem kvůli stíhání nemohl vykonávat funkci ředitele Vysokoškolského sportovního centra. A to ani nemluvím o tom, že mám po celé tři roky policií zablokovaný účet, na kterém jsem si celý život střádal prostředky na penzi.

Pro nás je klíčové, co se dělo, když jste působil na ministerstvu, jako ředitel odboru sportu. Jaký byl váš úkol ohledně dotací?

Byl jsem zodpovědný za to, že předložím návrh rozdělení dotací k informaci na poradě vedení.

Co všechno tomu předcházelo? Nebo správně mělo předcházet? Do jaké míry a ve které fázi do toho procesu vstupovali představitelé sportovního prostředí? Například pan Pelta nebo pan Jansta?

Ti byli součástí toho procesu vlastně pořád. A zcela legálně. Celá ta konstrukce obžaloby, že snad někdo odněkud vynesl nějakou tajnou, ale jedinou správnou tabulku s rozpisem dotací, načež se prý na základě zákulisních machinací vytvořila nějaká pokřivená tabulka zločinecká, za kterou jsme stíháni, je prostě úplně mimo. Všechno to byly pracovní materiály.

Jak to tedy bylo nastavené podle vás? Pánové Pelta a Jansta se ohánějí tím, že byli gestory dotačních programů, kvůli kterým jsou nakonec obžalováni. Ministryně Valachová ale říká, že gestoři měli program jen připravit a pak už do něj nevstupovat. Tak jak to bylo podle vás?

Každý z deseti dotačních programů měl svého gestora. Třeba program „jedna“ pro sportovní reprezentaci Jiřího Kejvala z Českého olympijského výboru, „trojka“ pro střešní organizace Miroslava Janstu z České unie sportu, „pětka“ pro činnost sportovních svazů Miroslava Peltu z Fotbalové asociace ČR. Garanti neměli nijak bagatelní úlohu, jednoznačně mluvili do všech výpočtů. To ale byla dlouhodobě zavedená praxe.

Spolurozhodovali o nich?

Dávali návrhy. Každý z nich měl přípravnou skupinu a ta podávala návrhy, které projednávala Národní rada pro sport, jejímiž členy ti garanti byli. Dělaly se samozřejmě modelové propočty, ze kterých se později vycházelo.

Národní rada pro sport, ve které zasedali zmiňovaní „kapitáni“ českého sportu, byla ale vždy prezentována jen jako poradní orgán ministryně. Vy jste ji tedy vnímal jako orgán exekutivní, výkonný?

No, samozřejmě. Tam se rozhodovalo. Já na ta zasedání chodil jako host, bývala tam paní ministryně Kateřina Valachová a náměstkyně Simona Kratochvílová, ale jinak jen osoby ze sportovního prostředí, nikoli úředníci ministerstva. A tam padala konkrétní čísla, navyšovaly se částky. Když třeba Alena Erlebachová řekla, že potřebuje víc na paralympioniky, tak se tam o tom hlasovalo.

Takže o tom, kolik kdo dostane z MŠMT peněz, nerozhodovali úředníci a aparát ministerstva, ale sami zástupci sportovního prostředí, jejichž organizace následně byly příjemci těch dotací?

No, samozřejmě. Já vám dám příklad. Třeba František Dvořák z Asociace univerzitního sportu na Národní radě pro sport přednesl, že v daném roce mají letní univerziádu na Tchaj-wanu a zimní v Koreji. Čili bylo jasné, že musí dostat větší prostředky, než kdyby se ty akce konaly někde, kam se dá dojet vlakem. A podobným způsobem tam takhle všichni nastínili, jaké mají ohledně dotací odůvodněné potřeby. A podle toho se postupovalo. Jak byste to chtěl dělat jinak?

Vycházel jsem z toho, že ministerstvo vypíše dotační program s určitými podmínkami a nějakým klíčem pro výpočet, jak se dotace z programu rozdělí.

No, jistě. Ale praxe je taková, že si všichni řekli své požadavky v žádostech. A pak se k tomu vyráběl ten klíč. Dlouhodobě byly jejich potřeby odhadnutelné.

Jestli právě tady není skryto prvotní jádro problému, kvůli kterému jste vy i další obžalováni. Policie a státní zástupci vycházejí z toho, že dotace podle svých předpisů rozděluje ministerstvo. A ne že si je víceméně rozdělí zástupci sportovního prostředí podle svého uvážení.

Mně to ale takhle přišlo naprosto logické, správné a efektivní. Takhle je to nastaveno v celé makroekonomice: víte, kolik potřebujete, a hledáte předpis, jak to nastavit. Před přijetím služebního zákona byla politiky, a zcela správně, deklarována spolupráce s experty ve všech odvětvích. Ostatně celý tenhle systém jsem nenastavoval já. Národní rada pro sport fungovala už za ministra Marcela Chládka a potom i za ministryně Kateřiny Valachové, když jsem tam působil já. Paní ministryně označila Miroslava Peltu a Miroslava Janstu za poradce své náměstkyně Simony Kratochvílové, opakovaně pak ministryně prohlašovala, že lidem ze sportovního prostředí věří víc než vlastním úředníkům.

Vraťme se k procesu rozpočítávání a rozdělování dotací. Gestoři a jejich přípravné komise tedy vypracovali návrhy, jak by jednotlivé dotační programy měly vypadat, Národní rada to schválila. A potom?

A pak zasedly expertní komise, které posuzovaly žádosti jednotlivých svazů o dotace z příslušných programů. A podle kritérií schválených Národní sportovní radou ty doporučovaly k rozdělení.

V oněch expertních radách už seděli jen úředníci ministerstva?

Ale vůbec ne. I lidé zvnějšku, experti. Včetně Karla Bauera ze svazu jachtingu, o kterém pořád píšete, že ty programy počítal nějak pokoutně. A že s tím neměl mít co do činění. On to ale počítal naprosto legálně a ve spolupráci s úředníky ministerstva.

Tak proč v jednom z odposlechů říká současný náměstek Karel Kovář, že to ve sportovním prostředí vypadá, jako by všechno počítal Karel Bauer, což je podle něj mylný dojem?

Realita byla taková, že spočítat to na ministerstvu uměl jen bývalý šéf odboru Miroslav Vosyka, který byl ale kvůli trestnímu stíhání v té době postaven mimo službu. A odmítal dát k dispozici svoje know-how. No, tak to opravdu počítal Karel Bauer ze svazu jachtingu. On je vynikající matematik. A opakuji, že spolupracoval s úředníky.

Poslyšte… Podle obžaloby se utajované informace o tom, jak byly na ministerstvu spočítány dotační programy III nebo V, dostaly pokoutně k Miroslavu Peltovi, respektive Miroslavu Janstovi, ti pak zburcovali náměstkyni Simonu Kratochvílovou, že dostali málo. Ta vletěla na vás a vy jste pak řídil operaci, kdy se vše na poslední chvíli přepočítávalo a přerozdělovalo. Kratochvílová kvůli tomu podle obžaloby lstivě dosáhla i změny programu porady vedení, aby projednávání těch dotací oddálila…

…a já vám říkám, že to celé byla normální pracovní debata, ze které někdo, kdo to odposlouchával, vzhledem k tomu, že vůbec nerozuměl podstatě věci, udělal nesmyslnou kovbojku nebo mafiánskou historku o temném zákulisí, včetně té porady vedení. Navíc pány Peltu a Janstu označila paní ministryně za poradce paní náměstkyně, takže máte poradce a nemůžete je informovat?

To myslíte vážně? Tak se zastavme u těch utajovaných skutečností. Jan Boháč, generální sekretář České unie sportu, je například v obžalobě viněn z toho, že porušil podepsaný slib mlčenlivosti. A vynesl ven informace, jak jsou rozdělené dotace v programu III.

On v roztržitosti podepsal ten papír o mlčenlivosti o den později. Boháč vynesl maximálně informaci, že úřednice Krumphanzlová rozdělení programu III v pracovní verzi špatně spočítala. A my jsme to pak museli napravit. Ta paní udělala při výpočtu chybu, to se stává.

Tak moment. Bylo to celé spojené se slibem mlčenlivosti - a vy mi tvrdíte, že když ty částky probíral s Janstou nebo s vámi, tak to bylo legální?

Ale ty částky věděli všichni. Reálně na tom nic tajného nebylo. Kdyby mě odposlouchávali o pár měsíců dřív, slyšeli by, jak jsem podobné hovory jako s Peltou nebo Boháčem vedl předtím se zástupci mnoha jiných sportů a organizací, v desítkách svazů.

Tak to asi ještě neznamená, že propírání těch čísel na veřejnosti bylo správné a legální, ne? Nepřiznáváte se tady sám k dalším prohřeškům?

Ale to se prostě reálně jinak udělat nedalo, sportovní svazy musí plánovat rozpočet už od listopadu předchozího roku a zpravidla mají svými valnými hromadami předepsáno, kolik peněz na mzdy, kolik na mládež, kolik na reprezentaci apod. Takhle se dolaďovala léta spousta věcí naprosto běžně. A všichni přinejmenším rámcově věděli čísla, jaká mají dostat. Včetně Pelty. V tom roce se navíc dopočítávaly daňové asignace z loterií. A právě kvůli nim a jedné administrativní chybě se to zprvu vyčíslilo špatně. Proto Pelta v té pracovní verzi rozpisu dotací dostal pro FAČR méně, tak se proti tomu ohradil. Uznali jsme, že má pravdu a přepočítali jsme to.

Jenže podle obžaloby jste tím poškodili stát a zvýhodnili Peltou řízenou Fotbalovou asociaci ČR o 19 milionů korun.

Ale ne. Ta obžaloba vychází z domněnky, že úředník Darek Vít spočítal nějakou svatou a jedinou správnou verzi. Jenže on ve skutečnosti vyhodnocoval pouze jednu devítinu dotačního programu I, o který v obžalobě vůbec nejde. A ještě to udělal špatně. Pelta se to dozvěděl a spravili jsme to. Možná by bylo dobré zmínit, že to v žádném případě nebyly prostředky určené na profesionální fotbal, myslím si, že lidé tento rozdíl nevnímají a spojují si to se Spartou, Slavií nebo s Jabloncem.

Jak je možné, že se to Pelta dozvěděl?

Já měl za to, že to bude normálně veřejná věc. Byl čtvrtek, náš odbor nechal to rozdělení dotací pětadvacetkrát vytisknout. A já to dal do ruky náměstkyni Simoně Kratochvílové. Předpokládal jsem, že to rozdá všem členům Národní sportovní rady, která ten den ráno v 10 hodin zasedala. Já na ní nebyl. Ale ona to asi řekla jen Peltovi. A podle mých pozdějších informací Jiřímu Kejvalovi (předsedovi Českého olympijského výboru) a celému předsednictvu Národní rady pro sport, nevím. Jestli tím Peltu někdo zvýhodnil, tak já to nebyl. Nicméně on měl pravdu, a kdyby se to neopravilo hned, tak určitě v dalším administrativním procesu, který byl v tu chvíli zhruba v půlce, tak jako desítky dalších projektů.

A co se dělo dál?

Náměstkyně Kratochvílová mi řekla, že Pelta blázní, že to chce jinak, ať se na to podívám. Přišel jsem na to, že byly chybně provedeny výpočty, tak jsem zavolal Karlu Bauerovi a řekl mu, že se vzhledem k loterijním penězům musí přidat 5 milionů lednímu hokeji a 20 milionů fotbalu.

Tak se to celé přes víkend nějak přepracovávalo?

Ne, hned ten čtvrtek. To bylo za 10 minut hotové.

Náměstkyně ministryně Simona Kratochvílová patří zjevně mezi klíčové figury celého příběhu. Věděl jste o tom, že udržuje nadstandardní vztahy s Miroslavem Peltou? Že jí fotbalový boss platí byt, ve kterém spolu podle odposlechů právě státní dotace velmi činorodě rozdělovali?

Že má Simona Kratochvílová byt na Senovážném náměstí, jsme samozřejmě věděli. Protože odbor sportu sídlil kousek od něj, to bylo sto metrů. Říkali jsme si, jak si to dobře zařídila, že chodí do práce pár metrů pěšky. Já v tom bytě nikdy nebyl. Ale že s tím měl něco společného Pelta, to nikdo netušil. A o nějakých jejich nadstandardních vztazích, jak říkáte, už vůbec ne.

Simona Kratochvílová patří mezi obžalované, její tehdejší ministryně Kateřina Valachová nad jejím počínáním vyjádřila zklamání, náměstkyně prý všechno prováděla za jejími zády. Co si o tom myslíte?

Že je to celé jedno velké pokrytectví. Až do listopadu 2016 měly ty dvě dámy v Praze společnou domácnost, Simona jí dělala šéfku kabinetu, pak náměstkyni a neustále opakovala, že její hlavním krédem je naprostá loajalita k paní ministryni. Konzultovaly spolu každou tabulku, kterou jsme připravili.

Zmínil jste, že atmosféra kolem rozdělování investičních dotací do sportu byla zpolitizovaná. Podílela se na tom nějak i ministryně Kateřina Valachová, dnes členka Poslanecké sněmovny za ČSSD?

Jednoznačně. Už když její předchůdce Marcel Chládek otevřel dveře k tomu, aby se zohledňovaly i jiné než sportovní záležitosti, tak bylo úplně jasné, jakým to půjde směrem.

A jak to fungovalo?

Jednoduše. Kdo chtěl něco v rámci sportovní infrastruktury postavit, musel za politiky obce nebo města kvůli spoluúčasti. Spoustu těch žádostí o investiční dotace někdo tlačil. Ale tyhle politické machinace se děly za mými zády, já se zajímal jen o odbornou stránku. Do politiky jsem nechtěl nikdy zasahovat, to už se se mnou táhne léta. Kdysi mi řekli, že když vstoupím do KSČ, tak pojedu na mistrovství Evropy. Nevstoupil jsem, a tak mi basketbalové stříbro z turnaje ve Stuttgartu uteklo.

Držme se investičních dotací. Jak se to řešilo v praxi? Někdo podal žádost o dotaci, někdo za ni politicky lobboval - a jak se tedy v souvislosti s tím konkrétně ovlivňovaly výsledky posuzování jednotlivých žádostí?

To vůbec nechápu, muselo by se ovlivnit 7 lidí v komisi, která to posuzovala. Spíš si myslím, že reálně šlo ovlivnit některé žádosti, které byly na hraně. A to tak, že se to hodnocení posunulo v nějaké nuanci, jen o pár bodů. A kdoví, že ty upřednostňované projekty nebyly nejlepší? Problém byl spíš v malé alokaci prostředku, díky níž bylo uspokojeno jen 5 procent oprávněných žadatelů z 800.

Vy se tváříte, že ve vašem sportovním odboru bylo všechno v pořádku, všechno legální, že bylo úplně normální, když ve sportovním prostředí hned všichni věděli, jak kdo v dotačním řízení uspěl nebo ne. Ale velké nedostatky uvnitř odboru, zejména rozsáhlé úniky informací, odhalila už interní kontrola nařízená na jaře 2017 ministryní Kateřinou Valachovou.

Udělali to za mými zády. Ve sportovním světě by se něco takového nemohlo stát, je pravdou, že já mám tendenci všechny chránit, ale pokud jsem zodpovědný za své podřízené a oni dostávají kárné dopisy, aniž bych to věděl, tak to považuji - řečeno sportovní terminologií - za faul na žlutou kartu.

A odhalili i vaše osobní pochybení. Posílal jste e-mailem data neoprávněně nějakému panu Markovi.

Ano, jen si její lidé nezjistili, že pan Marko je zaměstnanec organizační složky státu MŠMT – Vysokoškolského sportovního centra, jehož jsem byl i nadále ředitelem a kam jsem, pro nedostatek času, chodil o víkendech úřadovat. Žádné tajné informace jsem mimo dosah ministerstva a státních orgánů nevynesl.

Hovořili jsme o zpolitizovanosti investičních dotací. A v souvislosti s nimi je v obžalobě opakovaně zmiňováno jméno někdejšího ministra, nyní pražského politika Karla Březiny (ČSSD). On byl v té době i poradcem ministryně. Přicházel jste s ním do kontaktu?

Coby ředitel odboru jsem s ním nikdy žádnou schůzku neměl. Jako poradce měl u nás kancelář, ale ten odbor byl na Senovážném náměstí tak rozstrkaný… V zásadě jsem ho možná někdy viděl procházet. Ani nevím, zda byl poradcem paní ministryně nebo paní náměstkyně.

Vy tedy máte ohledně své práce na ministerstvu čisté svědomí? Opravdu jste v ničem nepochybil?

Chybu jsem udělal v tom, že jsem všechno řešil spíš podle citu a sportovních zkušeností, s předpisy jsem si hlavu nikdy moc nelámal, moje heslo bylo „Co je dobré pro sport, je dobré“. Myslel jsem si, že všemu strašně rozumím, chyběla mi pokora. A pokud jsem za to dostal od osudu přes prsty, tak to přijímám. Ale co se týče záležitostí, jež mi klade za vinu obžaloba, chci být rozhodně ve všech bodech očištěn, protože jsem nic špatného neudělal a hlavně jsem se nikdy nijak neobohatil.