Článek
O událostech v rodině vrcholného britského politika u příležitosti 80. výročí prvních záchranných transportů informoval britský list The Guardian. Jeho reportéři vypátrali nyní devadesátiletého Paula Willera ve vesničce South Cerney v hrabství Gloucestershire necelých 150 kilometrů na západ od Londýna.
Willer pochází ze smíšené rodiny z bavorského města Würzburg, kde vyrůstal se svou matkou a mladším bratrem. Jeho otec Johannes, křesťan, svou židovskou ženu Franzisku a dvě děti opustil v roce 1933, kdy začal sympatizovat s nacistickou ideologií. Otec se podle The Guardian se svými dětmi už nikdy neviděl a později v 60. letech spáchal sebevraždu.
Matka dvou chlapců po nástupu Adolfa Hitlera stěží sháněla práci, přestože byla lékařkou, a společně s dětmi živořila. Pro odchod z Německa se rozhodla na začátku listopadu 1938, když viděla následky Křišťálové noci. Už předem ji před řáděním mířeném na židovské obyvatele varovala jedna z jejich známých.
Franziska se rozhodla pro odchod do Londýna, kam už vycestovaly první transporty s židovskými dětmi. Její synové ale příliš velkou naději na místo v některém z takových vlaků neměli, úřady evidovaly jejich původ jako napůl árijský. Takzvané Kindertransport se ale soustředily zejména na pomoc židovským dětem.
Matka Paula Willera potřebovala také záruku, že se o její děti někdo postará. Ve Velké Británii si mohla dovolit bydlení pouze v ubikacích pro pracovníky nemocnic, kde se nesměly zdržovat děti. Přes svého bratra, který v Londýně žil, se proto rozhodla kontaktovat tamní farnosti. Jednu z nich navštěvovala právě rodina Clementa Attleeho.
Attlee byl tehdy čtvrtým rokem v čele labouristů a patřil mezi hlavní odpůrce politiky appeasementu, tedy ustupování agresi, kterou prosazoval tehdejší předseda vlády Neville Chamberlain. Už v době, kdy s jeho rodinou přebýval Paul, se skepticky díval na události v Mnichově a Hitlerův postup do Sudet.
Paul Willer se se svou dočasnou rodinou viděl poprvé na Velikonoce v roce 1939. Předtím se svojí matkou z Německa uprchl přes Nizozemsko. „Vzali mě dovnitř svého velkého domu. Měli vlastní služebnou i kuchaře. Druhý den ráno mě jejich syn Martin, který byl v mém věku, vzal do patra, kde napustil vanu plnou studené vody, ve které se umyl, a pobídl mě, ať se také umyji. Pomyslel jsem si, jestli to není nějaký velikonoční zvyk. Ukázalo se ale, že muži se v jejich rodině ve studené vodě koupali každý den,“ popsal pro deník.
Willer v rozhovoru pro The Guardian vzpomínal, že začátky vzájemného soužití komplikovala jazyková bariéra. Já jsem neuměl anglicky a oni zase německy, řekl. Společnou řeč ale Paul našel s dcerou Attleeů Felicity, když oba ze školy zvládali základy latiny.
Židovský chlapec se politickým nástrojem nestal
Poskytnutí azylu ve vlastním domě mohlo tehdejšímu lídrovi opozice nahnat politické body. Clement Attlee se ale rozhodl, že se k něčemu takovému neuchýlí. The Guardian to vyčetl z jeho korespondence, kde využití Paulova příběhu odmítal.
Attlee se do britské politiky zapsal jako vcelku mlčenlivá a na první pohled nevýrazná postava. Willer si ale svého hostitele pamatuje jako nesmírně veselého a láskyplného člověka. „Při snídani s námi hrál hry. Někdy v ruce schoval minci a my jsme hádali, jaký monarcha je na ní vyobrazený. Kdo se trefil, mohl si minci nechat. Byl to skutečně milý a příjemný člověk,“ řekl.
Willer byl s rodinou pozdějšího britského předsedy vlády do srpna 1939, kdy se odebral ke studiím v Severním Irsku. Po ukončení studií pracoval v textilním průmyslu, oženil se a se ženou měli tři děti.
Attlee se vedení britského parlamentu chopil po drtivém vítězství labouristů v roce 1945 a pomohl mimo jiné se zřízením veřejně financovaného zdravotního pojištění. Na globálním poli dohlížel na rozdělení Indie a Pákistánu a ukončení britského mandátu v Palestině. Zemřel v roce 1967.
Po téměř 80 letech se ale cesty Paula Willera a rodiny Clementa Attleeho ještě jednou protnou. Willera čeká setkání s Attleeho pravnučkou Jo Roundell Greeneovou.
