Britský náměstek pro obchod Hands: Lidem se ulevilo, že je brexit za námi

Seznam Zprávy se s juniorním ministrem britského obchodu setkaly v úterý před polednem, těsně před jeho odletem zpět do Velké Británie. Hands v Praze strávil necelé dva dny, program měl nabitý a setkal se s vysokými představiteli české vlády i obchodu. V rozhovoru mluví nejen o česko-britských vztazích, ale i o tom, proč se v nynější pobrexitové době hraje o mír v Severním Irsku a proč není dobré se ohlížet do minulosti.

V pondělí jste se v rámci své cesty setkal s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem. Na čem jste se dohodli? A jak hodnotíte pobrexitové vztahy Česka s Velkou Británií?

Podle mě jsou vynikající. Setkal jsem se s Karlem Havlíčkem, dnes i s Janem Hamáčkem a celou řadou dalších lidí, kteří působí ve vrchních patrech české vlády. Karla znám už nějakou dobu, řešili jsme spolu už v minulosti různé otázky. Podle mě jsou na tom česko-britské vztahy dobře. Obchodní vztahy zejména, jde o obchod v hodnotě 7,8 miliardy liber (více než 234 miliard korun), jsou tudíž poměrně silné, export z České republiky do Británie je objemný.

Musíme na tom dále pracovat, s Karlem Havlíčkem jsme se mnohokrát bavili o tom, co je potřeba udělat pro to, abychom využili inovativnosti britské i české ekonomiky. O tom, jak je adaptovat na budoucnost, aby šly zelenější a udržitelnější cestou. To byla důležitá část našich diskusí – sdíleli jsme vlastní poznatky.

Jaké poznatky máte na mysli? A jakým způsobem bude možné je propojit?

V obecném smyslu je Česká republika velmi moderní, industriální země, stejně jako Velká Británie. Oba státy se teď přizpůsobují udržitelnějšímu fungování. Česká tradice v automobilovém průmyslu se dá využít k velkým inovacím v tomto sektoru, Česko a Spojené království se od sebe mohou v této oblasti učit.

Mluvit se dá i o budoucím obchodu se službami. O tom, co můžeme dělat pro to, abychom odstranili překážky, jež stojí v obchodu se službami mezi Británií a Českem. Sektor služeb tvoří 80 procent britské ekonomiky. A také tu jsou inovace v energetice. Británie odvedla pořádný kus práce v oblasti větrné a solární energie – získávání obnovitelné energie je pro nás důležitou otázkou, Británie se na ni ve velkém zaměřuje i ve vesmíru.

Jakožto juniorní ministr obchodu máte na starost mimo jiné udržování, případně zvelebování pobrexitových vztahů s členskými státy Evropské unie. Jak k tomuto úkolu přistupujete? Četla jsem, že při tom dáváte velký důraz na osobní vztahy.

To je podle mě hodně důležité, ministři se musí znát. A za koronavirové pandemie to bylo dost těžké, bez ohledu na to, zda jsme se setkávali online skrze Zoom nebo Teams. S Karlem Havlíčkem jsme si za těch 18 měsíců volali dvakrát nebo třikrát, setkat se osobně je ale ohromně užitečné.

Velká Británie podle mě nicméně musí v budoucnu na pobrexitových vztazích se svými klíčovými spojenci v Evropské unii tvrdě pracovat. Na vztazích s přáteli z EU. Co se týče vazeb Británie na Českou republikou, je v tom velká tradice. Byl jsem tu (v ČR) poprvé v době demokratizace a Británie tehdy stála za Českem. Přátelství samozřejmě dokážeme udržet i po brexitu, je proto ale potřeba investovat právě i do osobních vztahů.

Pomineme-li česko-britské vztahy, vnímáte nějaké změny v ostatních členských zemích?

To bych ani neřekl. Myslím si, že se většině lidem ulevilo, že už je ten brexitový proces za námi. Dohoda o obchodu a spolupráci je velmi dobrý dokument, vím o takových smlouvách hodně a tahle se na volný trh mezi Velkou Británií a EU dívá zeširoka a do hloubky. Je třeba zajistit, abychom výhod této dobré dohody využili a aby pro všechny fungovala, což se podle mého na obou stranách daří. Nemyslím si tedy, že čelíme nějakému konkrétnímu problému. Ačkoliv jsme dosáhli rozvodové brexitové dohody a následně dohody o obchodu a spolupráci, nesmíme celou věc považovat za hotovou.

Měli bychom se dívat do budoucnosti, dosáhnout dobrého pracovního vztahu Británie s Evropskou komisí i klíčovými členskými státy. Třeba Českou republikou, s níž jsme na stejné vlně, zejména co se obchodu a ekonomických otázek týče. Je v našem zájmu ty vazby udržet, což je důvod, proč tu jsem.

Spojené království také postoupilo ve vyjednávání obchodních dohod s Austrálií, Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem. V jakém stadiu je jednání se Spojenými státy a jaké další plány jsou na stole?

Naším největším cílem je nyní připojit se k volnému trhu jedenácti členských zemí Komplexní a progresivní dohody o trans-tichomořském partnerství (CPTPP). K ní patří třeba Japonsko, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a Mexiko, ale i rychle se rozvíjející asijské ekonomiky, třeba Vietnam. Chystáme i samostatnou dohodu s Novým Zélandem. Ta by, myslím, měla být hotová už brzy.

Co se Spojených států týče, rádi bychom postoupili k vyjednání dohody o volném obchodu. Čeká se nyní na to, až USA přezkoumá vlastní obchodní politiku. Ministryně obchodu Liz Trussová (vládní představitelka) je nyní ostatně v Americe a jedná s představiteli amerického obchodu. Jak dlouho to potrvá, těžko říct. Jednání jsme zahájili loni v létě a nejprve uvidíme, jakou představu mají Američané o podobě dohody. Se Singapurem jsme vyjednali dohodu o digitální ekonomice, sjednali jsme partnerství s Indií, kde stojíme o dohodu o volném trhu, zrovna v pondělí skončily konzultace ohledně obchodu s Mexikem a Kanadou. Na talíři toho máme spoustu.

Jak byste zhodnotil první měsíce mimo evropský jednotný trh? V minulosti, v době brexitového referenda v roce 2016, jste o něm prohlásil, že jde o největší závazek k volnému trhu, jaký existuje.

První půlrok byl samozřejmě složitý kvůli koronavirové situaci. Na přelomu roku přišla kentská varianta, nyní varianta alfa, jež vedla k uzavření hranic s Francií. A to různě narušilo obchodní vztahy na lince Calais–Dover, tedy velmi důležitou část ekonomického spojení Británie a EU. Obchod se od té doby dobře zotavuje, netvrdím ale, že je plně obnovený. Pořád máme co dělat, situace se ale o dost zlepšila a myslím, že obchodní vztahy EU a Spojeného království před sebou mají zářnou budoucnost.

V roce 2016 jste jako konzervativec hlasoval pro setrvání v EU. Jak nahlížíte na někdy trochu agresivní výpady premiéra či vlády směrem k Unii?

Neřekl bych, že by šlo o nějaké agresivní postoje. Spojené království vyjednalo dohodu o obchodu a spolupráci, všechny její části, předtím i rozvodovou smlouvu. A za nimi si i stojí. Pokud jde o severoirský protokol, rádi bychom, aby byl implementován pragmaticky a přiměřeně. Tou přiměřeností si momentálně jistý nejsem – k pětině kontrol zboží na hranicích evropského jednotného trhu dochází na hranici mezi Severním Irskem a zbytkem Velké Británie. Takhle podle mě nevypadá přiměřený přístup.

Důležité je pro nás tedy, jakým způsobem je severoirský protokol uváděn do praxe. Zásadní je to i pro lidi v Severním Irsku a pro tamní mírový proces a Velkopáteční dohodu. To je nakonec ta největší cena, o kterou se tu hraje – udržet mír v Severním Irsku. Neměli bychom podceňovat, jak křehký dosud byl. Musíme tedy společně zajistit, že nedojde k narušení životů obyčejných lidí v Severním Irsku. Nevnímám to ale od jedné ani druhé strany jako agresivitu, Británie je teď zcela nezávislou zemí, s EU máme lepší obchodní dohodu než kdokoliv jiný. Řekl bych, že máme dobré vztahy.

Situace v Severním Irsku je, jak ostatně sám zmiňujete, nestabilní. Jak konkrétně se tedy vláda chce vyhnout případné krizi? Mluvil jste o přiměřenějším uvádění severoirského protokolu do reality, ale právě – jak to bude vypadat v praxi?

Budeme muset být vnímaví a chápat, jak Severní Irsko v mnoha ohledech funguje. Tato země obchoduje s Anglií, Walesem a Skotskem více než s Irskou republikou, EU a zbytkem světa dohromady. Zboží putuje ze zbytku Velké Británie do Severního Irska, tamní supermarkety jsou napojené na centrály právě ve Spojeném království. Obchodní vztahy nesmí ovlivnit to, jak se lidé v Severním Irsku budou cítit. Ať už s ohledem na jejich ekonomickou budoucnost, nebo identitu. Tím nejcennějším je tu mír v Severním Irsku a dodržení Velkopáteční dohody. Před třiadvaceti lety to chtělo velkou námahu, aby k vyjednání této dohody došlo, a my bychom měli zajistit, že se v ní bude i pokračovat.

Před více než šesti měsíci Velká Británie rozvázala poslední vazby, které ji jako členský stát napojovaly na Evropskou unii. Dá se teď říct: brexit za to stál?

Tu otázku bych postavil jinak. Šlo o demokratickou volbu britského lidu, který se zhruba před pěti lety rozhodl EU opustit. Pro odchod z Unie bylo o 1,3 milionu více lidí než pro setrvání v ní. Já tehdy hlasoval pro druhou možnost. Musíme se ale sunout kupředu, dohoda, kterou máme, je podle mě dobrá a nyní je potřeba raději budovat obchodní vztahy a obchod zvětšovat a zlepšovat než se ohlížet do minulosti a soudit, zda jsme šli správným směrem. Lidé se tehdy demokraticky rozhodli a my tou cestou šli. Nějakou dobu to trvalo, možná až moc dlouho, ale teď už to máme za sebou. A myslím, že jsme na vhodném výchozím místě, ze kterého se lze posunout dál.