Britské volby: Vítězství o parník nebo také o pouhé dva hlasy

Parlamentní volby v jihoanglickém Winchesteru v roce 1997. Zbytek země zažil blairovskou „lavinu“, ale v univerzitním městečku svedli neskutečně vyrovnaný souboj liberální demokrat Mark Oaten s konzervativcem Gerrym Malonem. Konečný výsledek zněl 26 100 hlasů ku 26 098.

Malone a jeho Konzervativní strana se rozhodli výsledek napadnout soudní cestou a uspěli. Úspěch u soudu se ale obrátil proti nim. V opakovaném hlasování už Malone neprohrál o 2, nýbrž o více než 21 000 hlasů…

Liberální demokratka Elisabeth Richesová v roce 2017 stejnou chybu jako Gerry Malone neudělala, byť i ona prohrála ve skotském okrsku Nort East Fife o „mizerné” dva hlasy s kandidátem Skotské národní strany (SNP) Stephenem Gethinsem.

Tentokrát si na Gethinsovo křeslo v Dolní sněmovně dělají zálusk nejen liberální demokraté, ale také konzervativci. Jenže vzájemný „kanibalismus” těchto formací stavících se proti SNP a plánům na nezávislé Skotsko dělají z Gethinse opět mírného favorita. Vyhráno ale rozhodně nemá a bojovat musí opravdu o každičkého voliče. Jeden nikdy neví.

Tzv. „marginal seats”, tedy volebních okrsků, kde to před dvěma lety bylo a nejspíš bude „o fous”, je celá řada. Jenže dynamika hlasování je jiná než před dvěma lety, a také skladba kandidátů se leckde obměnila. Některé prověřené kádry se postavily proti stranickému vedení a další poslanci dokonce své dřívější formace dobrovolně, nebo v případě konzervativních rebelů nedobrovolně, opustili.

Třeba bývalá ministryně vnitra a později práce a sociálních věcí Amber Ruddová, která opustila Konzervativní stranu letos v září, už nebude obhajovat mandát v okrsku Hastings and Rye. Vyhrála tam před dvěma lety o pouhých 346 hlasů.

Úřady navíc hlásí rekordní počet nově zaregistrovaných voličů, což může volební aritmetikou také otřást. Vyšší počet mladých lidí u volebních uren se může výsledkově projevit hlavně v okrscích, kde se pyšní aspoň jednou univerzitou.

Svoje o tom vědí třeba v Canterbury v hrabství Kent, kde tamní poslanecký mandát drželi neskutečných 185 let Toryové. Tedy až do roku 2017. Opoziční labouristé jim křeslo v Dolní sněmovně vyrvali. Symbolicky o 185 hlasů…

Letos ho konzervativci chtějí mermomocí nazpátek. Nebudou to mít ale jednoduché. Jedná se totiž o okrsek, kde 54 procent lidí hlasovalo v unijním referendu pro setrvání v Evropské unii. S brexitem coby hlavním tématem voleb a stále silnějším apelem na nevoliče Konzervativní strany, aby vybírali takticky, nejsou šance Toryů valné.

Konzervativci se ale strachují o výsledek i na místech, kde dlouhodobě s převahou vyhrávali. Příkladem může být třeba okrsek Esher and Walton v bohatém hrabství Surrey nedaleko Londýna. Současný ministr zahraničních věcí Dominic Raab, jehož tatínek přijel do Británie ve svých 6 letech coby židovský uprchlík z Československa, tam v roce 2017 vyhrál o luxusních 23 298 hlasů.

Jenže politolog a dlouholetý prezident agentury YouGov Peter Kellner prorokuje šéfovi britské diplomacie cosi, pro co se v Británii vžil výraz „Portillo moment”. Ten pochází z parlamentních voleb v roce 1997, kdy tehdejší ministr obrany Michael Portillo šokujícím způsobem prohrál „neprohratelné” hlasování v tradičně konzervativním okrsku Enfield Southgate.

Peter Kellner se domnívá, že by Raaba mohl potkat stejný osud. „Za normálních časů by ministrova porážka byla nemyslitelná,” uvádí Kellner. Jenže Spojené království takovou dobu nezažívá. Podle Kellnera přebíhají labourističtí voliči houfně ke kandidátce liberálních demokratů Monice Hardingové. „Navíc polovina z 12 000 voličů, kteří hlasovali pro Raaba před dvěma lety, ale odmítají brexit, se od ministra chystá dezertovat.”

Podle posledních průzkumů si Dominic Raab udržuje asi pětiprocentní náskok. Jenže když výzkumníci agentury Deltapoll položili voličům otázku, koho by podpořili, kdyby věděli, že mají liberální demokraté reálnou šanci vyhrát, zrodil se mezi Raabem a Hardingovou výsledek 48:48 procentům. I v Esheru and Waltonu by se tak mohl hodit každičký hlas.