Článek
Páteční formální odchod Británie z Evropské unie bude připomínat pamětní mince, a to v nominální hodnotě 50 pencí. Její „porod“ je stejně dlouhý a problematický jako samotný brexit.
Prvních několik tisíc kusů bylo vyraženo již s datem „29. března 2019“, na podzim pak zamířil do tavírny další milion s datem „31. října 2019“. Vše nasvědčuje tomu, že nyní připravené tři miliony kusů s datem „31. ledna 2020“ snad už budou v pořádku.
I když ne tak docela. Nová bitva se vede kvůli nápisu na minci, lépe řečeno o čárku. Na minci stojí: „Peace, prosperity and friendship with all nations“, tedy „Mír, prosperita a přátelství se všemi národy“. O jakou čárku jde? O tu, která v nápise chybí, nebo možná nechybí. Objevily se totiž názory, že na minci by mělo správně být: „Mír, prosperita, a přátelství.“
Znalci vědí, že jde o takzvanou „oxfordskou čárku“. Ta se v angličtině – na rozdíl od češtiny – používá před spojkou „a“ ve výčtech. Původně měla ryze praktický význam: zabránit případnému zmatení. Takže když máme větu: „Proti sobě stanuli lidé, psi a kočky,“ je to česky gramaticky správně, ale zároveň není úplně jasné, jestli bojovali všichni proti všem, nebo lidé proti psům a kočkám. Pokud platí první možnost, je třeba v angličtině napsat: „Stanuli proti sobě lidé, psi, a kočky,“ no a tomu se pak říká oxfordská čárka.
A teď se bavme seriózně: je zřejmé, že riziko nejasnosti významu je tak malé, že lpět na této čárce nedává smysl. Proto oficiální pravidla nechávají použití na libovůli každého člověka, obvykle ji však ani v psaných textech moc nevidíme. Například stylistický manuál amerických New York Times oxfordskou čárku „škrtl“ už v roce 1936. A to se v Americe tato čárka – navzdory svému jménu – používala historicky víc než v Anglii.
Ovšem pozor, jak zároveň jméno čárky napovídá, je toto interpunkční znaménko součástí výzbroje intelektuálů. Jinak řečeno, lidé zakládající si na svém vzdělání a dokonalé angličtině tuto čárku POUŽÍVAJÍ. Do čela odboje se postavil známý spisovatel Philip Pullman, který dokonce „všechny gramotné lidi“ vyzval k tomu, aby novou padesátipencovku bojkotovali.
Když jsme u krás angličtiny, v úterním článku v londýnských Timesech se proti Pullmanovi postavila Gyles Brandrethová, rovněž spisovatelka a jedna z nejrespektovanějších expertek na anglickou gramatiku. Ta řekla, že podle dnešních akademiků je dotyčná čárka poněkud „fuddy-duddy“.
Samozřejmě jsem si to vygoogloval a znamená to „staromódní, archaické“. Ostatně zrovna tak zní i dotyčný idiom „fuddy-duddy“ a jakkoli má anglický šmrnc, podle etymologů je původem z Ameriky, dokonce z Texasu. Tam se v roce 1889 poprvé objevil v jednom deníku.
Okamžitě jsem „fuddy-duddy“ zařadil po bok svých dalších oblíbených rýmovaných idiomů, jako jsou například „hanky-panky“ či „rompy-pompy“. Pokud neznáte jejich význam, nechám objevení na vás.
A pokud váháte, zda osobně oxfordskou čárku používat, nebo nepoužívat? Řekl bych, že se na ni vztahuje to samé, co kdysi Kurt Vonnegut napsal se sympatickým rozčilením o jiném interpunkčním znaménku, rovněž čelícímu zneužívání intelektuálskými snoby: „Nepoužívejte středníky. Jsou to bezpohlavní transvestité a neznamenají vůbec nic. Kromě toho, že jste chodili na vysokou školu.“
