Brexitový komentář Jiřího Hoška: Demokracie versus vědomé sebepoškozování

Nedostatek některých čerstvých potravin, výpadky v zásobování léčiv a pohonných hmot, možné nepokoje v Severním Irsku. Takové „lahůdky” očekává britská vláda po 31. říjnu letošního roku, pokud se Spojené království rozejde s EU ve zlém. Aspoň se to píše ve výbušných vládních dokumentech, které získali kolegové ze Sunday Times.

Pokud se i jogurt stane v Británii brzy luxusním zbožím, jak předpovídá německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, nabízí se zákonitě otázka, jestli ten bájný brexit Britům za ty trable vážně stojí. Podotázkou pak je, jestli pro něco takového zastánci odchodu z EU 23. června 2016 skutečně hlasovali…

Tohle totiž absolutně neodpovídá scénáři, který „kapitáni brexitu” lidem před referendem v roce 2016 malovali. Mezi nadšenými řádky o vyvázání se z unijního jha, obnovení skutečné národní suverenity a stovkách milionů do ostrovního zdravotnictví byla tehdy jen kusá zmínka o tom, že to „ekonomicky bude zpočátku trochu drncat.” Vidina desítky kilometrů dlouhých kolon u Doveru a prázdné regály by pochopitelně veřejnost do náruče brexitářů bývala nenahnala…

Když v září 2014 mířili Skotové během referenda o nezávislosti k volebním urnám, honilo se jim hlavou, co si za vznik samostatného státu takříkajíc „koupí.” Protože je odpověď neuspokojila, potlačili v sobě národní hrdost a nezávislost odmítli. Britové nebo spíš Angličané naopak velmi podobné obavy v případě brexitu spolkli. Nebo si nejspíš mysleli, že brexitový otřes tak příšerný nebude. Mimochodem podle aktuálního nejčernějšího scénáře Bank of England může jen britská měna kolem tvrdého brexitu ztratit až 25 procent své hodnoty.

Konečná míra poškození britské ekonomiky se teď ještě vyčíslit nedá. Boris Johnson a jeho nejbližší spolubojovníci se pořád tváří, že prioritou číslo 1 a současně krokem nutným k údajné záchraně britské demokracie je vyvést zemi konečně z EU, a to k nejbližšímu možnému datu, kterým je 31. říjen letošního roku. Johnsonovci ten výraz nepoužívají, ale jsou odhodlaní k brexitu „at any cost,” za jakoukoli cenu. Respektování výsledku demokratického hlasování je pro ně nade vše.

Hlasovali ale odpůrci britského členství pro takhle bolestivý a zemi poškozující brexit? Troufám si říct, že nikoli…

Pro odpůrce tohoto způsobu myšlení je naopak nade vše zabránit no-deal brexitu, tedy brexitu bez dohody se sedmadvacítkou. I tenhle tábor se navenek tváří, že je ochoten udělat cokoli. I když ne tak docela. Kdyby se náhodou v parlamentu podařilo vyjádřit Borisu Johnsonovi a jeho vládě nedůvěru, šéfka liberálních demokratů nechce, aby v čele prozatímní vlády stanul předseda Labour Party Jeremy Corbyn. Ten zase nechce, aby premiérem úřednického kabinetu byl někdo jiný, třeba veterán britské politiky Kenneth Clarke, když tohle právo přece drží on, formální lídr opozice Jejího Veličenstva. Takže i tady se politikaří místo toho, aby se dělala politika.

Klíčovou otázkou teď je, jestli je možné zastavit brexit bez dohody parlamentní cestou, a pokud ano, jestli má Boris Johnson dost odvahy dostát své hrozbě, že pozastaví schůzi parlamentu a nedá poslancům ani teoretickou šanci dostat se do hry. Šanci vystavět „parlamentní barikádu” tvrdému brexitu snižuje i fakt, že až do 3. září mají poslanci prázdniny a že hned poté čeká Dolní sněmovnu další pauza, aby se velké strany mohly sejít na svých výročních konferencích. Hojně se tak spekuluje o tom, jestli poslanecké prázdniny mimořádně nezkrátit. Jenže svolání Dolní sněmovny je záležitostí vlády, která navíc takový krok může vetovat, pokud by měla pocit, že není v jejím zájmu a to v tomto případě opravdu není…

No a pak tu máme takovou drobnost, a sice předčasné parlamentní volby. Patová situace v Dolní sněmovně a slabý Johnsonův mandát po nich přímo volají. Pro současného nájemníka Downing Street číslo 10 se nabízí elegantní varianta vypsat volby na dohlednou dobu, ale až po 31. říjnu, tedy po dotažení brexitu. Do té doby bude Boris srdnatě bojovat za britské zájmy, snažit se dojednat lepší brexitovou dohodu a když to logicky nepůjde, svede všechno na „zlou a mstivou Evropskou unii,” kdy je Británie jako v roce 1940 zase sama.

Vypadá to, že se britský premiér nesnaží v první řadě odvrátit tvrdý brexit, ale že vede od svého zvolení vykutálenou volební kampaň. Přeloženo: být u vesla i za cenu toho, že země bude strádat.