A tak se nám to vyplatilo! chtěli si říct Britové. Jenže nemohou

Brexit je ve finále, už definitivním. Po čtyřech letech vyjednávání, politických zemětřesení a prodlužování lhůt se blíží den, který rozhodne: bude mezi EU a Velkou Británií vůbec nějaká dohoda?

„Britové si v referendu jasně řekli, z čeho chtějí vystoupit, ale nemohli se dohodnout na tom, jakou alternativu by si představovali,“ říká v Checkpointu Jiří Hošek, zástupce šéfredaktora Seznam Zpráv. Vyjednávání mezi Velkou Británií a Evropskou unií o pobrexitových vztazích se tak dostala do slepé uličky.

Spojené království z Evropské unie tedy formálně odešlo na konci letošního ledna. V praxi se ale mnoho nezměnilo, protože Británie rovnou vstoupila do přechodného období, v němž se musela z většiny řídit unijními pravidly. „Britové přicházeli s různými modely a Brusel jim na to říkal – ne, ne, takhle to nejde, to je naivní představa. No a čas běžel,“ ilustruje průběh vyjednávání Hošek. „Obě strany ale věděly, že si nedohodu nemohou dovolit, protože by je to zabolelo.“

Na čem se vyjednávání vlastně zasekla? Mluví se o třech hlavních bodech, na kterých se obě strany nemohou shodnout. „Jedním z nich je rybolov. Je trochu legrační, že by v jednadvacátém století měla zrovna taková záležitost dohodu zmařit,“ uvažuje Jiří Hošek. Další dva sporné body se týkají sporu o pravidla hospodářské soutěže a také dohled nad řešením sporů.

Poslední dny se zdá, že jsou vyjednavači z celé situace už dost otrávení. Především strana EU. Unijní vyjednavač Michel Barnier se tématu intenzivně věnuje už čtyři dlouhé roky. Před pár dny irský ministr zahraničí Simon Coveney tlumočil Barnierovy nálady.

„Ty zprávy nejsou optimistické. Řekl bych, že je Barnier skleslý a ohledně možnosti pokroku, k němuž by mohlo dnes dojít, očividně velice opatrný,“ prohlásil Coveney v pondělí v rozhovoru pro irské veřejnoprávní rádio RTE. „Chtěl bych přinést pozitivnější zprávy, ale v tento moment se zdá, že jsou vyjednávání ve slepé uličce. A překážky, které brání dalšímu pokroku, jsou stále velmi přítomné,“ dodal na začátku týdne šéf irské diplomacie.

Rozvod Spojeného království s Evropskou unií se řeší prakticky dennodenně už od brexitového referenda v červnu v roce 2016. Během těchto let na povrch vybublávaly bouřlivé emoce, zejména při významných událostech, jako byl nejen lednový odchod z EU, ale i loňské prosincové parlamentní volby. Ty znamenaly drtivou výhru Konzervativní strany a v důsledku umožnily samotný brexit.

„Bylo to velké symbolické vítězství Borise Johnsona, které mu vytvořilo jakési nárazníkové pásmo – mohl se nadechnout a říct si: tak, teď není na obzoru žádné hlasování a my si to uděláme podle sebe. A původně to vypadalo jako dobrá zpráva i pro brexitové rozhovory, že do nich půjde vyjednávací tým s velmi silným, takřka neomezeným mandátem. Ale vidíme, že jim to nepomohlo vůbec,“ komentuje Jiří Hošek v podcastu.

Výsledek parlamentních voleb podle něj potvrdil i fakt, že celý brexit je velké vítězství emocí nad fakty. „Neuvěřitelná koncentrace lidí v zemi, u které bychom to nečekali, nebyla schopná se podívat dál než za první roh. A to včetně těch, které by to ve skutečnosti mělo zajímat. V Británii je hodně lidí, jde hlavně o bohatší, bílé Angličany, kteří mají nějaký druhý domov třeba ve Francii, Španělsku, Řecku… A oni si nedali tu práci a nezamysleli se nad tím, jak to pro ně bude po brexitu vypadat třeba z hlediska evropského zdravotního pojištění a toho, jestli se budou moci kontinuálně zdržet déle než pár měsíců tam či onde,“ popisuje Hošek.

Právě zmiňované cestování je jednou z věcí, které se pro Brity výrazně změní s dohodou i bez dohody. Od Nového roku budou moci britští občané strávit bez víza na území EU a v Norsku, Švýcarsku, Lichtenštejnsku a na Islandu jen 90 dní za půl roku. Což znamená, že právě ti, kteří mají druhý domov v jedné z evropských zemí, pravděpodobně nebudou moci jen tak jednoduše být půl roku v Británii a půl roku jinde tak, jak byli zvyklí.