Článek
Její manžel leží po mozkové mrtvici v písecké nemocnici. Vzhledem k částečnému ochrnutí není schopen chodit ani mluvit. Přesto si za pomoci sociálních pracovnic mohl v době, kdy je nemocnice kvůli koronaviru uzavřená pro veřejnost, denně telefonovat se svojí ženou.
Na píseckém oddělení následné péče totiž nabízejí možnost zprostředkovaných videotelefonátů přes tablet.
„Velmi mě to nabíjí a pomáhá. Dny, kdy se to neuskutečnilo, například kvůli technickým potížím, byly pro mě strašně smutné a krizové,“ popisuje Zora Mrázová, co pro ni znamená, že dál mohla zůstat v kontaktu se svým mužem alespoň pomocí videohovoru.
„Gestikuloval, mával, usmíval se a já vidím, že je na tom psychicky lépe, když může mít kontakt s rodinou. Zatím nemluví, ale rozumí. Ukazuje, snaží se komunikovat. I ta komunikace očima a pohledem pomáhá, jak manželce, tak jemu,“ vysvětluje Helena Kajtmanová, primářka v písecké nemocnici, proč se rozhodli videohovory zavést.
„Už v první vlně jsme s tím začali pracovat a zjistili jsme, že je pro lidi vizuální kontakt hrozně důležitý a napomáhá ke zlepšení zdravotního stavu,“ dodává primářka.
Zvládají Skype i další aplikace
Každý všední den sociální pracovnice Lucie Hofmanová a Hana Opelková sestavují seznam pacientů a rodin, které si chtějí zavolat. Je třeba se kromě přesného času domluvit i na kontaktu, kam se ozvat, kdyby se volající technicky nedařilo propojit.
„Klienti k nám mohou volat přes Skype, Google Duo nebo Hangout, podle toho, kdo co má. Bohužel se nám i stává, že rodiny klientů řeknou, že nemají přístup na internet. To je škoda, mrzí nás to,“ líčí Lucie Hofmanová.
Každý den ale takto propojí minimálně jednoho až dva pacienty s jejich rodinami pomocí několikaminutového videohovoru.
„Je to spíše nárazové. Někteří lidé mají zájem ve večerních hodinách nebo spíše až odpoledne, ale to úplně zajistit nemůžeme, musí to být během pracovní doby. Proto je ideální čas mezi jednou a třetí hodinou odpoledne,“ říká Lucie Hofmanová a dodává, že někdy tablet dávají k dispozici i sestřičkám, které slouží o víkendu. V takovém případě záleží na tom, jestli hovor zdravotní personál časově zvládne vedle svých povinností.
Usmál se, bylo to nesmírně dojemné, líčí manželka
Manželé Mrázovi využívali videohovory každý den. A to i přesto, že paní Zora podle svých slov není příliš technicky šikovná a ne pokaždé se podařilo spojit hned na první pokus. Sociální pracovnice proto chválí za jejich trpělivost.
„Já jsem se tam opravdu úplně sesypala, když jsem přijela do nemocnice a u dveří mi sestra řekla, že mě dneska nepustí. Rozum ví, že bych mohla ohrozit pacienty, jsem rozumný člověk, ale když jsem se to dozvěděla, tak jsem brečela jak želva,“ vzpomíná Zora Mrázová na chvíli, kdy se dozvěděla, že kvůli koronaviru nemůže osobně navštívit svého muže.
Hned druhý den dostala nabídku, že ji v nemocnici s mužem propojí alespoň pomocí videohovoru.
„Byly to nesmírně dojemné chvíle, stačilo mi, že se usmál, že zvedl ruku. A myslím si, že i jemu to pomohlo,“ tvrdí paní Mrázová.
Podobný program není v nemocnicích úplně běžný. Podle psycholožky Dariny Mórocz je ale právě hledání bezpečných cest, jak propojit pacienty s rodinami, nesmírně důležité.
„A když je tam i vizuální obraz, tak je to ještě jedna kvalita navíc,“ říká Darina Mórocz, která zároveň působí jako prezidentka Asociace manželských a rodinných poradců.
O možnosti nabízet pacientům videohovory přemýšlí i kaplan z Nemocnice České Budějovice Ondřej Doskočil. „Je to něco, co bych přivítal,“ potvrzuje kaplan.
