Článek
Replika korzárské lodi La Grace brázdí světová moře už 10 let. Její kapitán Josef Dvorský ji v den rozhovoru zakotvil u italského ostrova Argentario. Ptal jsem se ho, co ho přivedlo na oceán a jak přežil dobu covidovou (rozhovor byl veden online, pozn. red.).
Chtěl jste být jako kluk pirátem?
Možná jsem jím i v minulosti byl (smích), každopádně miluju 17. a 18. století. Od malička mě přitahovala vůně dálek i dobrodružný život. Moderní piráty ale rád nemám. Je to jejich válka z chudoby, která postrádá nádech romantiky.
La Grace je replikou historické lodi typu briga z druhé poloviny 18. století.
Název vaší lodi je La Grace. Jak jste se k němu dostal?
La Grace je jméno skutečné lodi českého korzárského kapitána Augustina Heřmana, který žil v 17. století. Byl to asi jediný reálný český námořník a shodou okolností i korzár z období, ze kterého pochází naše loď. Navíc si myslím, že jde o velmi silnou osobnost se zajímavým příběhem, na kterou české dějiny zapomínají, ačkoliv v zahraničí se poměrně proslavil. Je to fascinující příběh našeho krajana, a to se mi líbí.
Byl úspěšným korzárem?
Známý je jeho kousek u břehu Hondurasu, kde přemohl dvě španělské galeony s mnohonásobně větší palebnou silou a získal z nich zlato. Později byl i úspěšným politikem v Novém Amsterdamu, dnešním New Yorku.
Piráti sváděli na moři líté bitvy, takže děla na palubě jsou samozřejmostí…
Z fotek na vašem Facebooku to vypadá, jako by oceány brázdily samé historické lodi nebo jejich repliky. Nakolik jste v celosvětovém měřítku výjimečná loď?
Může to tak vypadat podle fotek, ale číslo kolem padesáti lodí na celém světě mi nepřijde tak moc velké. A když tuto námořní rodinu lodí ořezáme na brigy, což je náš typ lodi, tak se dostaneme k číslu pouhých šesti lodí na světě.
Ztroskotání lodi bylo nešťastnou událostí, která potvrdila pravidlo, že když chce člověk o něco přijít, tak ať to někomu půjčí.
V osmdesátých letech běžel v kinech film Bounty s mladým Melem Gibsonem, v šedesátých letech vznikl na stejné téma film Vzpoura na lodi Bounty s Marlonem Brandem. Ovlivnil vás některý z nich?
Viděl jsem všechny dostupné filmy s námořní tematikou a mám je moc rád. I když na mé lodi jsou vzpoury rozhodně zakázaným tématem (smích).
Kde se vzal nápad, že si v Egyptě necháte postavit repliku skutečné lodi?
Plavil jsem se po mořích celý život a jak se mi zvětšovala rodina, musely se zvětšovat i lodě. V Egyptě jsem pracoval a chopil se možné příležitosti ve správné době. Nebylo sice snadné postavit tam loď, ale hodně mi pomohlo, že země třetího světa jsou v mnohém ještě dnes ve stejném století, z něhož je původní La Grace. Práce se tam dělá rukama stejně jako tenkrát, a i proto je naše La Grace tak krásná.
Loď si nechal kapitán postavit v Egyptě.
Na kolik vyšla stavba lodi?
Loď jsme si postavili v podstatě sami, a tak byl naším nákladem hlavně materiál. V konečných čísle loď vyšla zhruba na půl milionu euro. Bylo to možné jen díky tomu, že se na stavbě podílel bezpočet dobrovolníků. I díky nim dnes La Grace pluje, protože zmíněná částka jsou pro nás obrovské peníze.
Kdysi jste zažili i ztroskotání, kdy šla loď na mělčině opravdu ke dnu. Přesto jste ji dali do pořádku.
Na ztroskotaní nerad vzpomínám. La Grace je moje dítě, je jako člen rodiny. Ztráta proto byla velmi bolestivá. Nepříjemné to bylo i proto, že jsem tehdy nebyl na palubě a nemohl situaci ovlivnit. Stálo mě to mnoho nervů, určitě několik let života a v neposlední řadě i původní rodinu, která se mi v této vypjaté době rozpadla.
Alespoň stručně…
Ztroskotání La Grace v roce 2012 bylo nešťastnou událostí, která potvrdila pravidlo, že když chce člověk o něco přijít, tak ať to někomu půjčí. Loď s cizí posádkou tehdy skončila na pobřeží Španělska. Na druhou stranu tato událost semknula stovky lidí, kteří La Grace podpořili a pomohli ji vlastně podruhé postavit.
V roce 2012 ji půjčil cizí posádce a loď ztroskotala. Bylo velmi náročné ji znovu opravit.
Kdo tvoří stálou posádku a kde jste se inspiroval tím, že z platících zájemců o plavbu vždy utvoříte týdenní posádku, která se na lodi točí ve třech směnách?
Stálou posádku tvoří kapitán, delegátka, coby komunikační důstojník, bocman (loďmistr, který má na starosti celkovou údržbu lodi mimo strojních zařízení), strojník a kuchař. La Grace je však na ovládání velmi složitá loď, tedy není možné, aby ji dokázalo obsloužit pouze pět lidí. Na tomto typu lodě se v minulosti plavilo až sedmdesát námořníků. Kadeti, jak říkáme našim klientům, ochotní pomoci nám s taháním lan, jsou pro nás tedy nutností.
Na první pohled to sice není vidět, ale v podpalubí se skrývá motor. Je to nutnost, nebo povinnost?
Obojí. Naše loď svým vybaveni splňuje nejnáročnější kritéria bezpečnosti pro plavbu na oceánu bez omezení. Žijeme ale i v uspěchané době, a tak si občas nemůžeme dovolit čekat týdny na vítr. Každopádně plachtíme mnohem raději, než motorujeme. Už proto, že je to levnější.
Josef Dvorský tráví se svou partnerkou Romanou na moři i 10 měsíců v roce.
Kolik času z roku jste na lodi?
Trávíme tady společně s partnerkou Romanou většinu roku, mnohdy i deset měsíců. Ať už při plavbách anebo při dohlížení na opravy. V Čechách tak býváme maximálně dva měsíce v roce.
Kde jsem vás právě dnes, 6. července, s La Grace zastihnul?
Ráno jsme zakotvili před městečkem Porto Ercolle na poloostrově Argentario. Na jižní ostrovy jsme dopluli pod všemi příčnými plachtami s větrem ze zadoboku. Byla to krásná jízda. Rychlost chvílemi dosahovala až šest uzlů.
Dobové kostýmy dotvářejí romantickou atmosféru.
Co vás dál čeká?
Plánujeme ještě přeplout na ostrov Giglio, který se nechvalně proslavil ztroskotáním lodě Costa Concordia. Po této nehodě již není na ostrově naštěstí ani památky, ale ostrov Giglio se pyšní nádhernou přírodou, tyrkysovou vodou a krásným hradebním městem na vrcholu ostrova – Giglio Castello.
Na konci června jste nedaleko u ostrova Elba potkali velrybu s mládětem. Jaký to pro vás byl zážitek?
S velrybami a dalšími kytovci jsme se setkali již mnohokrát, ale musím říct, že je to pokaždé nezapomenutelný zážitek. Kytovce miluju. Nikdy nezaváhám ani minutu. Když se objeví, běžím se na ně podívat. Zajímavé je, že se s velrybami setkáváme i v přístavu Portoferraio, kam občas plejtvák myšok zabloudí.
Na moři lze pozorovat delfíny, velryby a při slavnostech i další pirátské lodě.
Na otevřeném moři pak potkáváme spíše delfíny, ať už skákavé, obecné nebo pruhované. A když máme štěstí, potkáme severně od Korsiky i vorvaně. Nedávno jsme ale potkali velmi zajímavou rybu, která se jmenuje měsíčník svítivý. Tento tvor se u Toskánských ostrovů objevuje poměrně často, ale jen málo lidí ho zná a pozná.
Pluli jste s La Grace v tropech i zeměmi ledu. Jak klasická dřevěná plachetnice zvládá takové extrémy?
Ano, máme za sebou i pár extrémních plaveb. La Grace je sice zvládala skvěle, ale myslím si, že to je spíš loď pro plavby klidnými vodami. Nejdál jsme dopluli do Karibského moře a tam také tato loď dokonale patří. Nejseverněji jsme byli jen den plavby od polárního kruhu, v severní Evropě. Každá oblast má své extrémy.
Mezi námořníky se říká, že šášeň potopila více dřevěných lodí než leckteré válečné konflikty.
Co je extrémního v Karibiku?
Karibské moře je sice tropickým rájem s nádhernými ostrovy a teplým podnebím, ale žije tu červ, který se jmenuje šášeň lodní. Živí se dřevem, takže ohrožuje všechny dřevěné lodě, a bohužel ani nám se nevyhnula. Mezi námořníky se říká, že šášeň potopila více dřevěných lodí než leckteré válečné konflikty. La Grace kvůli ní musela být nouzově vytažena z vody v Dominikánské republice a museli jsme situaci urychleně vyřešit.
Na severu je plavba drsnější kvůli podnebí?
Je to tak. Severní plavby jsou náročnější pro posádku. Velké vlny, bouře, nízké teploty a pravidelný déšť je velkou výzvou pro posádku plachetnice, která nemá krytou kormidelnu. Když jsme ale dopluli do Alesundu, tak ta námaha za to stála. Užili jsme si nádherná města a divoké fjordy, tedy i na tyto plavby rádi vzpomínáme.
Na lodi je mnoho práce. Musí se do ní zapojit i turisté, kteří si plavbu zaplatili.
Jste závislí na turnusech lidí, kteří se na týden stávají vaší posádkou. Jak jste zvládli dobu covidovou?
Bylo to pro nás těžké. Covidová krize nás zasáhla na moři při plavbě z Afriky do Itálie. Na lodi nám tehdy na dva měsíce uvázlo bez pomoci asi deset lidí. Nebylo jídlo, voda, a nakonec došly i životně důležité léky jednomu z členu posádky. Měl jsem tehdy pocit, že se blíží konec světa. Itálie se naštěstí rychle vzpamatovala a od června 2020 už se tady žilo normálně, vlastně až doteď. Cestování jako dřív se však doposud plně neobnovilo.
Přesto, jak jste to zvládli finančně?
Nejhorší bylo, že jsme jako firma nedosáhli na žádné kompenzace, jelikož nám nezavřeli provozovnu. Nikoho už nezajímalo, že lidé měli zakázáno cestovat. V roce 2020 jsme přišli celkem o šestnáct turnusů, a to je třetina našich příjmů. Naši příznivci nás v tom ale tradičně nenechali a pomáhali, kde mohli. I díky nim La Grace přežila a může plout dál.
Josef Dvorský (1971)
Kapitán lodi La Grace. Má kvalifikaci Yachtmaster Ocean – A (bez omezení plavby), instruktor jachtingu a zkušební komisař.
Jachtařem je od roku 1982 a profesionálním kapitánem od roku 1992. Má napluto hodně přes 300 tisíc námořních mil. Pro plavby na lodích s příčným oplachtěním byl vyškolen v Anglii na školní lodi Royalist.
Vysněnou loď si nechal postavit v Egyptě v roce 2008, kde složil deset procent zálohy, což byly všechny jeho ušetřené peníze. Netušil, co bude dál, nápad však přilákal média, a tak se přidali další nadšenci, sponzoři a dobrovolníci. Slavnostně byla spuštěna na vodu 5. prosince 2010.
Historická loď typu briga z druhé poloviny 18. století nabízí pro zajištění rozpočtu na provoz a údržbu plavby pro veřejnost. Provoz je totiž docela nákladný. Třeba jen plachty stojí zhruba milion a musí se měnit každých pět let.
Konstrukce La Grace navazuje na plány, které v roce 1768 v knize Architectura navalis mercatoria vydal švédský admirál Fredrik Henrik af Chapman. A podle dostupných pramenů se jmenovala stejně loď prvního českého korzára Augustina Heřmana, který žil v 17. století.
