Článek
Minulý rok byl pro nás náročný hlavně kvůli soudním jednáním, o kterých jsme doufali, že skončí, ale ještě neskončily. Těžké to bylo v tom, že jsme vídali obžalované a v soudních místnostech jsme s nimi trávili dlouhé hodiny. Náročné to bylo i z té společenské stránky, protože u nás mají lidé tendenci rychle zapomínat. Ani podpora nebyla už taková jako předchozí rok a na sociálních sítích začaly různé hejty. To bylo těžké, ale nejtěžší bylo asi to, že ta soudní jednání ještě neskončila.
Jak jste v rodině hodnotili postup prokuratury, vzhledem k těm rozsudkům, které loni v září u soudu v Pezinku zazněly?
Myslím, že důkazy, které prokuratura zabezpečila, byly dostatečné k tomu, aby ten rozsudek byl jiný, než zazněl. Nejsem na to odborník, ale nemyslím si, že na straně prokuratury nedošlo k chybě nebo nějakému selhání. Možná to částečně podcenili, když si sami pro sebe vyhodnotili, že je důkazní situace dostatečná, ale pro soud nebyla.
Zazněly tři rozsudky o vině a pak dva osvobozující, v případě Mariana Kočnera a Aleny Zsuzsové. Jak jste takové rozsudky přijali?
Zopakoval bych nejdřív, že byli odsouzeni vykonavatelé, čili ta nižší instance v hierarchii, a zprostředkovatel. Ty tresty, no… Všechny jsou pro ně asi malé. Ale zase chápu, že někteří z nich (s vyšetřovateli) spolupracovali, například zprostředkovatel Andruskó, dostali úlevu. Je to ale takové nepříjemné, že za 15 let mi bude 40, a když se půjdu projít po ulici, můžu ho potkat. V tom je to velmi nepříjemné. Za ten čin, který spáchali, dostali strašně málo.
Co se týká osvobozujícího rozsudku těch dvou nejvyšších (podle obžaloby Kočnera a Zsuzsové), tam jsme byli velmi zklamaní. Vůbec mě nenapadlo, že to tak může dopadnout. Možná i tím, že jsme četli a studovali spisy a všechny ty důkazy do sebe podle nás zapadaly a dávaly logický výsledek. Soud to vyhodnotil jinak. Jen doufám, že ty pohnutky toho soudu, který to tak vyhodnotil, pramení z jejich přesvědčení a nebylo za tím nic jiného.
Rodiče Jána Kuciaka a jeho bratr Jozef.
Co se teď v procesu bude dít? Už se ví, kdy o odvoláních bude rozhodovat nejvyšší soud?
Podle posledních předpokladů našich právních zástupců by to mělo být někdy začátkem léta. Ono se to stále nějak posouvá, nejdřív se mluvilo o březnu a teď už o začátku léta. U odvolání Szabóa (řidič vraha Marčeka, trest 25 let) tam asi není možnost, že by se změnil rozsudek o vině, jen nejspíš o úpravě výše trestu.
U Kočnera a u Zsuzsové mohou nastat tři varianty. Buď to nejvyšší soud vrátí specializovanému soudu s tím, že se ta věc vrátí k dokazování, což by byla asi jedna z nejhorších variant. Potom může vydat usměrnění toho, kde se v rozhodnutí stala chyba, kde paragrafy vyhodnotili jinak, než měli, a může dojít k usměrnění, aby soud rozhodnutí změnil. Nejhorší možností je to, že je osvobodí, tedy potvrdí rozsudek Specializovaného trestního soudu.
Martina Kušnírová a Ján Kuciak.
Připravujete se v rodině i na tuhle možnost?
Na to se asi nedá připravit, ani nevím, jak bychom se na to připravili. Doufám, že to tak nebude.
Loňské výročí vraždy bylo krátce před slovenskými parlamentními volbami, které potom znamenaly velké politické změny. S těmi souvisí i velké policejní zásahy kvůli podezřením z korupce v policii i v byznysu. Jak hodnotíš tohle?
Tohle zatím hodnotím velmi kladně. Vznikají i nové zákony, které pomáhají v boji proti oligarchům, můžu zmínit ten o zabavování majetku i rodinných příslušníků. Padají i velká jména lidí, co si mysleli, že jsou nedotknutelní a beztrestní díky obchodům s tehdejšími politiky, které si kupovali. Je jich velmi mnoho. Kdyby někdo řekl před čtyřmi pěti lety, že se tohle bude dít, tak by to bylo jako sci-fi.
Kočner měl také pocit beztrestnosti, měl někoho na prokuratuře, na soudě, u policie, myslel si, že si může dovolit skutečně všechno. Prokuratura prochází očistou a padají tam hlavy, v policii byla skupina od policejního prezidenta až po ředitele úseků, někteří jsou ve vazbě. A ta podezření jsou opravdu silná, tak doufám, že se to dotáhne až k verdiktu soudu.
Zmínil jsi, že během uplynulého roku přibylo hejtů a projevů nenávisti. Čím si to vysvětluješ?
Já si to vysvětluju asi jen tím, že lidé velmi rychle zapomínají. Bylo to strašně dlouhé období, protože těch kauz bylo velmi mnoho. Já se už bojím, že i tohle je zase jen nějaká další kauza, kterou politici a lidé už jednoduše přestali vnímat, anebo to nevnímají do té míry jako předtím. Nikomu to nevyčítám, já sám nevím, kdybych se toho neúčastnil, jak bych na tom byl. Bylo to tady tak vždycky, to bylo asi i u vás, že nějaká kauza začala, chvíli se o ní mluvilo a pak se pomalu ztrácela do pozadí.
Setkáváš se třeba i s konspiračními teoriemi? Ty teď zažily velký boom v souvislosti s koronakrizí.
Ano, má to souvislost i s koronakrizí a také dosavadními teoriemi, co byly. Strašně moc lidí si dovede udělat názor na základě toho, co někdo řekl. Ale málo lidí už zajímá, jestli na to měl nějaké důkazy a proč to pověděl. A to je, myslím, to nejnebezpečnější.
Jak se teď vlastně vaší rodině daří?
Snažíme se nějak žít, nevím, jak bych to řekl. Už to nikdy nebude takové jako dřív. Jsou chvíle, kdy se smějeme, ale jsou chvíle, kdy vzpomínáme, pláčeme. Prostě chybějí a chybět budou. Kdybychom aspoň pro ně nějakou tu spravedlnost dokázali vybojovat…
