Bratislava korunovala nečekané šampiony. Finská parta měla úspěch zapsaný v osudu

Když mluvil český trenér Miloš Říha během sezony o evropském jádru, lidé se mu často vysmívali. Copak chce na mistrovství světa získat medaili a nepostavit tým na hvězdách z NHL?

V neděli večer se všem kritikům z údivu zavřela ústa.

Češi s dvanácti hráči z NHL na medaili těsně nedosáhli, Švédové s jednadvaceti zámořskými borci nepřešli ani přes čtvrtfinále. Ostrouhala také Amerika s Patrickem Kanem v čele a s nepořízenou a hodně skleslí jeli domů i obhájci stříbra Švýcaři.

Mistrovství svět vyhrálo Finsko. Odepisovaný tým no-name hráčů, který na soupisce neměl z NHL hokejistu ani jednoho.

Pořád nevěříte na zázraky? Vážně byste měli. Tým vedl trenér Jukka Jalonen, který jako první kouč v historii dovedl finský nároďák ke dvěma titulům mistrů světa. Pokaždé to bylo v Bratislavě a pokaždé mu nikdo nevěřil. I v roce 2011 došli Finové ke zlatu s ryze evropským týmem. Krajánků z NHL tehdy měli na soupisce jen čtyři.

Ale teď se podržte: Stejně jako nyní i v roce 2011 museli Finové vývoj finále otáčet ze stavu 0:1. Vítězný gól tehdy vstřelili v navlas stejném čase jako nyní – v čase 42:35. Pokaždé tehdy byla na ledě až čtvrtá formace.

Už na zázraky a osud věříte?

„Mentálně, ale i fyzicky jsme byli hrozně silní. Deset zápasů v 17 dnech. Za poslední dva jsme dovolili soupeřům vstřelit jediný gól. Rusko nám nedalo žádný. I to ukazuje charakter mužstva a jeho oddanost,“ prohlásil Jalonen.

Finové turnaj ovládli nezvyklou soudržností. Dokázali i s mnohem lepšími soupeři držet tempo skvělým bruslením. Do toho pozorně bránili a v útoku trestali každou chybu soupeře.

Obdivovaný kouč navíc na turnaji prokázal mimořádný cit i odvahu. Na soupisku totiž odmítl dopsat volnou hvězdu Colorada Mikko Rantanena. Cítil, že tým po snovém vstupu do světového šampionátu šlape a nechtěl do něj zasahovat. I s vědomím, že kvalita je zcela objektivně na straně soupeřů.

„Každý zápas trvá šedesát minut, během nichž se může stát všechno. Bylo tady pár týmů, které s řadou posil z NHL připomínaly all-star výběry. Nesmíte se ale z respektu k soupeři složit. Bojovali jsme a tohle je výsledek,“ vyprávěl finský útočník Juho Lammikko zahraničním novinářům s medailí na krku.

Na mistrovství světa nezaznamenal jediný kanadský bod, přesto byl pro mimořádně obětavý a bojující tým stejně platný jako všichni ostatní. Přitom pokud nejste vyložení hokejoví fajnšmekři, nejspíš jste o něm nikdy neslyšeli. Podobně jako o většině dalších hráčů čerstvých mistrů světa.

Finy po příletu do Helsinek vítaly v ulicích tisíce lidí, až do noci se v zemi slavila prvotřídní senzace. A také noví hrdinové, ke kterým mají fanoušci nyní mnohem větší obdiv než ke všem finským hvězdám NHL. Patrick Laine, Aleksander Barkov nebo Sebastian Aho? Vždyť ani jeden na světový šampionát tentokrát nedorazil.

Abychom k jeho hráčům byli úplně fér, je třeba přiznat, že dva z nich letos zkušenosti z NHL mají. Již zmíněný Lammikko odehrál 40 zápasů za Floridu, jenže sezonu končil na farmě v AHL. Stejně jako teprve devatenáctiletý obránce Henri Jokiharju, který pro změnu pendloval mezi prvním a záložním týmem Chicaga Blackhawks.

Ty další hvězdy nahradili úplně jiní. Třeba gólman Kevin Lankinen. V hokejové kariéře dal o sobě světu pořádně vědět až v semifinále. Když vynuloval Rusy, začali mnozí pátrat po jeho historii. V sezoně nastupoval v americké ECHL, tedy třetí nejvyšší soutěži, často přezdívané jako hrob hokeje. Chytal na farmě farmy Chicaga, v hierarchii Blackhawks byl až gólmanem číslo pět.

Spolu s ním se v bitvách o medaile stal klíčovým hráčem kapitán Marko Anttila: 203 centimetrů vysoký centr ve čtyřiatřiceti letech pamatoval v národním týmu spoustu zklamání z mistrovství světa nebo poslední olympiády. Teď zvedl jako první nad hlavu pohár pro mistry světa, který sám Finsku vystřílel. V play-off nastřílel ve třech zápasech čtyři góly.

„Bože… Jestli si někdo zlato zasloužil, tak je to on. Zažil toho spoustu, příliš se mu nevěřilo,“ cituje server IIHF Lammikka.

„Necítil jsem, že jako kapitán musím dávat góly. Ale věděl jsem, že musím makat a jít příkladem. Dal jsem do toho maximum a doufám, že jsem týmu dodal energii,“ řekl skromně Anttila. Když pohár přebral, okamžitě ho odvezl svému spoluhráči Kristianu Kuuselovi. Ten si v 36 letech totiž na mistrovství světa zahrál poprvé a nejspíš i naposled.

Češi si při pohledu na Finy rádi připomenou příběh týmu z Kolína nad Rýnem 2010. V základní části čelil hrozbě vyřazení, po postupu se pak tým Tomáše Rolinka vzepjal k velké jízdě a dokráčel pro dosud poslední zlato. „Nikdo od nás nic nečekal, někdo ani čtvrtfinále. Ale všichni do jednoho jsme si pořád věřili. Navíc jsme spolu byli už dlouho před šampionátem,“ říkal se zlatem na krku Lammikko.

Zlato ostatně symbolizuje mimořádné období celého finského hokeje.

Finové v minulé sezoně ovládli mistrovství světa do osmnácti let. V té letošní ovládli turnaj juniorů i dospělých. A nebýt velké chyby rozhodčích, šokujícím způsobem by světový šampionát ovládly i finské ženy.

Z toho ostatně těží i mladík Kaapo Kakko. Teprve osmnáctiletý hokejista, který se přímo na Slovensku pral na dálku s Jackem Hughesem o pozici jedničky letošního draftu NHL, se stal teprve druhým hokejistou v historii, který se stal mistrem světa v roce, ve kterém sám spadal věkově do ročníku osmnáctek.

Ve své sbírce tak má Kakko obdivuhodnou sbírku zlatého hattricku: Stal se s Finskem mistrem světa ve všech věkových kategoriích. A pořádně zamíchal plány zámořských skautů.

„O tom, kdo se stane jedničkou, rozhodnou New Jersey Devils. Ti budou volit jako první a je to hodně těžká volba,“ říkal s úžasem třeba český šéf skautingu v Detroitu Red Wings Jiří Fischer.