Článek
Dnes již šestasedmdesátiletý bývalý československý reprezentant vzpomíná na dobu, kdy v pražské Dukle působil. Během 14 sezón si připsal 313 prvoligových startů, získal 3 mistrovské tituly a třikrát pozvedl nad hlavu Československý pohár.
V reprezentačním dresu dosáhl na dosud největší úspěch tuzemského národního týmu, to když v roce 1976 slavil v Bělehradu titul mistra Evropy. Jeho kariéru zdobí i mnohá individuální ocenění. Kromě pěti titulů československého Fotbalisty roku se Ivo Viktor může pyšnit Cenou dr. Václava Jíry nebo také medailí Za zásluhy, kterou v roce 2012 převzal z rukou prezidenta Václava Klause.
V rozhovoru s Jiřím Hoškem vzpomíná brankářská legenda na doby, kdy Dukla hodně cestovala do zahraničí. Tyto časté zahraniční výjezdy byly přísně kontrolovány. „Na zájezdy s námi vždycky jezdil skrytý pozorovatel nebo jak jsem později zjistil, býval to někdy i někdo z realizačního týmu, koho získali pro spolupráci.”
Nejraději Viktor vzpomíná na cesty do Spojených států. „Když jsme si v Central Parku v New Yorku zatrénovali vlastně načerno, vyháněla nás odtamtud policie,“ vzpomíná dnes s úsměvem na rtu.
Připomeňte si díl Jiné ligy o finále Eura 1996.Video: Jan Fuka
Dukla byla vojenským, armádním klubem. Proto jejím hráčům fanoušci soupeře s oblibou spílali například do lampasáků. „Ale my jsme to brali s humorem. On to byl vlastně takový podvod, my jsme byli sice v armádě, ale hráli jsme fotbal,“ říká Viktor.
Stejně tak sparťani, slávisti i další ligoví fotbalisti byli naoko zaměstnáni v ČKD a dalších provozech třeba jako soustružníci. Ale všichni byli vykazovaní jako amatéři, což jim umožňovalo start například na olympijských hrách, kam v té době neměli přístup sportovní profesionálové.
Existovaly posléze i další limity, jako že se olympijských soutěží nesměli účastnit ti hráči, kteří bojovali v kvalifikacích a turnajích MS a ME, takže šlo vlastně o reprezentační B týmy. Dnes je start fotbalistů na OH omezen věkem.
